Zastávka u Tel Danu

Zde je napřed potřeba vysvětlit obsah slova TEL. Tel je typ blízkovýchodní archeologické lokality, která má tvar vyvýšeniny. Tely byly původně starověkými sídlišti. V důsledku lidské činnosti se ve městě hromadil odpad, navíc tato sídliště čas od času podlehla vojenskému tažení, zemětřesení, mohla je vylidnit epidemie a zůstala opuštěna. Budovy byly často srovnány se zemí. Na těchto ruinách pak bývalo vystavěno město nové, čímž se sídliště postupem času zvedalo a vznikal typický kopec. Jelikož se to mohlo opakovat, některé tely jsou i hodně rozsáhlé do plochy i do výše.

Jiné teorie předpokládají úmyslné zasypání vysloužilých staveb (bez jejich destrukce) s cílem zvýšení lokality vzhledem k okolnímu terénu. Cílem této činnosti byla ochrana proti povodním a lepší výhled do krajiny. Jedná se velmi často o multikulturní lokality, některé z nich jsou kontinuálně osídleny až do dnešních dob.

Tento typ sdílení lokality je charakteristický pro Blízký východ, kde jich bylo identifikováno kolem 50 000. Vyskytuje se však od povodí Indu na východě až po jihovýchodní Evropu na západě. U nás v České republice klasické tely nemáme, ale máme u nás stovky lokalit, kde se také vystřídalo historicky několik různých kultur. Takovou TOP lokalitou je třeba ostrožna u Zelené Hory na Vyškovsku, Jižní Morava.

Acheologové zde při pracných vykopávkách identifikovali osídlení lokality:
sídliště – výšinné – paleolit
sídliště – výšinné – neolit
sídliště – výšinné – kultura nálevkovitých pohárů
sídliště – výšinné – kultura s kanelovanou keramikou
sídliště – výšinné – únětický kultura
sídliště – výšinné – opevněné – kultura středodunajských popelnicových polí – podolská fáze
sídliště – výšinné – opevněné – horákovská kultura
sídliště – výšinné – opevněné – kultura starohradištní (předvelkomoravská) – 670 – 800 n.l.
sídliště – výšinné – opevněné – kultura středohradištní (velkomoravská) – 800 – 950 n.l.
feudální sídlo – hrad – zaniklý Pustiměřský hrad – vrcholný středověk, hrad vznikl okolo pol. 13. stol. – v r. 1339 již opuštěn
vojenský tábor – vrcholný středověk, 15. stol. (období husitských válek)

Je prokázáno, že lokalita byla osídlena poprvé asi 5 800 let před naším letopočtem a celkově na ní z 10 500 let bylo osídlení asi 4 500 let. Ve zbylém čase byla pustá.

Zajímavé je, že tato lokalita podobu telu nemohla získat. Tyto kultury budovaly své stavby pouze z materiálů, které nedokázaly přežít působení přírody. Ale i tak se nemáme až tak za co stydět. To co je zde dodnes vidět je přírodní útvar – ostrožná dlouhodobě upravována lidmi. Tel – je výhradně dílo lidských rukou, kterým někdy pomohla přírodní katastrofa, někdy epidemie nebo válečná událost.

Tel Dan není jen archeologická lokalita. Je to také přírodní rezervace. Když do ní vstoupíte, jako byste se ocitli v zemi zázraků – bublající potůčky, které se vlévají do řek, vysoké stromy vrhající příjemný stín a poskytující úkryt před nemilosrdným sluncem. Řeka Dan, která je jedním ze zdrojů řeky Jordán je zdrojem největším a nejdůležitějším. Je živena sněhem a deštěm přicházejícím z hory Hermon.

Mnoho malých pramenů a potůčků stékajících ze svahů hory se na jejím úpatí stává jednou řekou. Přestože je rezervace Dan jen 120 akrů velká, nabízí mnoho různých tras pro pěší. Jedna z nich vede podél řeky, pod stíny stromů, druhá začíná u vodního mlýna a vede ke zbytkům kanaajského města Laisch, tedy dále je budu nazývat Lajiš.

Napřed letecký snímek lokality Tel Dan:

Letecký snímek ukazuje samotnou lokalitu, ale i demarkační linii mezi státem Izrael a Libanonem.

Zde je informační tabule na začátku cesty k archeologické lokalitě.

Regulované koryto sběrného vodního toku. Má vyloučit rozlévání vody do krajiny.

Samotná řeka Dan, jeden z vodních toků, tvořících řeku Jordán.

Zde je jedno z mnoha jezírek.

Byl jsem zde na jaře i na podzim – dle období u nás a vždy to zde žilo a dějí se zde velké věci. Viděl jsem i celé třídy mláďat jak se zde čvachtají jak kačeny… Celé to působí jako u nás doba.

Rezervace se nachází v oblasti známé jako „galilejský prst“ / „prst Galileje“ nedaleko kibucu Dan. Západně se rozkládá jižní část pohoří Libanon, zatímco východně a severně se nachází pohoří Antilibanon.

Tající sníh z blízkých hor tvoří většinu vod řeky Jordán a má za následek velkou úrodnost zdejší oblasti. Díky tomu je okolí města bohaté na bujnou vegetaci, i přes to, že se jinak nacházá v aridní oblasti. Vzhledem ke své poloze při hranicích s Libanonem bylo toto místo v minulosti předmětem sporů, naposledy během šestidenní války v roce 1967.

Po čistém a upraveném chodníku jsme se nakonec dostali až k samotné archeologické lokalitě.

Tel Dan tedy doslova „mohyla Soudců“ – tedy doslovný překlad hebrejského názvu, neboť Dan též znamená „soudce“ či „ten, který soudí“ je izraelský tel zahrnující pozůstatky starověkého města Dan, které Bible zmiňuje jako nejsevernější město Izraelského království, náležející kmeni Dan. Místo současného Tel Dan s biblickým městem poprvé v roce 1838 identifikoval Edward Robinson. Kniha Soudců (18:27-29) uvádí, že před dobytím města Izraelity bylo město známé jako Lajiš, zatímco kniha Jozue (19:47) uvádí název Lešem.

Cesta ke vstupnímu areálu podél obnovené hradby.

Je vidět zvláštní charakter na sucho kladeného zdiva, které takto vydrželo tisíce let. Všiměte si velkých kamenů v armování v rozích opěrných pilířů. Druhý snímek potom ukazuje vstupní prostor před bránou.

První snímek ukazuje pozůstatek vstupní brány, druhý potom ukazuje pokus o celkovou rekonstrukci brány tohoto velkého města se svatyní.

Na rekonstrukci si všiměte dvou stavebních bloků, nazvaných GATE CHAMBER. Tedy po našem komory v bráně, nebo branské komory. Jednalo se v tehdejším světě o neuvěřitelně významné prostory.

V těchto komorách se sjednávaly obchodní záležitosti, vybíraly se zde městské poplatky a scházeli se zde příslušníci obchodních, řemeslných a vojenských cechů, tedy dnes bychom asi řekli profesí. Od těchto dob se pro různé ekonomické subjekty používá termín komora. Například advokátní komora, obchodní komora, to vše má svůj prapůvod v označení těchto místností vystavěných do bran starověkých měst z této části světa.

Zde je ukázka masivnosti zdiva vstupní brány do města a pozůstatek jedné z komor.

Bylo to těleso neuvěřitelně masivní a těch komor v těchto branách mohlo být i více, od dvou po šest.

zde jsou zbytky zástavby města a na druhém snímku jsou potom také zbytky zástavby a dochované dláždění cesty ke svatyni.

Odtud to ke svatyni, která se nacházela na severním konci telu bylo stále ještě asi 400 metrů, i to je důkazem rozlehlosti tohoto města.

Podle archeologických vykopávek bylo město obývané již v pozdním neolitickém období (zhruba 4500 př. n. l.), avšak někdy ve 4. tisíciletí př. n. l. bylo téměř na tisíc let opuštěné.

V letech 1966 až 1993 na tomto místě probíhaly archeologické vykopávky, čímž se Tel Dan stal nejdéle archeologicky zkoumaným územím v Izraeli. Během archeologického pátrání byla v červenci 1993 odhalena černá čedičová stéla, vztyčená pravděpodobně aramejským králem, obsahující připomínku vítězství nad místními starověkými národy, včetně „Izraele“ a „domu Davida“. Její autor je neznámý, možná šlo o damašského krále Chazaela, nebo jednoho z jeho synů. Jedná se tak o jedinou starověkou zmínku dynastie krále Davida mimo Starý zákon.