Předchozí reportáž skončila tím, že jsem po odpřednášení přednášky s prezentací o válce na Jom Kippur šel spinoškat. Ráno bylo maličko jiné, vstávalo se dříve a vyrazilo se na další trasu po historii a vojenské historii státu Izrael. Takže budeme pokračovat třetím dnem v této zemi, kde mě ledacos překvapilo.
Takže nyní bude série vstupů, které vám vážení přátelé rozkryjí třetí den v Izraeli
Aby bylo vidět, že náš program byl oproti původnímu flexibilnější, poprvé sem vložím předpokládaný program dne, cituji:
22. 3. neděle – snídaně, Safed – místo těžkých bojů v roce 1948 (příběh místního legendárního děla Davidky), Kirjat Šmona – Tel Chai – místo, kde se odehrál jeden ze střetů mezi prvními židovskými obrannými milicemi HaŠomer a rabskými nájezdníky. V boji proti přesile zde zahynul významný židovský velitel Josef Trumpeldor, Tel Dan – pohraniční opevnění přímo na bývalé hranici se Sýrií – místo tzv. Války o vodu v roce 1964, zároveň starověká svatyně severního Izraele, podvečerní plavba po Galilejském moři, návrat do hotelu, večeře, nocleh.
My se ale domluvili na návrh šéfa celého zájezdu, že se ještě jednou vrátíme na Golany, podle meteorologů se tam mělo počasí změnit a mělo by se dát vidět v dobré viditelnosti místo vybojování nejdivočejší bitvy takových sil od bitvy v Kurska v roce 1943. Na tomto základě byla vypuštěna večerní plavba po Galilejském moři a byla přeložena na ráno dalšího dne.
Jako první nás po potřebném přejezdu čekalo město Safed.
Ale abychom se do tohoto města dostali, museli jsme přejet přes izraelskou TOP hvězdu mostní architektury 21. století, a to most Akbara. Je to most přes vádí Nachal Akbara v severním Izraeli, na jihovýchodním okraji města Safed. Vede po něm dálnice číslo 89. Po které jsme sem přijeli i my. Jižně od mostu leží čtvrť Safedu Akbara.
Most Akbara a výhled z něj směrem na jih. Je vidět i severní část Galilejského moře.
Jde o nejvyšší most v zemi. Vyprojektovala ho kancelář Yaron-Shimoni-Shacham. Je to velký most. Jeho délka činí 435 metrů, výška nad dnem údolí, či spíše vádí, je 65 metrů a rozpětí mezi jednotlivými pilíři je 100 metrů. Výstavbu prováděla firma Šapir. Práce zde začaly v roce 2001 a počítalo se s dokončením mostu do roku 2003.
Je postaven tak, aby snážel i zemětřesení, která v této části světa nejsou nijak vzácná. Most jsme si sami nefotili, jen jsme po něm tam i zpět přejeli, takže dvě krástné přejaté fotografie.
A nyní se podíváme na samotné město Safed
Město leží v HOrní Galileji v průměrné nadmořské výšce okolo 700 metrů na svazích hory Har Kana’an a nedaleko od východního okraje masivu Har Meron, od kterého je odděleno hlubokým údolím řeky Nachal Amud. Tato řeka je krátká, má jen asi 25 kilometrů, má ale velký význam. Na východ od města se terén prudce svažuje do příkopové propadliny horního toku řeky Jordán. Směřuje tam i vádí Nachal Roš Pina, které na úpatí svahu protéká městem Ros Pina, cca 4 km od Safedu. Safed je na dopravní síť napojen pomocí Dálnice číslo 89, po které jsme k němu přijeli i my. Dálnice ho míjí po západním okraji a překlenuje zde hluboké severojižní údolí vádí Nachal Akbara, přes které vede most Akbara. Ten už jsem trochu popsal výše.
Safed se nachází v hustě zalidněné a z části zalesněné krajině. Osídlení v tomto regionu je etnicky smíšené. Vlastní město je převážně židovské, v jeho okolí se ale vyskytují i vesnice a města osídlená Araby. Přímou součástí města Safed je navíc arabské předměstí Akbara obývané arabskou populací.
Výhled ze Safedu směrem na jihovýchod
Safed se proslavil v raném novověku jako centrum židovské učenosti a kabalistických studií. Spolu s Jeruzalémem, Tiberias a Hebronem je považované za „svaté město“ judaismu.
Dějiny města ale sahají hlouběji do historie. Podle legendy Safed založili po potopě Noemovi synové. Když jsem se na to ptal šéfa zájezdu pana Haslingera, tuto tezi odmítl. Jelikož nejsem znalec tohoto segmentu dějin, ponechávám tento pomyslný rozpor otevřený, třeba v čase objevím jak to s těmi legendami je.
Faktem totiž je, že historické zdroje ukazují, že město bylo založeno v 2. století. V roku 1102 tu křižáci postavili pevnost, kterou v roce 1188 dobyl Saladin. Hrad obnovili v roce 1240 francouzští templáři, ale v roce 1266 jej definitivně dobyli muslimové. Safed se tehdy stal hlavním městem severní Galileji.
Uličky staré židovské čtvrti
V 16. století se Safed pod osmanskou nadvládou stal „židovským městem.“ Okolo roku 1550 tu žilo okolo 10 000 Židů – mnozí pžišli ze Španělska po svém vyhnání v roce 1492. Usadili se tu mnozí známí židovští učenci, např. rabíni Josef Karo, Moše Cordovero a Jicchak Luria. Safed se stal centrem kabalistických studií. V roce 1578 zde byla založena první hebrejský tiskárna v tehdejší osmanské Palestině. Možnost šířit víru pomocí tištěného slova dala židovské populaci velký impulst k populačnímu i duchovnímu rozvoji.
V 17. století se Safed stal centrem mesianistického hnutí pod vedením Šabtaje Cviho – sabatianismus. Ze Safedu pochází také jedna z Cviho manželek. Sám Cvi byl velmi komplikovanou osobou, sám se vydával za mesiáše a nakonec konvertoval k islámu. Inspiroval několik náboženských sekt, a to třeba v Turecku a Polsku.
Šabtaj Cvi v dobovém dřevorytu
Další století, 18., se stalo naopak stoletím úpadku.
– dvě zemětřesení v letech 1759 a 1837,
– tři velké epidemie v letech 1742, 1812 a nakonec 1847, ale hlavně
– tři útoky arabského obyvatelstva v letech 1933, 1834 a poslední v roce 1842, vedly k zásadnímu poklesu počtu židovského obyvatelstva, který dosáhl nejnižší hodnoty za doby britského mandátu nad Palestinou. Bylo to vlastně skoro zničující. V roce 1948, před začátkem války za nezávislost, žilo v Safedu 12 000 Arabů a 1700 Židů.
Zde jsou dvě fotografie Safedu. První je z roku 1908 a ta druhá – níže – je z roku 1948. Jsou hodně zajímavé a člověk by řekl, že je stačí kolorovat a byly by z dnešní doby.
Během jara 1948 již mezi Haganou a arabskými jednotkami propukla otevřená válka, ve které měly arabské síly navrch. Hagana se proto rozhodla přejít do ofenzívy, šlo o operaci Nachšon, i když riskovala možný střet s britskými jednotkami. Obklíčení Jeruzaléma bylo prolomeno 21. dubna, po dvoudenní bitvě obsadily židovské oddíly Haifu a arabské obyvatelstvo, které do té doby tvořilo těsnou většinu obyvatel, uprchlo. O tom jsem psal už v první reportáži.
Z tohoto domu byla řízena obrana oblíčené židovské čtvrti. Mně se moje fotka nepovedla, ale tuto mi poskytl kamarád, jehož táta mě přivedl k zájmu o Izrael a dnes jsou to pro mě a moji paní úžasní přátelé.
V Safedu došlo k podobné situaci jako v Jaffě. Město se v boji rozdělilo a židovská populace byla sevřena v obklíčení, kde uvízla na dobu několika týdnu. Šlo o městskou gerilovou válku a Židé bojovali o svoje přežití. A to ještě hrozilo, že v rámci arabské koaliční intervence bude nutno bojovat i se syrskou a libanonskou armádou.
Jenže Libanonci jako vojenská síla selhali od samého počátku a Syřané uvízli u kibucu Deganja, o čemž už také víme z naší návštěvy u tohoto kibucu.
Poškozené domy v židovské čtvrti v Safedu, 1948
Nyní skok do současnosti:
Dům nesoucí stopy poškození střelbou ručních zbraní a detail tohoto poškození v okolí zazděné střílny
Budova s doposud zachovalou střílnou. A druhý obrázek ukazuje nouzové kulometné hnízdo na jiné z budov. I zde jsou stopy nepřátelské střelby.
Když byla v noci z 9. na 10. května Palmachem dobyta po několika marných pokusech Safedská citadela, arabské obyvatelstvo z města uprchlo. Pád Safedu byl pro Araby žijící v Horní Galileji šokem a řada z nich začala kvapně opouštět své domovy. Do 14. května tak byla Galilea, přímořská planina a Jafo v rukách Židů.
Arabové většinou uprchli do Libanonu nebo Sýrie, část z nich pak do samařských hor. Od té doby je Safed převážně židovským městem. Ale jen převážně.
Bojovníci Palmachu v dobytém Safedu.
Součástí města Safed je dnes čtvrť Akbara, na kterou se podíváme příště.
