Praha Jeruzalém

Kapitola čtvrtá: Povstalci druhá část

Tato část práce bude věnována tomu, co se dnes označuje za druhého bojovníka v povstání proti německé zvůli. Jde o odboj, který bývá označován za pravicový, revizionistický, ale také jako vojenský. Asi je správné všechno toto označení a není potřeba to moc řešit.

Již před vypuknutím války opustilo samotnou Varšavu nebo území Polska větší množství vůdců židovských organizací a hnutí. Mezi nimi byli hlavní aktivisté revizionistického hnutí jako Menachem Begin - budoucí židovský terorista v mandátní Palestině a nakonec premiér Státu Izrael a strůjce mírové smlouvy s Egyptem, Natan Friedman-Mor, Izrael Eldat, Izrael Epstein a Dawid Jutan. 

Vedoucími představiteli hnutí ve Varšavě byli Dr. David Wdowinnskyj a Perec Lasker, ten druhý byl důstojník polské armády a komisař Bejtaru ve Varšavě. Lasker se rozhodl, že nepůjde do Vilniusu jak mu bylo nabídnuto, ale zůstal ve Varšavě, aby pomohl Židům, kteří zůstali ve městě. Zpočátku navázal kontakt s revizionisty v Litvě, aby jim mohli pomoci získat certifikáty umožňující členům Beitaru a Irgunu cestovat z okupovaného Polska do Palestiny. Jen málo z nich tuto možnost dokázalo využít...

Toto uskupení neslo název Židovský vojenský svaz, psáno polsky Żydowski Związek Wojskowy, a byla to rojená formace polských Židů, vytvořená v listopadu 1939 bývalými důstojníky Němci a Sověty poražené Polské armády židovského původu. Její prapor byl velmi jednoduchý.


Takto jednoduše vypadala zástava Židovského vojenského svazu.

Místem prvního setkání Židů, kteří se v listopadu roku 1939 rozhodli vytvořit tajný svazek, byla Nemocnice svatého na ulici Wolska 37. Mezi zakladatele mimo jiné patřili: 
Józef Celmajster,
Kałmen Mendelson,
Mieczysław Ettinger, 
Paweł Frenkel,
Leon Rodal a
Dawid Wdowiński.

Organizaci podle některých zdrojů vedl posledně citovaný Dawid Wdowiński, ale jiné zdroje považují za vůdce Židovského vojenského svazu Mieczysława Apfelbauma a Pawła Frenkela.

Organizace reprezentovala pravicový někdy označováno jako revizionistický proud sionistického hnutí, mimo jiné organizaci Bejtar. Rozhodně ale je pravda, že tato organizace byla vytvořena z iniciativy důstojníků a poddůstojníků Polské Armády židovské národnosti. To jí dalo do vínku to, co v předchozí části popisovaná organizace pod vedením Mordechaie Anielewicze neměla - vojenskou praxi - tedy výcvik, návyky a vojenské myšlení.

Samotná osobnost Mieczysława Apfelbauma je opředena tajemstvím, které se už asi nikdy nepodaří rozkrýt. 

Dawid Moryc Apfelbaum, některé zdroje uvádějí Mieczysław nebo Mordechaj jako jeho druhé jméno a Appelbaum jako jeho příjmení, měl padnout v boji 28.4.1943 a byl údajně důstojníkem polské armády a velitel Židovského vojenského svazu. Jeho samotná existence byla zpochybňována některými historiky, kteří tvrdí, že neexistuje žádný věrohodný důkaz, který by naznačoval, že v ŻZW byla v jakékoli funkci zapojena osoba tohoto jména. Už jen ten chaos se jménem...

V roce 1939 byl Apfelbaum poručíkem polské armády a bránil přímo Varšavu. Po porážce Polska spolu s mnoha dalšími Židy v polské armádě a také polsko-židovskými politickými vůdci založil ŻZW. 

Ve strukturách organizace byl Apfelbaum údajně vedoucím oddělení komunikace s Bezpečnostním sborem a Zemskou Armádou mimo ghetto. Spolu s Pawlem Frenkelem měl být také velitelem válečného oddělení v ŻZW. Mezitím si Zemská armáda zajistila jeho povýšení na kapitána.


Dawid Moryc Apfelbaum, špatná fotografie této legendy.

V mnoha zprávách se uvádí, že během povstání ve varšavském ghettu byl kapitán Apfelbaum velitelem čety, která se účastnila těžkých bojů při obraně Muranowského náměstí. Údajně byl zabit v prvních dnech povstání.

Po jeho smrti byl velením Zemské armády povýšen do hodnosti majora. Jenže mnoho historiků svádí desítky let učené souboje a pravdu zda je to reálná osobnost nebo legenda, už nikdo asi neodhalí, pokud nenastane nějaký průlom.

Pár slov o činnosti organizace mimo Varšavu před povstáním ve Varšavském ghettu - byla velmi aktivní a po určité období se jí dařilo ledacos, co stojí za pozornost.

V roce 1940 Lasker spolu s velitelem Irgunu ve Varšavě Benjaminem Szochatem zorganizoval ve městě velitelství Bejtaru. Oba věřili, že ozbrojené skupiny by měly být organizovány hlavně za účelem boje s Němci. 

Na jaře 1941 Lasker navázal kontakt s Judenratem v Hrubieszowe česky Hrubešově, městě, které se dnes  nachází na jihovýchodě  Polska, tehdy bylo hluboko ve vnitrozemí, dnes je to skoro u hranic s Ukrajinou. Cílem bylo dostat co nejvíce členů organizace do pracovních pozic v okolí Lublinu. V létě byla myšlenka uvedena do praxe a členové Bejtaru dostali povolení k práci od Arabeitsamtu v Hrubieszówě.

Poznámka: Arbeitsamt - úřad práce, orgán státní správy v nacistickém Německu. Měl v gesci všechny pracovněprávní záležitosti.

Na okupovaném polském území vznikly první arbeitsamty v září 1939. Zabývaly se především prosazováním nucených prací uvalených na Poláky a zajišťováním dělníků na nucené práce v Německu.

Jenže válka pokračovala a už třetí den po útoku na Sovětský svaz, 24. června vstoupili Němci do Vilniusu a 4. července začalo vyhlazování židovského obyvatelstva města a jeho blízkého okolí. Při hromadném vraždění, na kterém se podíleli i nadšení Litevci, v Ponarských lesích bylo do prosince zabito asi 33 000 Židů.


Jáma na spalování povražděných židů v rámci zahlazování stop po masovém vraždění v Ponarském lese.

To přimělo místní mládežnické organizace ke spolupráci a organizování ozbrojeného podzemí ve městě. 21. ledna 1942 byla založena Sjednocená partyzánská organizace, která vyslala své emisary do jiných ghett, aby tam žijící Židy informovali o vraždách spáchaných Němci. Vyslanci z Vilniuského ghetta uspořádali řadu schůzek se zástupci Hašomer Hatzairu, Droru, Poaleu, Bundu a Bejtaru, aby je přesvědčili o nutnosti podniknout společný ozbrojený odpor proti Němcům. Když dorazili do Varšavy, narazili na nepochopení.

Tehdy byli na takovou myšlenku připraveni jen málokteří budoucí bojovníci. Panoval všeobecný názor, že s Němci by se vůbec nemělo bojovat nebo se tvrdilo, že v tak velkém městě, jako je Varšava, k takovým zločinům nikdy nedojde. V roce 1942 se Lasker dozvěděl, že mezi odbojáři působícími v Hrubieszówě vznikla samostatná jednotka pod velením Pawla Frenkela.

Ten před válkou prošel vícero organizacemi. V únoru 1942 odjel Lasker do Čenstochové a velení nad podzemím ve Varšavě přenechal Frenkelovi.


Pawel Frenkel, pár slov o této mimořádné osobnosti ještě přijde

V dubnu 1942 zaútočila skupina odhodlaných bojovníků revizionistů na německou jednotku zapojenou do vyhlazování Židů v oblasti Lublinu během operace Reinhard, o které jsem psal dříve. Ti, kteří přežili, uprchli do varšavského ghetta. Ve stejném měsíci dorazili do Varšavy Židé, kteří se vyhnuli deportaci do vyhlazovacích táborů.

Je to asi obtížně uvěřitelné, ale také varšavský Judenrat a vedení organizace ghetta rozhodli, že Němci tak velkou židovskou komunitu v Evropě nevyhladí. Po této události se židovští komunisté obrátili na Anteka Cukiermana a představitele židovských socialistických skupin, aby vytvořili nám už známý antifašistický blok, který by se zabýval politickým a propagandistickým bojem proti fašismu. 

V roce 1942 začali pravicoví odbojáři v ghettu tisknout a distribuovat noviny „Davidova hvězda“. 

Organizace byla od samého začátku v kontaktu se strukturami polského odboje. Přímo podléhala Svazku ozbrojeného boje. To byla velká podzemní armáda řízená polskými politiky a vojáky z exilu ve Francii a později Británii. Byla ustavena jako polské ozbrojené síly během 2. světové války, v období od 13. listopadu 1939 do 14. února 1942 a poté přejmenovány na Zemskou armádu tedy nám už známou Armiu Krajowu.


Plechový znak této vojenské formace.

 

30. 07. 2022 05:27 47 Jaromír Vykoukal Zdroj: Redakce Israel.cz

Klíčová slova

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem