Letadla byla získána u nás v Československu. Bylo to v rámci širokého souboru aktivit vedoucí k výcviku všech složek izraelské armády a rozsáhlým dodávkám zbraní. Zde se podařilo pomoci novému státu asi nejvíce. Co bylo dodáno?
Šlo o produkt našeho československého poválečného průmyslu. I u nás bylo letadel málo a bylo potřeba situaci řešit. Jelikož na našem území bylo k dispozici asi 300 draků německých letadel Messersmitch 109Bf, hledala se cesta, jak je využít. Další bylo možno získat ze zahraničí. Jenže k německým drakům byly i motory a tak se naše rozhodnutí stalo jednoduchým. V Avii Letňany byla zahájena kompletace. Vše se zauzlilo, když došlo ke shoření skladu příslušných motorů Daimler-Benz v severočeském Krásném Březně. Po posouzení možností bylo rozhodnuto o vytvoření hybridu z draku Bf 109 a „bombardovacího“ motoru Jumo 211. Vzniklo, co vzniklo.
Letoun rozhodně nebyl kvalitní vrtulovou stíhačkou. Za sebe osobně říkám, že to byl krám. Ale létalo to, střílelo to a padaly z toho bomby. V rukách zkušených pilotů a ti izraelští prodělávali přeškolovací kurs v Českých Budějovicích, to byla dobrá zbraň.
Dne 23. dubna 1948 po složitých jednáních byla podepsána konečná podoba smlouvy. O dodávce těchto letadel. Smlouva stanovila, že letouny budou plně vystrojeny a vyzbrojeny a že bude dodána i pumová výzbroj. Prvních deset letounů mělo být dodáno do dvaceti dnů od podpisu smlouvy a dalších 15 potom po pěti kusech v období červen až srpen.
Kontrakt zahrnoval také:
– 25 kompletních pilotních výstrojí
– zajištění demontáže před přepravou a opětné složení v Palestině
– zajištění 21 dnů dlouhé přípravy 10 mechaniků z Palestiny
– přeškolení 10 zkušených pilotů z Palestiny v Letňanech v trvání 4 týdny
Nyní tedy, co vlastně do Palestiny odešlo v této části dodávek letecké techniky?
Bylo to 25 kusů letounu S-199. Letouny byly kompletně vybaveny palubními přístroji i palubními zbraněmi a k tomu:
– pilotní výstroj, sedadlový padák
– 2 kulomety 131N ráže 13 mm
– 2 kulomety 151 ráže 20 mm
– pumovými závěsníky, cíliči (tedy asi zaměřovači), signální pistolí a radiostanicí
Nasazené stroje S-199 a jejich piloti začali ihned měnit poměry na bojištích izraelské války za nezávislost. Už dne 29. května 1948, ve večerních hodinách odstartovaly čtyři izraelské S-199 na svůj první bojový let. Byly to právě smontované první 4 kusy dopravené do Izraele. Každý z těchto letounů měl pod trupem zavěšeny dvě 70 kg pumy, a plně nabité kulomety a kanóny. Jedním z pilotů této mise byl Ezer Weizman, budoucí izraelský prezident.
Jak to v kostce bylo?
První smontovanou Avii 199 Izraelci obdrželi v noci z 20. na 21. května 1948. Do 29. května byly k dispozici čtyři. Bohužel, do vzduchu šli bez toho, že by byl čas je zalétnout a nastřelit zbraně.
Letku čtyř strojů vedl do první bitvy 101. perutě izraelských vzdušných sil její velitel Mordechai – Modi Alon. S ním vzlétli Ezer Weizman, Eddie – Sydny Cohen a Lou Lenart.
Tato skupina pilotů zaútočila na egyptskou motorizovanou kolonu, která postupovala na Tel-Aviv a byla od města vzdálena pouhých 30 km. Egyptské síly čítaly stovky vozidel, včetně deseti tanků. Pumy těžké 70 kg a palubní zbraně nenapáchaly egyptské straně výrazné škody, ale účinek na morálku egyptských vojáků byl rozhodující. Ta utrpěla vážné škody a egyptský postup na Tel-Aviv byl zastaven. Stalo se to u trosek jednoho mostu, který se stal proslulý tím, že dnes je u něj nápis tohoto znění: „JEN SEM“.
Izraelci při této akci utrpěli také ztráty. O jeden letoun i s pilotem Cohenem Sidneym, který zahynul, je připravila protiletadlová palba nepřítele. Druhý stroj byl těžce poškozen při přistání, pilotovi se naštěstí nic nestalo. Byl to jeden z mnoha špatných přistávacích manévrů, kterými tato letadla bohužel proslula.
Prvního sestřelu na S-199 dosáhl 3. června 1948 pilot Mordechai „Modi“ Alon, velitel v té době nově vytvořené 101. Tajeset. Při návratu z bitevní akce spatřil dvojici egyptských Dakot, improvizovaně upravených na bombardování, jak se nese nad Tel-Avivem. Ignoroval přítomnost stíhacího doprovodu, skládajícího se ze čtyř egyptských Spitfirů, zahájil boj a oba tyto stroje sestřelil.
Bojové úspěchy těchto letadel byly poměrně dobré. Mimo zásadní ovlivnění pozemních bojů proti egyptské armádě se pilotům těchto strojů podařilo sestřelit:
– 2 dopravní letouny Dakota egyptského letectva upravené na bombardéry
– 3 egyptské Spitfiry
– 1 syrský Harvard
– 1 Dragon Rapide společnosti Arab Airways
Dosažené úspěchy byly dosaženy při ztrátách čtyř vlastních strojů, z toho dva protiletadlovou palbou z pozemních stanovišť.
Nehody, tedy operační ztráty:
– 3x došlo k nehodě při vzletu, dva stroje bylo nutno odepsat
– 8x došlo k nehodě při přistání, z toho dva stroje havarovaly dvakrát, tři stroje bylo nutno odepsat
– 5 nehod bylo způsobeno neznámými příčinami, jeden stroj po ní byl odepsán
– Při přepravě nebo výcviku byly ztraceny dva stroje
– V bojové akci byly ztraceny celkově 4 stroje
V boji na palubách těchto letadel padli nebo zmizeli čtyři piloti:
– COHEN Eddie, sestřelen 25. května 1948
– BLOCH Leslie nezvěstný od 10. července 1948, pravděpodobně padl
– VEECKMAN Robert Laster, nezvěstný od 9. července 1948, pravděpodobně padl
– MORDECHAI Alon, známý jako Modi Alon, sestřelen 16. října 1948
Letadla byla do Izraele dopravena v rozebraném stavu dopravními letadly, která startovala z československého letiště Žatec. Současně s nimi bylo do Izraele dopraveno 5 zkušených techniků z podniku Avia Letňany a ti pomohli místním mechanikům stroje smontovat a uvést do provozu. Na zalétnutí ale už nebyl čas, Bylo potřeba zahájit letecké operace.
První let tohoto leteckého mostu se uskutečnil 31. března 1948 z letiště Praha – Ruzyně, Šlo o 7 tun zbraní a munice, označeno jako ruční nářadí. Tento let okamžitě vzpudil pozornost americké ambasády, protože jej uskutečnilo letadlo americké společnosti Northern Airlines.
Bylo potřeba najít letiště, které by nebylo tak moc na očích, ale zároveň muselo poskytnou potřebné zázemí pro operace velkých dopravních letadel. Nakonec to dopadlo tak, že vojenská správa uvolnila pro tyto lety letiště Žatec s kvalitní betonovou dráhou. Toto ujednání mělo širší souvislost s dohodou o dodávkách leteckých pum a výcviku vojenských pilotů Hagany v našich vojenských zařízeních. A tak se zrodila „Žatecká akce“.
V době realizace leteckého mostu uvedenou funkci zastával plukovník Miloslav Doležel.
A v tomto období, kdy navíc od 29. 4. 1948 platila rezoluce OSN o zastavení dodávek vojenského materiálu do celé oblasti Středního východu, byla na letišti Žatec základna pro zakoupené nebo najaté letouny s panamskými registračními značkami, pilotované převážně americkými posádkami, které vytvořily letecký most, který měl pomoci bojujícímu židovskému státu. Ze strany našich orgánů bylo vykonáno mnoho opatření technicko-provozního, ale také celního, pasového a bezpečnostního charakteru. Sama armáda se postarala o nezbytnou logistiku.
Mimo jiné odtud byly vypravovány rozebrané letouny S-199. První z nich byl vypraven v letounu Skymaster, registrační číslo NC 58 021. Další lety následovaly v rychlém sledu.
Jen zopakuji, že dodávka prvních letadel tohoto typu byla schválena v několika kolobězích. 30. března byla schválena dodávka 12 až 25 kusů letadel a 20. dubna zbytku potřebných prvků pro dodávku. V tomto kole bylo nakonec dodáno 10 strojů. Ty byly vyrobeny, zalétnuty a přeletěny do Žatce. Zde byly rozebrány a poslány letecky do Izraele.
Rychlé vybavení přepravy těchto letadel, která přímo v Izraeli montovala skupina mechaniků z Avie zajistilo, že už 29. května 1948 první dvě dvojice těchto letadel rozhodným způsobem zaútočily na egyptské jednotky postupující na Tel Aviv, od kterého je dělilo posledních 35 kilometrů.
Jejich vytrvalé nálety postup Egypťanů rozvrátily a přispěly tak ke stabilizaci situace na této frontě. Už první nálet slavil úspěch.
Je tedy na místě uvést jména mechaniků, kteří skládali přímo v Izraeli tato letadla. Byly to:
– Vojtěch Kořenek,
– Miroslav Pulc,
– František Smrček,
– Jan Vigiera,
– Jan Mouláček
Do Izraele odletěli 22. května 1948 letadlem typu C-64 Norseman. Vrátí se zpět koncem června téhož roku. Jejich práce na montáži a uvedení do provozu těchto letadel sehrálo nezastupitelnou roli.
Tolik tedy k propojení boje obránců kibucu Jad Mordechai, československé pomoci státu Izrael a budoucnosti této země.
Boj obránců kibucu byl předem ztracený. Proti takové přesile, byť bojovala nevalně, nebylo možno obstát. Stejně tak, jako muselo být jasné bojovníkům ve varšavském židovském ghettu, že prohrají, i bojovníci kterým velel Abba Kovner věděli, že jejich čas je krátký. V obou případech se dali do boje. Ti ve Varšavě podlehli a byli vyvražděni. Ale ukázali to, co i obránci kibucu – bojovat se musí.
Těch pět dnů, kdy Egypťané uvízli v těžkých bojích u kibucu Jad Mordechai, se ukázalo jako rozhodujících. Nebýt tohoto zdržení, lze jen těžko odhadnout, jak by se vyvinula situace v bojových operacích na jihu Izraele.
Tím končí tato kapitola, druhá bude o samotném varšavském ghettu.
