Praha Jeruzalém

Dlouhodoboě se zabýváte historií židovského skautingu na území bývalého Československa. Zpovídáte pamětníky, bádáte po archivech u nás i v Izraeli, přednášíte, publikujete. Co vás k tomuto tématu přivedlo?
Na prvním místě bych zdůraznila historickou věc. Za první republiky bylo skautských organizací opravdu mnoho. V roce 1938 vyzvaly politické autority Svaz skautů, aby přivzal ke spolupráci všechny organizace, které u nás působily, aby vytvořily jednotný blok, který by lépe vzdoroval německému tlaku. Předpokládalo se, že dojde ke zhoršení poměrů. Svaz skautů přivzal všechny organizace, z těch se asi pět nebo šest přidalo a vznikl Junák. Svaz ovšem nepozval židovské skautské organizace, které všechny s výjimkou dvou byly korporativními členy buď Federace československých skautů, nebo Svazu skautů. A to se stalo v době, kdy by to pro židovské skauty bylo důležité. Druhá věc je, že o činnosti židovských skautských skupin, kterých jsem dosud napočítala 330 v různých místech a městech, celkově bylo samozřejmě mnohem víc, nevíme skoro nic. Protože se zabývám historií skautingu, začala jsem se specializovat právě na tento židovský. Komplexně dosud nebyl zpracovaný. Každopádně židovský skauting je součástí československého skautingu.

Odznak Tchelet Lavan

První skautské židovské organizace vznikaly ještě za Rakousko-Uherska, ovšem k masovějšímu rozšíření došlo po vzniku samostatné republiky. K nejznámějším organizacím patřily Blau-Weiss, tedy Tchelet Lavan, Hašomer Hacair, Makabi Hacair, Brit Trumpeldor (Betar), Bnej Akiva. Byly to prvotně skautské organizace?
Ne, byly to v první řade sionistické organizace, které skauting braly jako způsob a jako cestu. Sionismus, ke kterému se všechna hnutí hlásila, nepředstavoval v Československu hlavní proud. Bylo potřeba ty lidi, kteří studovali, měli naplánované zcela jiné kariéry, připravit na aliju do Palestiny. To začalo být reálné díky Balfourově deklaraci z roku 1917, která uvažovala o zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině. Od té doby už bylo jasné, kam jít. Židovské organizace se svými stanovami, které se musely předkládat policejnímu ředitelství, takže je známe, nějakou dobu hlásily ke skautingu. Postupem času, po vzniku republiky a po stabilizování zastřešujících skautských hnutí se třeba Tchelet Lavan přihlásil roku 1924 do Federace československých skautů, Hašomer Hacair byl členem od roku 1926 ve Svazu skautů a skautek republiky Československé. Organizace Bnej Akiva vznikla původně v Jeruzalémě, u nás roku 1929 a od roku 1931 byla členem Svazu skautů. Dvě organizace členy nebyly, a to Makabí Hacair, tato organizace vznikla roku 1926 na Slovensku a rozšířila se na Moravu a do Čech. O vstup do skautu požadovala až v červnu 1938, kdy už bylo na cokoliv pozdě. Fungovala tedy nezávisle na skautingu, měla svoje oddíly. Organizace El Al byla posledním hnutím, vznikla až roku 1937 a byla zacílena na asimilovanou českou mládež, ve stanovách skauting měla začleněný. Byla to organizace ryze česká. Oproti tomu třeba Tchelet Lavan byli převážně německy mluvící členové.

Tchelet Lavan v Ústí nad Labem

Nosili skautské uniformy?
Ano, ale jednotlivé organizace se lišily. Tchelet Lavan měli modré uniformy, Bnej Akiva měli hnědé uniformy, Brit Trumpeldor, to byla hodně vojensky zaměřená organizace, měli původně hnědé uniformy, ale po válce z pochopitelných důvodů - podobalo se to oblečení Hitlerjugend - to změnili na modré kalhoty a bílé košile. Židovští skauti používali i rozdílnou symboliku, třeba se lišil pozdrav, běžně se dává palec přes malíček - silnější brání slabšího, zatímco u Židů se pouze ohnutý palec dotkl ohnutého malíčku - silnější podporuje slabšího. Tři vztyčené prsty znamenaly tři prvky, které se vázaly k židovskému národu: lid, země a řeč. Všichni se jako v běžném skautingu učili morseovku, dělaly se schůzky, jen klubovně se říkalo ken jako hnízdo. Cílem všech organizací, ať už byly orientované nábožensky, doleva, doprava, centristicky, bylo připravit židovskou mládež na aliju do Palestiny, po válce Izraele. Proto byla součástí výuky skautů výuka židovských dějin, historie Palestiny, výuka ivrit. Zpívaly se hebrejské písničky. 
Ke zlomu došlo v roce 1933. Vždycky se sice v organizacích trochu přetlačovaly prvky skautské se sionistickými, ale když přišel k moci Hitler a když začalo být jasné, že alija může zachránit lidské životy, zaměřovaly se už mnohem víc na sionistickou část přípravy, byť skautské atributy zůstávaly. Sionistická příprava s výukou jazyka se ukázala jako užitečná. Od začátku byly problémy se členskou základnou, protože vždycky ti nejlepší madrichim, vedoucí, odcházeli do Palestiny, kde zakládali kibucy, mošavy, kam se pak uchylovali ti, kteří utekli před Hitlerem. O tom, kolik lidí udělalo aliju, nemáme přesné informace, počty ale nebudou nijak vysoké.
Ti členové prvorepublikových židovských skautských oddílů, se kterými dnes mluvíme, tedy lidé už vysokého věku, to hlavní „skautské“ už nezažili, protože v době, kdy se stali členy Tchelet Lavan, Hašomer Hacair a dalších organizací, tam už převládal onen sionistický charakter, takže skautský aspekt už nebyl výrazný. Sama dodnes přesně nevím, proč vlastně židovské organizace fungovaly pod křídly skautingu, protože např. Tchelet Lavan měli vůči skautingu ostré výhrady, přesto ale byli členy Federace. O nějaké finanční příspěvky přitom nešlo, protože ty nedostával nikdo.

Blau-Weiss, Ostrava, 1916

Organizovaly se i hachšary na statcích, kde se připravovali na práci v Palestině...
Ano, na tom se hodně podílel Hechaluc, který to ale třídil podle příslušnosti k jednotlivým hnutím, takže El Al měl vlastní hachšara... Hachšary začaly někdy na počátku 20. let a nabývalo to na významu hlavně od 30. let

Byly židovské skautské organizace v kontaktu s ostatními skauty?
Ano, fungoval tzv. pověřenec pro menšinový skauting včetně židovského. Vždy, když židovské hnutí žádalo o vstup do československých celků, tak muselo splňovat dvě podmínky: akceptovat skautský slib a zákony. Určená osoba komunikovala s vedením. Řada akcí se pořádala společně, třeba jamborec, poskytovali se instruktoři. Je zajímavé, že z Palestiny sem jezdili školitelé - šlichim, kteří to tady dozorovali z ideologické stránky, na další záležitosti jako třeba výuka zdravovědy a podobně zase poskytovala instruktory zastřešující skautská organizace.

Makabi Hacair, Holešov, 1937

Jak to bylo v rámci první republiky územně? Předpokládám, že sionismus byl nejintenzivnější ve východních částech.
Roku 1927 existovalo na Podkarpatské Rusi a na slovensku hnutí Hašomer Kadima, na jehož tábor přijel činovník Hašomer Hacair z Polska, kterému se podařilo stávající hnutí Kadima natolik rozbít, že část oddílů vstoupila do Hašomer Hacair a část zůstala v původní organizaci. Lišily se v ochotě podstoupit aliju.
Hašomer Kadima a Bnej Akiva pracovaly na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, Brit Trumpeldor na Podkarpatské Rusi, na Slovensku a poté vznikly dost silné organizace i v Čechách. Tchelet Lavan byla zase doména Čech, stejně jako El Al. Makabi Hacair fungoval po celé republice, byť na Podkarpatské Rusi se moc neuchytil. Členy Hašomer Hacair byli hlavně Slováci, kteří ale prostřednictvím studentů expandovali ve 30. letech do Čech, kde zakládali svoje kluby.
Praha byla specifická, protože zde působily všechny židovské skautské organizace, velké skupiny ale fungovaly i v Brně, Olomouci, Prostějově nebo Ostravě, kde bylo sionistické centrum. Je ale třeba říct, že někteří Židé byli členy běžných skautských oddílů, takže na aliju nebyli připravováni.

Nástup na táboře Bnej Akiva ve slovenské Kamenici v létě 1932

Jak to bylo s orientací? Nestřetávala se ortodoxní s liberální, levicovost s pravicovostí?
Např. Brit Trumpeldor bylo hnutí, které se hlásilo k revizionismu, říkalo se tomu nový sionismus. U ostatních hnutí tomu tak nebylo. Je zajímavé, že třeba Brit Trumpeldor obviňoval na Slovensku Hašomer Hacair z levicovosti. Roku 1917 byla vydána zmíněná Balfourova deklarace, ale zároveň proběhla velká říjnová revoluce a mnozí Židé na sociálně zaměřenou levicovost slyšeli. Podle svědectví pamětníků to občas fungovalo i opačně: příslušníci Tchelet Lavan do komunistické strany nevstupovali; samozřejmě s výjimkou lidí jako třeba Slánský nebo Reicin, kteří byli jeho členy. Hašomer Hacair byli orientovaní levicově, ale rovněž mnoho členů se ke komunismu nepřiklonilo. To, co následovalo potom, je už jiná kapitola.

Když si vzpomenu na své skautování na přelomu 60. a 70. let, tak se mi vybaví výlety, letní tábory, pravidelné schůzky, Tři orlí pera, skládání odborek. Bylo to tak, vedle zmíněné sionistické přípravy, i u prvorepublikových židovských oddílů?
Určitě se skládaly jiné zkoušky, ale velmi se to blíží těm skautským, protože museli vycházet ze stejných morálních principů. Např. výpravy nábožensky orientovaných Bnej Akiva byly zaměřené na poznávání židovských dějin, jedna z prvních výprav bratislavské skupiny vedla k rozbité synagoze, kde po mnoha desítkách let znova zazněla židovská modlitba.

Skupina Brit Trumpeldor a skupina skautů, datace neznámá, archiv M. Smoka

Dá se odhadnout, kolik lidí bylo zapojeno do židovského skautingu?
V různých dobách různě a je těžké to přesně stanovit. Řádově šlo o tisíce. Třeba tchelet Lavan měl v době své největší slávy v Čechách na pět tisíc členů, Makabi Hacair mělo na Moravě dva a půl tisíce členů. Hašomer Hacair byl masovou organizací.

V jednom materiálu zmiňujete, že skautské organizace byly činné i v Terezíně.
Tam to fungovalo tak, že odbor Péče o mládež se snažila dávat do heimů lidi ze stejných hnutí. Hašomer Hacair tak měl svůj heim. Ovšem tím, jak neustále probíhaly transporty, bylo pak úplně jedno, kdo k jakému hnutí patří. Od jedné pamětnice vím, že v ghettu proběhl Jom tsofim, Skautský den, kdy se hrály hry, sportovalo se a podobně. Na principu skautského dobrého skutku fungovala v Terezíně pomoc, kterou mladí lidé poskytovali starším lidem, pro které byl život v ghettu obzvlášť těžký. Ostatně Fredy Hirsch byl zapáleným skautem.

Členský průkaz Tchelet Lavan

Řešily prvorepublikové židovské skautské oddíly otázku dodržování šábesu, košer stravy a podobně?
Jen u jedné organizace jsem narazila na to, že by se tím zabývala, šlo o Brit Trumpeldor, kde se řešilo, co se bude jíst na táboře, přičemž zvolenou možností byla zeleninová strava. Během sobot se akce konaly, ale v pátek se slavil šabat.

Byl skauting nápomocný i v přípravě vystěhování, dokud to bylo vůbec možné?
Nemám o tom příliš zpráv. Když jsme mluvili o hnutí Makabi Hacair, tak poslední  skupinou, která odjela ven, byla gimel, pojmenovaná podle písmen židovské abecedy, takže třetí v pořadí. Cesta do Palestiny jim trvala šest let. V bratislavě strávili devět měsíců v Patronce kvůli zamrzlému Dunaji, dostali se k moři, museli si najmout novou loď, když přijeli do Haify, došlo zrovna k výbuchu Patrie, internovali je v Atlitu a pak odvezli na Mauricius. Do Palestiny se gimel dostal až v září 1945.

Členové Bnej Akiva na sionistickém kongresu v Karlových Varech, 1947

 

20. 11. 2021 06:03 45 Jitka Radkovičová Zdroj: ZidovskySkauting.cz

Klíčová slova

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem