Při procházce – mojí úplně první – Starým městem, tedy židovskou čtvrtí, jsem narazil, tedy celý zájezd, na tento památník. Už jméno Rusnak – Rusnák, zní po našem… Tak malý příběh o jednom muži – vojákovi.
Moshe Rusnak se narodil v Československu 27. května 1924, konekrétně na Slovensku. V rámci Páté alie se dostal do tehdejší britské mandátní Palestiny v útlém věku devíti let. Jeho rodina si v novém – tehdy západním Jeruzalému vybudovala živnost, kloboučnictví, a tomu se věnoval také.
Na jaře roku 1947, tedy v době, kdy byl zřízen výbor OSN pro Palestinu byl jako dobrý voják Hagany zařazen do kursu pro důstojníky. Po absolvování kurzu pro velitele čet Hagany v roce 1947 mu jeho velící důstojník Zalman Mart řekl, že bude v případě potřeby povolán do služby. Ale měsíce ubíhaly a žádný rozkaz nepřicházel.
V prosinci 1947, po vydání Rezoluce Valného shromáždění OSN 181 ze dne 27. listopadu 1947 bylo jasné, že bezpečnostní situace se prudce zhoršuje. Moshe vše zvážil, vyhledal svého důstojníka a opětovně požádal o zařazení do služby. Byl znovu odmítnut. Ale když trochu znechuceně odcházel ven z kanceláře velící ho zastavil a nabídl mu řešení – chceš být užitečný? Dobře. Zajdi do Starého Města a zjisti, jestli by pro tebe neměl práci místní velitel. Moshe nabídku vzal a nechal se propašovat jako zdravotník do uzavřené židovské čtvrti Starého města. Netušil, že se vrátí až po dlouhém boji a ještě delším zajezí…
Moshe Rusnak v padesátých letech
Zde byl přijat ne zrovna s otevřenou náručí, ale byl zařazen do služby a podílel se na strážení čtvrti, na rozdělování potravin, ošetřování raněných a dalších aktivitách. Už v té době byla situace obyvatel a obránců čtvrti svízelná a mělo být ještě hůře.
Proto požádal svého velitele, majora Hagany jménem Yisrael Fund, že musí přizvat profesionální sociální pracovníky. Bohužel ani to už situaci nezlepšilo, dorazil jen jeden, přestože to byl vysoce respektovaný důstojník Hagany, Avraham Halperin. Dne 9. ledna 1948 odešel major Yisrael Fund na velitelství Hagany pro celou oblast Jeruzalém a už se nevrátil.
Někdy kolem 20. ledna se Moshe dověděl, že novým velitelem je právě Avraham Halperin. To ho potěšilo, byl to zkušený městský bojovník, který organizoval obranu židovské čtvrti během nepokojů v letech 1936 – 1939. Vytvořil vlastní mapy 1:500 a znal každý kout města.
Poté, co 5. března 1948 při návštěvě rabína Weingartena britské úřady Halperina zatkly a vypověděly jej do nového Jeruzaléma, se stal Moshe Rusnak nejvyšším velitelem Hagany ve Starém Městě, konkrétně židovské čtvrti.
A tak převzal 24 letý Moshe kontrolu nad židovskou čtvrtí a jejími 1800 civilisty a 120 bojovníky – obránci z Hagany. Navzdory neustálému ostřelování, obléhání a hladovění se obrana Starého Města udržela pod Mosheho velením mnoho dalších dní…
Během května 1945 zaútočil Glubb Paša, britský důstojník, jménem John Bagot Glubb, ale v té době velitel Zajordánské legie s téměř 4 000 legionáři na Jeruzalém a obklíčil jej. Na fotografii je vpravo, druhý muž je jordánský král Abdullah.
Nové město bylo postiženo těžkým ostřelováním. Útok legie na severní část Jeruzaléma skončil 28. května po bojích u čtvrti Me a Šearim, kde byl zastaven, avšak téhož dne kapitulovali obránci židovské čtvrti Starého Města. Její kapitulace byla pro Izrael šok.
Bohužel proučík Moshe Rusnak vyčerpal všechny možnosti obrany a obyvatelstvo žíznivé a vyhladovělé podléhalo nemocem. I počty mrtvých a raněných dosahovaly neúnosných čísel a když začala docházet munice, čestně kapituloval.
Do zajetí odešel on, jeho poslední bojeschopní vojáci a asi 240 mužů – civilistů, dle posudku jordánských důstojníků schopných boje. Jeho zraněné spolubojovníky Jordánci povolili předat do té části Jeruzaléma, kterou v boji Hagana udržela.
Ku cti vojáků zajordánské legie budiž řečeno, že se zavázali k tomu, že židovská populace utíkající ze své čtvrti bude pod jejich ochranou. Na základě tohoto závazku nelítostně postříleli několik militantů, kteří chtěli zoufalé Židy zabíjet.
O několik měsíců později byli zajatci osvobozeni při výměně vězňů.
V roce 2005 obdržel Moshe Rusňák prestižní cenu Yakir Yerushalayim (Worthy of Jerusalem) za svůj historický přínost městu. Zemřel v roce 2006 a je pohřben na Olivové hoře po boku svých bratrů ve zbrani.
Tolik oficiální pohled na tohoto muže a jeho boj o Staré Město Jeruzalémské a jeho židovskou čtvrť, tak jak jsem to měl mnoho let za správné. Nyní ale půjdeme jinudy – tedy cestou, která není úplně oficiální. Když jsem na to narazil, dalo mi dost práce se s tím srovnat a některé věci křížově dohledat. Dalo to dost práce. I dnes se mi to moc nelíbí, ale co už s tím. Navíc nemohu za vše co nyní budete číst dát pověstnou ruku do ohně, hlavní protagonista zemřel… tak čtěte.
V roce 2006 poskytl Moshe Rusnak jako už velmi starý pán rozhovor reportérce Elidě Bar-Shaul z hebrejského časopisu „Mayaney Yehoshua“. Na úvod varuje čtenáře, že budou číst příběh bez šťastného konce, který jim události kolem židovské čtvrti Starého Města skončené vystěhováním veškeré židovské populace v květnu 1948 ukáže jinak, než jsou zvyklí.
Elida Bar-Shaul z hebrejského časopisu Mayaney Yehoshua se rozhodla udělat rozhovor s Moshe Rusnakem, velitelem židovské čtvrti jeruzalémského Starého Města v roce 1948, pro jeho týdeník „The Jerusalem Corner“. Rozhovor byl publikován v Pinhasově vydání časopisu dne 6. července 2007. Tedy rok po smrti Moshe Rusnaka s vědomím jeho rodiny.
Rozhovor se uskutečnil 16. července 2006 a trval skoro čtyři hodiny. Moshe Rusnak a reportéři se domluvili na tom, že další den se Elida ještě vrátí, aby převzala fotografie a další materiály, které chtěla ve své reportáži použít. Už se ale nepodařilo nic plánované – pan Moshe Rusnak zemřel ve spánku v noci ze 16. na 17. července 2007.
To nejzajímavější z rozhovoru se pokusím vypíchnout.
Na dotaz, jak se dostal k velení obráncům židovské čtvrti Starého Města popsal v kostce sled událostí stejně jako jsem to uvedl výše já, prostě to tak bylo, není o tom asi žádná pochybnost.
Ale je toho více. Dne 20. ledna 2018 – tedy dlouho před vyhlášením Deklarace nezávislosti, se už vedla bojová činnost. Toho dne totiž Arabové střelbou ze zálohy vážně zranili 3 vojáky Hagany. Po ošetření byli evakuováni do západní části Jeruzaléma a jeden z nich zemřel.
Ten samý den odešel velitel Hagany ve Starém Měste Yisrael Fund na velitelství a nevrátil se. Jenže Moshe tvrdí, že poté několik dalších dnů byla židovská čtvrť bez velitele a jakoby to bylo všem jedno. Měl dokonce pocit, že tím, jak neustále naléhá na to, aby se situace vyřešila je stále méně oblíbeným ve vyšších stupních velení.
Po více než týdnu se díky své neodbytnosti dověděl, jak jsem uvedl i já, že velitelem je Avraham Halperin. Velmi si jej vážil, ale dlouho mu to nevydrželo. Velmi ho překvapovala naprostá pasivita nového velitele.
Nesetkával se s vojáky, nenavštěvoval obranné pozice a neúčastnil se velitelských schůzek. Když mu to Moshe vytkl, byl odbyt tvrzením, že mu Halperin plně důvěřuje, že zvládne všechno co je potřeba. Třikrát denně jedl v jídelně naproti velitelskému centru, ale jinak byl stále mimo dění.
Moshe přímo říká, že nic z toho Halperina nezajímalo, neudělal nic pro dodávky zbraní, munice či potravin. Podle Mosheho mínění Halperin věděl, že se Staré Město a židovská čtvrť bránit nebudou, že to bylo součástí dohod mezi Ben-Gurionem a králem Abdalláhem o osudu Starého Města. Myslí si, že možná věděl o rozhodnutí velitele oblasti Davida Shaltiela – které si sám Moshe ověřil mnohem později – že obránci Starého Města budou ponecháni bojovat do posledního náboje. Moshe v rozhovoru uvádí, že Shaltiel také věděl o politickém rozhodnutí nebránit Staré Město a o tom, že kapitulace a ústup byla hotová věc.
Vysoký důstojník Hagany v době bojů o Staré Město – David Shaltiel
Toto vše ale Mosheho nezajímalo – měl obavy o 1 800 civilistů a 120 bojovníků.
Tento zvláštní stav trval neuvěřitelně dlouho. Vlastně až do 5. června 1948, kdy Rusnak požádal Halperina o oficiální setkání se všemi veliteli malých jednotek Hagany židovské čtvrti aby probrali novinky z bojové činnosti. Halperin to odmítl s tím, že má schůzku s rabínem Mordechaiem Weingartenem. Tato informace Mosheho překvapila a proto, že uvedený rabín, patřící do staré rabínské rodiny měl díky Britům pevné postavení a byl k nim naprosto loajální.
Vzhledem k tomu, že se situace na konci roku 1947 zhoršila, prosazoval Weingarten spolupráci s britskými úřady a postavil se proti přítomnosti Hagany ve Starém Městě. Jeho vztah s Židovskou agenturou se zhroutil v únoru 1948, kdy se Hagana ujala distribuce mezd, potravin a peněz na podporu chudých v židovské čtvrti. To do té doby byla jeho doména a cítil se velmi poškozený…
Halperin neposlechl varování a na schůzku se vypravil. Přímo v rabínově domě byli Briti, co tam na něj čekali. Byl zatčen, deportován do internace a potom do Nového města.
Mordechai Weingarten s dcerou Jehudit při jednání s velitelem Zajordánské legie útočící na Staré Město majorem Abdullahem El Tellem po kapitulaci Starého Města.
Dále Moshe říká, že nevěří tomu, že by židovská politická elita a vedení Hagany mělo zájem udržet židovskou čtvrť, či dokonce dobýt celé Staré Město. Jak vypověděl, během doby co čekal na nějakou akci vyšších stupňů velení, z vlastní iniciativy připravil třífázový plán, jak ovládnout celé Staré Město.
V první fázi se měly rychle a rozhodně převzít všechny opevněné pozice Britů, jakmile budou odcházet.
Druhá fáze potom měla zajistit začlenění těchto bodů do obranné linie doposud vybudované obránci.
Třetí fáze potom měla zajistit ovládnutí celého Starého Města, kdy měl být na Jaffskou bránu veden silný klamný útok a pod tímto krytím měla být přes Sionskou bránu zahájena akce, která by zajistila židům kontrolu nad celým Starým městem.
Velitel David Shaltiel ale povolil jen první fázi, druhé dvě nejenom zakázal, ale navíc vydal rozkazy, které Moshe považoval přímo za škodlivé. Jeden takový rozkaz dokonce zabránil plnému naplnění i té povolené první fáze. O co šlo?
12. května 1948 vojáci Hagany obsadili vyklízenou britskou pozici zvanou „Kříž“, což byla věž arménského kostela, která ovládala silnici mezi Sionskou bránou a židovskou čtvrtí. To byla nejdůležitější pozice celé oblasti. Pozici Mosheho vojáci obsadili hned po odchodu Britů v ranních hodinách, jenže obratem dostali Shaltielův rozkaz do 13 00 hodin pozici vyklidit a stáhnout se.
Vložka: toto se mi podařilo ověřit a je to pravda. Za tímto rozkazem stojí výše zmíněný rabín Mordechai Weingarten. S odchodem britských vojáků rabín měl dlouhé jednání s arménským patriarchou Gureghem II. Izraelským. Po tomto jednání Weingarten trval na tom, aby se Hagana stáhla, pod podmínkou, že Arméni znemožní využití jejich majetku k útokům na židovskou čtvrť.
Následně věž obsadili Arabové a až do konce bojů z ní jejich odstřelovači terorizovali velkou část židovské čtvrti.
Ale to není vše, v další části bude Moshe Rusnak pokračovat popisem událostí dne 17. května 1948. Tehdy dle plánu mělo dojít a také došlo k útoku na Staré Město silami jednotek Palmach.
