V červenci 1948 úp vypršení prvního příměří zahájil Izrael sérii ofenzív po celé zemi zaměřené jak proti expedičním armádám arabských států, tak proti místním militantním arabským silám. Celý tento rozsáhlý podnik dostal pojmenování Bitvy deseti dnů.
A v rámci tohoto souboru operací byla i jedna určená k tomu, aby už konečně byl dobyt Latrun. Byla to Operace Danny. Operace byla zahájena 9. července 1948 na konci prvního příměří a trvala až do 19. července. Byla pojmenovaná po veliteli konvoje 35 Danny Massovi. Velitelem operace byl Jigal Alon a jeho zástupcem byl Jicchak Rabin. Izraelská armáda sice dobyla města Lod a Ramla a podstatně rozšířila své teritorium v pobřežní nížině, Arabská legie v Latrunu nicméně opět odolala.
Jigal Alon, velitel operace Danny
Frontová linie, později nazvaná linií přiměří, dnes všeobecně známá Zelená linie mezi Izraelci a Araby se začala formovat do podoby, kterou si pak zachovala v letech 1949-1967, kdy do izraelského teritoria vstupoval dlouhý Latrunský výběžek.
Co tedy můžeme konstatovat pro naše téma, tedy pro boj o Jeruzalém v roce 1948. Poslední konvoj se zásobami se do města dostal v dubnu 1948 v rámci operace Nachšon, což už víme. Bohužel po odchodu Britů získali Arabové strategicky významnou pevnost Latrun, se kterou kontrolovali přístupovou cestu do Jeruzaléma. Arabové byli zároveň schopni paralyzovat židovský provoz v nedaleké soutěsce Ša’ar ha-Gaj. Víme už, že ani opakované bitvy o Latrun nedokázaly tuto strategickou výhodu Arabů odstranit. Jeruzalém se tak dostal do olbežení a přestože bylo menší množství zásob, zpravidla munice, shazováno z letadel, ve městě postupně došlo k akutnímu nedostatku potravin, vody, paliva a léků.
Řešením se ukázala Barmská cesta. Takto se v Izraeli dnes označuje 25 kilometrů dlouhá nouzová cesta spojující Tel Aviv s Jeruzalémem. Byla postavena během izraelské války za nezávislost vojáky pod vedením generála Mickeyho Marcuse. Její název je odvozen od Barmské cesty, která během čínsko-japonské války sloužila jako zásobovací trasa Kuomintangu mezi severovýchodní Barmou a jižní Čínou.
Budování takzvané Barmské cesty
Vedla jižně od Latrunu poblíž současných vesnic Mesilat Cijon a Bejt Me’ir. Celá cesta byla dokončena v červenci 1948, kdy prolomila obležení města a umožnila židovským jednotkám dopravit do města potřebné zásoby. Barmská silnice sloužila do prosince 1948. 7. prosince 1948 byla zprovozněna nová silnice, nyní již koncipovaná jako běžné silniční spojení.
Do dnešního dne uchovaný úsek Barmské cesty.
A nyní se vrátíme do samotného Jeruzaléma.
Dne 14. května 1948 a následující dny zahájily brigády Etzioni a Harel podporované jednotkami Irgunu několik operací, jejichž cílem bylo převzít arabskou stranu města. Mezitím se Zajordánská arabská legie rozmístila v oblasti centrální Palestiny, tam kde měl původně vzniknout arabský stát. Začala svoji kampaň tím, že velkými silami obsadila Latrun, aby znovu důkladně zablokovala západní Jeruzalém.
Jeruzalém se zatím poměrně úspěšně bránil milicím, což bylo dáno i tím, že se tyto milice velmi obtížně dokázaly domluvit na jednotném postupu. Nakonec ale město sevřeli do pevného obklíčení a začalo obléhání jako ve středověku. Dne 11. května se podařilo přes Sionskou bránu proniknout do Starého Města jednotce Palmachu pod velením Uzi Narkise a Davida Elezara. Pro Araby to byl vážný neúspěch, ale pro naprosté vyčerpání se tato jednotka stáhla mimo prostor Starého Města a už se podobná věc nikdy neopakovala.
Izraelská vítězství proti arabským milicím ve městě přiměla jordánského krále Abdalláha, aby nařídil zásah arabské legie. Arabská legie dorazila do města 15. května ve velké síle.
Arabská legie rozdělila svoje úsilí do dvou samotných, ale současně propojených akcí.
V první oblehla Staré Město se zaměřením na židovskou čtvrť Jeruzaléma a postupně převzala kontrolu nad celým prostorem východního Jeruzaléma s výjimkou hory Scopus. Obrana židovské čtvrti po několika zvratech připadla od února 1948 poručíkovi Hagany Mosche Rusnakovi. O tomto muži se dovíte spoustu věcí v druhé polovině tohoto dílu.
Druhá část aktivit se soustředila na boj proti západnímu Jeruzalému. Zde se Zajordánská legia soustředila na přerušení dopravních cest do Jeruzaléma. Zde se jí dařilo a jak už víme z výše umístěného textu, nakonec odrazila všechny pokusy izraelských sil o proražení blokády. Donutila tak Haganu k zoufalé akci a to vybudování náhradní dopravní cesty.
Vojáci jordánské armády postupují Starým Městem
Už 18. května se vojáci zajordánské legie pod velením majora Abdullaha El Tela dostali k hradbám Starého Města a na několika místech vstoupili do židovské čtvrti. Avšak 20. května izraelské jednotky získaly ztracená území zpět. Ne však nadlouho. Dne 28. května 1948 padla židovská čtvrť opět do rukou Arabů. 1. června začínali Izraelci v Jeruzalémě prohrávat. V červenci pak byl ještě učiněn pokus dobýt zpět Staré Město, avšak neuspěl.
Po kapitulaci došlo k několika věcem:
– do zajetí byli odvedeni všichni přeživší příslušníci Hagany a snimi dalších cca 240 mužů, které bylo možno vydávat za vojáky Hagany. Po 9 měsících byli v průběhu zajetí vedeni v hlavním městě Zajordána Amamu jako ukázka velkého arabského vítězství nad Židy.
– všichni Židé museli opustit Staré Město bez možnosti návratu. Tak se východní Jeruzalém stejně jako Zajordánskem ovládané území, dnes zvané Západní břeh, stalo dle arabské mluvy zbaveno Židů
– židovská čtvrť byla vyrabována a v dalších letech sloužila jordánské armádě jako výcvikový prostor, včetně trhacích prací. Mimo jiné objekty byly zničeny i dne 30. května 1948 vyhozením do vzduchu synagogy Churva.
Synagoga Churva v roce 1948
Arabové rabují opuštěnou židovskou čtvrť
Po ukončeném uzavření příměří tak Izraelcům zůstala jen západní část Jeruzaléma. V prosinci 1949 do ní přesídlil Kneset. Přesunout se musela také Hebrejská univerzita. 7. listopadu 1949 pak vyhlásil David Ben Gurion Jeruzalém hlavním městem Státu Izrael.
Poničené Staré Město
Zoufalí Židé opouštející Staré Město, až do roku 1967 se sem nedostane žádný Žid bez povolení jordánských orgánů
Tolik tento díl. Ten další bude o stejných věcech, ale trochu jinak. Tak jak jsem slíbil. Možná dojde i na to kroucení hlavou.
