Komentáře

Po zlikvidování „islámského státu“... se teď ukazuje další pro Izrael nepřijatelný stav: Írán se nesmí trvale usadit v Sýrii. Jak vyzbrojování Hizballáhu, tak íránské úsilí o hegemonii jsou přitom navzájem neoddělitelně spjaty.

Já ale, jako věřící muslimka následující Islám, jsem Koránem nucená, abych podporovala výhradní nárok Izraele na Svatou zemi; Korán to říká. ...o osudu Izraele a lidu, který si může jeho vlastnictví nárokovat, se vyjadřuje velmi kategoricky.

Hrozí nebezpečí, že na severních hranicích dojde k novým, nesmírně problematickým a možná zhoubným událostem. Dokládá to nebezpečné střetnutí mezi Izraelem a Íránem, které o druhém únorovém víkendu na Blízkém východě taktak že nevyvolalo novou válku.

K hádankám, jež nejnovější vývoj v Sýrii nastolil, patří také role Ruska. Jakou hru tu Moskva hraje? Tahá za nitky, nebo jen usiluje o to, aby neztratila těžce dobyté pozice?

Hvězdy stříbrného plátna nabádají k odsuzování Izraele ve jménu pomoci Palestincům a přitom zavírají oči před některými z nejhorších porušování lidských práv na světě.

Jak to, že nějaké sentimenty jako Pencova slova o židovských právech, nebo dokonce uznání faktu, že Jeruzalém je hlavní město Izraele, jsou považovány za další frontu amerických, čím dál hořčích partizánských válek?

„Komu patří Jeruzalém?“ ptal se na konci roku 2017 celý svět – podivně emotivně, jako by jim šlo o existenci.

Íránská hrozba dohnala Saudskou Arábii k tomu, aby usilovala o tajnou spolupráci s Izralem.

Je vůbec nutné, aby svět uznal hlavní město nějakého svrchovaného státu? Nebylo by teď fér, aby Izrael na oplátku uznal Washington jako hlavní město USA, nebo Moskvu či Berlín?

Úsilí Íránu o nadvládu a následky Arabského jara na Blízkém východě fakticky vyvolaly poslední dobou spolupráci tam, kde by byla ještě před pár lety nemyslitelná.