Praha Jeruzalém

Chováme se, jako bychom my byli Římané a Arabové Židé – ale to, že Chrámovou horu ovládají Arabové, je znamením našeho vyhnanství. Názor...

Autor: Yshai Amichai 27.4.22 8:11

Chrámová hora ve skutečnosti není v našich rukou. Modlíme se u nohou Arabů, kteří po nás házejí kameny.

Arabové mají na Chrámové hoře své stavby. Mají Skalní dóm, mešitu Al Aksá a další stavby. Co tam máme my?

Arabové mají na Chrámové hoře olivové háje. Jejich děti tam hrají fotbal, zatímco jejich ženy pořádají pikniky a muži se modlí. Židům není téměř ani povolen vstup, a když už se tam dostaneme, jsme vedeni jako turisté, abychom pozorovali Araby v jejich doméně, kde uplatňují své vlastnictví.

Je pravda, že Židé mají vojenskou a politickou kontrolu nad Chrámovou horou, ale pouze obecně jako „Izraelci“, nikoli jako Židé. S Araby sdílíme naši národní identitu a sloužíme jejich zájmům, a i v tomto případě jsme vnímáni jako okupační armáda.

Naši kontrolu nad Chrámovou horou neuznává ani naše vlastní vláda. Předali jsme kontrolu zpět islámskému Waqfu, jordánskému fondu, který kontroluje a financuje jordánský král. Tento „waqf“ je v podstatě nadační fond pro správu majetku ve vlastnictví muslimů.

Naše vlastní vláda neuznává židovské vlastnictví nejsvětějšího a pravděpodobně jediného skutečně svatého místa, jediného místa na zemi, kde mohou Židé dodržovat mnohá Boží přikázání. Toto místo si Bůh vybral k odpočinku svého jména, a my jsme se přesto rozhodli předat ho našim nepřátelům.

Bůh vyslyšel naše modlitby a vrátil nás do Země izraelské a na samotnou Chrámovou horu, do Svatyně svatých, ale my se chováme, jako bychom zde byli západními kolonisty nebo okupační armádou.

Okupační armáda?

Když OSN odhlasovala povolení vzniku židovského státu v Izraeli, nepřiznala nám kontrolu nad Jeruzalémem. OSN označila Jeruzalém za mezinárodní město s úmyslem spravovat svatá místa monoteistických náboženství, nikoliv udělit nad nimi kontrolu Židům nebo Arabům.

Podle zavedeného precedentu by se Židé modlili u Západní zdi, muslimové na Chrámové hoře a křesťané v různých kostelech. Pro Židy to bylo přijatelné, protože nám v minulosti nebyl přístup na Chrámovou horu téměř umožněn a my jsme si na to zvykli. Naši vlastní rabíni dokonce varovali, abychom tam nechodili, abychom nechtěně neznesvětili nejsvětější místo judaismu.

Přesto se tento plán neuskutečnil. Arabové odmítli plán rozdělení OSN a Jordánsko násilně převzalo kontrolu nad Starým městem Jeruzaléma, vyhnalo všechny Židy a zakázalo nám vstup. Náměstí u Západní zdi bylo proměněno ve smetiště a staleté synagogy byly vyhozeny do povětří. Pro Židy neexistoval žádný „status quo“ ani náboženská svoboda. Ze zdí Starého města se na nás střílelo.

Když jsme se v Šestidenní válce vrátili, spravedlivou odpovědí by bylo vyhodit do povětří arabské mešity a zakázat jim vstup na Chrámovou horu. Už jsme nebyli zavázáni minulým dohodám, které Arabové porušili a svět je zneuctil. Mohli jsme Araby z Jeruzaléma vyhnat, stejně jako to udělali oni nám. Místo toho jsme se zahanbili jako okupační armáda, zahanbená vlastním zázračným úspěchem.

Jako bychom byli Římané

Chováme se, jako bychom my byli Římané a Arabové Židé. Ke konci období Druhého chrámu obsadily Jeruzalém římské legie a odvážily se na Chrámové hoře umístit své vojsko.

S každým novým přečinem, kterého se Římané dopustili a který znesvětil posvátnost Chrámu nebo Chrámové hory, se Židé stále více rozzuřovali a byli ochotni se bouřit a vzbouřit proti Římu. Vzbouřili jsme se několikrát a byli jsme ochotni za Chrámovou horu hromadně zemřít.

Chrámová hora byla tehdy stejně citlivým místem jako dnes, ale ze zřejmějších důvodů. Nacházela se tam Svatyně svatých Izraele, sídlo Božího trůnu na zemi a Dům jeho slávy. Její posvěcení je pro Izrael národní povinností v souladu s přísnými požadavky Tóry a s vážnými důsledky jejího selhání.

Avšak více než služba Bohu a posvěcení jeho svatyně slouží Chrámová hora neboli samotný Chrám se svým oltářem a nádvořími k definování Izraele jako národa. Bez ní je Izrael jako tělo bez duše.

Izrael nikdy nezůstal dlouho národem ve své zemi bez Stánku nebo Chrámu. Jejich zničení bylo znamením našeho vyhnanství a vyhnání od Boha. To, že Arabové šlapou po Chrámové hoře, zatímco Židé dole u Zdi nářků naříkají, je znamením našeho pokračujícího vyhnanství.

A přesto se Arabové ironií osudu vydávají za Židy minulosti, brání posvátnost Chrámové hory a jsou rozhořčeni přítomností policie. Při každé židovské zmínce o návratu na Chrámovou horu se Arabové zuřivě bouří a odsuzují znesvěcení své mešity, jako by to byl židovský chrám.

Arabové jsou ochotni za svou mešitu na Chrámové hoře zemřít, stejně jako Židé v minulosti, kteří byli ochotni zemřít za svůj Chrám, a jsou ochotni se kvůli tomu hromadně vzbouřit proti Izraeli a rozpoutat náboženskou válku. Na druhé straně se Židé bojí Araby urazit a podnítit jejich hněv a ustupují jejich nehorázným požadavkům.

Chrámová hora je pro Izrael nejsvětější. To, že tam Arabové umístí svou mešitu, aby nám bránili ve službě Bohu, z ní pro ně svatost nedělá. Proto se Arabové modlí na Chrámové hoře zády ke Skalnímu dómu a hlavami k Mekce, čímž znesvěcují Svatost Izraele tím nejhanebnějším způsobem.

Arabové znesvěcují Boha a jeho svaté jméno, které zůstává spojeno s Chrámovou horou. Jejich přítomnost na Chrámové hoře je znesvěcením.

Yshai Amichai je otcem šesti dětí a autorem s právnickým vzděláním, který ve svých knihách obhajuje dodržování Tóry jako národní ústavy. Kontaktovat ho můžete na adrese: yshaia@gmail.com

 

28. 04. 2022 05:37 219 Daniel Žingor Zdroj: Arutz Sheva - Israel National News

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem