Patří premiér Bennett stále k izraelské pravici? Zatímco jeho partneři ve straně Jemina (Pravice) nadále udržují slovy i činy kontakt s dlouhodobě loajální nacionálně smýšlející veřejností, Bennett již poměrně aktivně hledá podporu v nových vodách.
Autor: Hillel Fendel, 19. října 2021
Zpravodaj listu Beševa v Knesetu Ze’ev Kam si všímá, že Kneset si tento týden bez okázalosti připomněl přesně čtyři měsíce ode dne, kdy současná vláda – často označovaná jako Bennettovo arabská – složila přísahu. Napětí mezi jednotlivými koaličními partnery je zcela evidentní, ale je striktně drženo pod pokličkou do doby, než bude za necelé čtyři týdny schválen státní rozpočet. (Pokud nebude rozpočet schválen do 14. listopadu, vláda automaticky padne a v únoru 2022 se budou muset konat nové volby.) S blížícím se termínem se však objevuje stále více náznaků ukazujících na boj, který může vládu rozložit a vyvolat nové volby.
Není již žádným tajemstvím, píší Kam, že premiér Bennett bude pravděpodobně hledat podporu v nových vodách obyvatelstva. Bennett dobře cítí studený vítr vanoucí z tábora, odkud přišel a ke kterému se obrátil zády. Někteří jeho poradci stále cítí, že značná část pravicového tábora pro něj bude hlasovat, kdykoli se budou konat příští volby, přestože sestavil vládu společně s levicovými a arabskými stranami. Všem je však jasné, že mnoho svých voličů nadobro ztratil. Bennett a jeho strana „Pravice“ se, pokud chtějí být zvoleni do příštího Knesetu, budou muset zjevně poohlédnout jinde než napravo.
Kam si horlivě všímají, že Bennett a jeho dlouholetá spojenkyně, ministryně vnitra Ayelet Šakedová, zaujali v posledních týdnech rozdílné přístupy. Šakedová nadále zastává řadu pravicových postojů a doufá, že jí tyto postoje a ostré reakce na levicové provokace zevnitř vlády zajistí podporu jejích dřívějších voličů. Bennett však poté, co opustil svůj tábor, aniž by se ohlédl zpět a aniž by se dokonce snažil udržovat kontakt se svými bývalými příznivci, učinil strategickou volbu najít si přízeň středového, levicového a protináboženského tábora – a již tak začal činit.
Dvě události z minulého týdne jeho záměry jasně ukazují. Jedna z nich se odehrála v Knesetu, na setkání, které se stalo pravidelným měsíčním setkáním premiéra s opozicí. Jedním z parlamentních nástrojů, jimiž může opozice prosadit svou, je možnost shromáždit 40 podpisů poslanců Knessetu a svolat zvláštní zasedání, kterého se premiér musí zúčastnit. Bennett pak musí několik hodin sedět a vyslechnout si všechny výtky opozice vůči jeho osobě. V posledních několika letech Netanjahuovy vlády opozice tento nástroj téměř přestala používat – dospěla k závěru, že Netanjahuovi se tato zasedání vlastně líbí. Dostal příležitost promluvit na plénu a po něm i vůdce opozice. Téměř pokaždé odcházel Netanjahu docela spokojen s ostrými útoky, které mohl proti opozici uskutečnit – ta se nakonec poučila a přestala tato mimořádná zasedání svolávat.
S novou vládou nová však opozice tuto praxi obnovila. Na rozdíl od jeho předchůdce to však Bennetta vůbec netěší, byť se to snaží sebevíc skrývat a popírat. Poslamci z Likudu, Jednoty Tóry a judaismu a Šasu, kteří po celou dobu křičí a ruší jeho projev, projevují sžírající politickou nenávist. A pak, aby přilil olej do ohně, se po Bennettovi dostane ke slovu Netanjahu jako vůdce opozice a rozdíly mezi nimi jsou do očí bijící. Bennett jistě vyhlíží konec těchto zasedání s velkými obavami.
Kam však poznamenávají, že na zasedání Knesetu, které se konalo minulý týden a na němž bylo podepsáno 40 poslanců, Bennett nejenže udělal něco bezprecedentního, ale prozradil i své osobní politické záměry: Bennett se ostře vyjádřil o nejnovějším návrhu zákona o odvodech do armády, který vyvolal hněv haredim (ortodoxních). Po mnoha letech, kdy se Bennett držel stranou otázek, které se týkaly nebo dráždily haradim populaci, bylo jasné, že mění směr. A aby toho nebylo málo, hned druhý den se zúčastnil konference, kde ostře zaútočil na ortodoxní strany. Vlastně nahlas řekl, že jejich vliv na veřejnost musí být snížen. Mnozí v Knesetu si všimli, že pro Bennetta není tak ostrý obrat, a to nikoli první, ale hned dvojitý, žádnou náhodou. Spíše se mluví o tom, že premiér míří pryč z pravicových pastvin, na kterých se kdysi spokojeně pásl – několik let skutečně působil jako šéf Rady Judska – a teď mu nezbývá než se obrátit k jiným populačním sektorům a ideologiím.
Šéfredaktor deníku Beševa Emanuel Šilo se věnoval dalšímu politickému vývoji tohoto měsíce a svému favoritovi na premiéra Benjaminu Netanjahuovi směřoval několik varovných slov a výtek. Jednalo se o oznámení bývalého Netanjahuova spojence Juliho Edelsteina, populárního vysokého funkcionáře Likudu, který působil jako předseda Knesetu a ministr zdravotnictví, že bude v příštích stranických primárkách usilovat o nejvyšší stranické křeslo.
Edelstein je jediným členem Likudu, který takto vyzval Netanjahua na souboj o post lídra Likudu – a někteří členové Likudu se kvůli tomu na něj veřejně rozhněvali.
Šilo však chce Likudu, a zejména Netanjahuovi, připomenout, aby se touto cestou nevydával. Píše, že když naposledy odmítli přijmout demokratickou výzvu Netanjahuovu vedení a chovali zášť vůči těm, kteří takový krok učinili, skončilo to odchodem Likudu od moci. Konkrétně to byl Gideon Saar, který před dvěma lety vyzval Netanjahua ve stranických primárkách, a přestože Netanjahu s přehledem zvítězil, Saarovi to nezapomněl a nejmenoval ho do ministerské funkce. To nepřímo vedlo k tomu, že Saar opustil Likud, založil vlastní stranu, získal 6 křesel (z nichž by některá jinak jistě připadla Likudu) a to Netanjahuovi znemožnilo sestavit vládu.
Šilo se domnívá, že Netanjahuův několikaletý přístup k Bennettovi – zejména když jeho straně nenabídl významnou roli ve vládě sestavené v roce 2020 – významně přispěl k tomu, že se Bennett k Netanjahuovi na začátku letošního roku obrátil zády.
Šilo proto Netanjahua varuje, aby se k Edelsteinovi nechoval stejně, ale raději umožnil demokratickému procesu probíhat bez osobní zášti a pomohl tak Likudu uspět jak ve volbách, tak při sestavování vlády.
