Izraelští představitelé se dožadují, aby se už Teheránu neustupovalo. Nicméně odhalení zrady Johna Kerryho jasně ukazuje, že nová administrativa odmítá naslouchat. Názor…
Autor: Jonathan S. Tobin, 28. dubna 2021, 5:22
Šéf izraelské zpravodajské agentury Mossad a vládní poradce pro národní bezpečnost jsou tento týden ve Washingtonu na důležité misi. Ta ovšem selhala ještě dřív, než vůbec začala.
Mluvčí Bílého domu Jen Psakiová minulý týden objasnila, že Izraelci ztrácejí čas. Na otázku, zda by izraelské prosby ohledně ohrožení regionu znovupřipojením se USA k jaderné dohodě z roku 2015 měly jakýkoli dopad na plány prezidenta Joe Bidena, Psakiová odpověděla „ne“. Dále uvedla, že Izraelci mohou sice nadále „zpochybňovat“ cíl nové administrativy – tedy návrat k slabé smlouvě, která do konce desetiletí poskytne Teheránu legální cestu k získání jaderné zbraně – ale to nejlepší, v co mohou doufat, je „držet krok s americkými plány“.
Tento pohrdavý přístup získal v dané chvíli specifický význam, protože den před příjezdem izraelských bezpečnostních představitelů se objevily zprávy o tom, jak bývalý ministr zahraničí John Kerry s Íránem sdílel zpravodajské informace o izraelských tajných operacích, které se snažily zastavit jejich jaderný program. Podle zvukové nahrávky s vyjádřeními íránského ministra zahraničí Mohammada Zarifa, které získaly The New York Times, sdělil: „Byl to bývalý americký ministr zahraničí John Kerry, který mi řekl, že Izrael zahájil více než 200 útoků na íránské síly v Sýrii. “
V této jediné větě je řečeno snad vše – a to nejen proto, že si ji Timesy nechaly až na úplný konec svého příběhu.
Kerry, jemuž Psakiová během jaderných jednání v letech 2013 až 2015 sloužila jako mluvčí, dnes působí jako zvláštní vyslanec prezidenta Joe Bidena pro otázky klimatu. Už jsme věděli, že se v roce 2018 Kerry domlouval se Zarifem a radil svému bývalému partnerovi, aby nespolupracoval s Trumpovou administrativou, která odstoupila od jaderné dohody v rámci kampaně „maximálního tlaku“. Ta by opravdu mohla Íránce donutit souhlasit s novou tvrdší dohodou, odstranit ustanovení o skončení její platnosti, zákazat Teheránu hrát roli předního státního sponzora mezinárodního terorismu a budovat jeho ilegální raketový program. Kerry tedy Zarifovi řekl, aby jednoduše počkal, až Trump odejde a následně jednal s poddajnějším demokratem, o kterém doufal, že bude v roce 2020 zvolen.
Přesně to se stalo a nyní Íránci sklízejí plody. Bidenův zahraničněpolitický tým, složený téměř výhradně z veteránů administrativy bývalého prezidenta Baracka Obamy, znovu obnovuje svou dřívější praxi appeasmentu vůči Íránu v praxi. Chce tak Teherán nalákat k návratu k dohodě s malou nadějí na zlepšení celé situace.
Kerryho tajná dohoda s Íránem je důležitá, protože přichází v kontextu rostoucího napětí s Izraelem – tedy v době izraelských snah o sabotáž íránského jaderného programu. Na rozdíl od dřívějška, kdy bylo zřejmé, že USA a Izrael na společném úsilí o eliminaci jaderných ambicí islamistického režimu spolupracují, sešla nová administrativa z cesty a vzdala se jakékoli role v nedávném úspěšném útoku Izraele na íránské jaderné zařízení v Natanzu.
Podle off-record vyjádření „vysokých představitelů administrativy“ je to považováno za snahu Izraele předcházet americkému tlaku na opětovné se připojení k íránské dohodě.
Analýza publikovaná v The Washington Post plná citací anonymních amerických a evropských zdrojů, stejně jako některé z mediálních výstřelů od osob bývalé Obamovy administrativy, uvádí, že se židovský stát snaží hrát roli „katalyzátoru“, aby podkopal snahy Bidenovy diplomacie. Liberální časopis Slate označil útok v Natanzu za čin „záludného sabotéra“, jako by se jednalo o něco nelegitimního. Šlo o akci, jejímž cílem bylo zabránit teroristické teokracii získat jadernou zbraň, aby nemohla naplnit ayatolláhovy genocidní hrozby vůči Izraeli.
Demokratický senátor Chris Murphy po útoku zuřil a řekl, že bude požadovat bezpečnostní breefing, při němž vyšle Izraelcům jednoznačné poselství, že on – a další členové jeho strany – to berou za věc víry v to, že je diplomacie „jedinou“ přijatelnou cestou pro budování vztahů s Íránem a že je takovéto úsilí Izraele dopředu odsouzeno k zániku.
Jak pak dále uvedl Martin Peretz v Tablet, zatímco zprávy ministra zahraničí Antony Blinkena o Íránu doposud zněly umírněným tónem, tak v podstatě předal jadernou agendu k externímu řešení Robertu Malleymu, Bidenovu zvláštnímu vyslanci pro Írán. Malley ovšem není pouze jedním z hlavních architektů předchozí katastrofické jaderné dohody s Íránem, je zkušeným představitelem appeasmentu a známým kritikem Izraele.
V podstatě právě teď Spojené státy žádají Izrael, aby ustoupil od svého úsilí zastavit Írán a důvěřoval Bidenovu týmu v diplomatické řešení problému. Nicméně vzhledem k tomu, že Malley neprojevil žádný zájem na posílení amerických pozic v novém jaderném paktu, aby tak předešel možnosti získáné jaderné bomby ze strany Íránu, nebo se pokusil zastavit teroristické jednání tohoto režimu, jde o krok slepé víry, na který nemůže žádná rozumná izraelská vláda nikdy přistoupit.
Přesněji řečeno, Zarifovo odhalení ohledně sdílení informací o antiíránských operacích ze strany Kerryho dává Izraelcům jasně najevo, že tato administrativa není ve svém přístupu pouze pasivní, ale může se aktivně snažit podkopat bezpečnost naší země, případně našich regionálních spojenců.
Psakiová nejenže během své pondělní pravidelné tiskové konference odmítla odpovědět na otázku ohledně udivující zrady Kerryho, ale ani se nepokusila říci něco, co by mohlo Izraelce ujistit, že to jejich vláda považuje za problém hodný znepokojení, natož pak něco, co by se mohlo podobat omluvě. Vyšetření tohoto skandálu je ovšem nezbytně nutné. Stejně tak odstoupení Kerryho z jeho současného postu.
Důsledkem je něco, co se zastánci Obamova deklarovaného zahraničněpolitického úspěchu vždy snažili vyvrátit. Demokratičtí obhájci dohody se totiž během posledních šesti let snažili tvrdit, že je tato dohoda tím nejlepším způsobem, jak ochránit Izrael před íránskou jadernou bombou. Její kritici však jasně poukázali na to, jak Írán jen posílila a zajistila mu trvalý přísun peněz a následně velmi jasně poukazovali na to, jak moc je to vzdálené od cíle, který deklaroval Obama.
Obama řekl, že to byla příležitost, jak dát Íránu šanci „sesouladit se se světem“ vzdáním se jaderných ambicí. Ve skutečností mohla být tato dohoda součástí snahy přesunout americkou politiku v tomto regionu z jedné aliance s Izraelem a státy Perského zálivu na alianci druhou, v níž by je, jako nejlepší americký přítel, nahradil Írán. Jen málokdo by v roce 2015 tomuto tvrzení uvěřil. Nicméně reálný dopad této dohody na region, spolu s Kerryho akcí a úsilím Obamových veteránů o návrat k dohodě, dodává této teorii určitou důvěryhodnost.
Ať už však Obama zamýšlel cokoli, co by teď mohl Biden znovu chtít, nevyhnutelným závěrem těchto událostí je, že by Izraelci neměli pochybovat o tom, že jsou teď ve vztahu k Íránu sami – Spojenými státy opuštěni.
Izrael tak nemá žádné dobré alternativy. Židovský stát nicméně nemá jinou možnost, než postupovat, jako by jeho budoucí bezpečnost spočívala pouze v jeho vlastních rukou. Pokud se to Bidenově vládě nebo Demokratické straně nebude líbit, mohou obrátit a začít jednat tak, jako že berou íránskou jadernou hrozbu vážně. Jinak by měli zmlknout a nechat Izraelce dělat to, co dělat musí, aby tuto existenční hrozbu odvrátili.
Jonathan S. Tobin je šéfredaktorem JNS — Jewish News Syndicate. Můžete ho sledovat na Twitteru na adrese: @jonathans_tobin.
