V pátek 5. února 2021 rozhodl tříčlenný senát Mezinárodního trestního soudu (ICC) v předběžném řízení o dlouho očekávané odpovědi na otázku, zda má ICC pravomoc stíhat izraelské a palestinské představitele za údajné válečné zločiny spáchané „na území Palestiny“.

Dne 18.2.2021 sestavil Mojmír Kallus; zdroje: Andrew Tucker, www.thinc.info, International Legal Forum.

Rozhodnutí dvou ze tří soudců potvrdilo názor prokurátorky Fatou Bensoudy, že „Palestina“, která nesplňuje kritérium státnosti podle běžných norem mezinárodního práva, může být přesto považována za „stát“ ve smyslu Římského statutu, jímž se soud řídí, a proto může ve věci rozhodovat. Rozhodnutí dále určilo, jaké má tento „stát Palestina“ území, které podle něj tvoří celý tzv. Západní břeh, Gaza a východní Jeruzalém. Prokurátorka má podle tohoto rozhodnutí právo stíhat válečné zločiny na tomto území.

Třetí soudce Peter Kovács vydal samostatné disentní prohlášení, v němž ostře kritizuje rozhodnutí svých kolegů, které podle něj „nemá žádnou právní oporu v Římském statutu, a ještě méně ve veřejném mezinárodním právu“. Kovács napsal: „Akrobatické nakládání s ustanoveními Statutu nemůže zakrýt právní skutečnosti.“

Rozhodnutí většiny je kontroverzní, protože opouští právní argumentaci a v mnoha oblastech posunuje hranice mezinárodního práva. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou znepokojující pro všechny demokratické státy.

Rozostřuje hranici mezi právem a politikou

Soud se ve svém rozhodnutí výrazně opíral o rezoluce Valného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN, které potvrzují právo Palestinců na sebeurčení a na stát. Soudce Kovács ve svém nesouhlasném stanovisku správně upozorňuje, že tyto rezoluce mají politický, nikoli právní charakter.

Rezoluce OSN jsou politická prohlášení, která odrážejí zájmy států, jež je podpořily, jsou těmito státy jako politické nástroje vnímány a nemají žádný právní význam. Jestliže nyní soudní rozhodnutí budou vycházet z politických rezolucí, pak státy, které jsou menší, slabší nebo nemají dostatečnou politickou podporu, budou tímto pseudoprávním přístupem diskriminovány.

Mezinárodní trestní soud je koncipován jako justiční orgán, nikoli orgán politický. Bude-li se opírat o politické rezoluce, a zvláště pokud přitom bude naprosto ignorovat soudní normy a právní principy, může to poškodit mezinárodní právo a řád. Prestiž a důvěryhodnost soudu bude zkompromitována, pokud se z něj stane nástroj politiky OSN. Navíc to uškodí jeho schopnosti postihovat opravdu odporné zločiny proti lidskosti. Právě z tohoto důvodu se mnohé státy, které sympatizují s palestinskou věcí i s ideou mezinárodního trestního soudu (například Austrálie, Kanada nebo Německo), vyslovily proti takovému zasahování soudu do palestinských záležitostí.

Nerespektuje mezinárodní dohody

Rozhodnutí soudu je v konfliktu s Dohodami z Osla a tím narušuje suverenitu Izraele, podkopává mezinárodní právní řád a ohrožuje celý mírový proces.

Dohody z Osla představují řadu smluv, které podepsal Izrael a Organizace pro osvobození Palestiny v devadesátých letech. Na jejich základě vznikla Palestinská autonomie (PA) a byla rozdělena vláda nad Judskem, Samařím a Pásmem Gazy. Několik klauzulí v těchto dohodách omezuje soudní pravomoc PA v tom smyslu, že se vztahuje pouze na určité oblasti obývané Palestinci a nevztahuje se na občany Izraele. Patří k základním principům práva, že nikdo nemůže delegovat větší pravomoci, než jaké má. PA proto nemůže svěřit svou neexistující pravomoc nad izraelskými občany Mezinárodnímu trestnímu soudu.

Soud ignoroval názory mnoha států a odborníků na mezinárodní právo, a to přesně ta podání, která si předtím sám vyžádal, aby posílil legitimitu svého rozhodnutí. Neschopnost se s těmito názory seriózně vyrovnat dále snižuje důvěryhodnost Soudu. Namísto právní jistoty, kterou očekávala prokurátorka, tak rozhodnutí vnáší do celého procesu nejistotu.

Součást právního boje

Je třeba říci, že předmětné rozhodnutí je výsledkem kampaně, která trvá už po desetiletí. Její součástí byla snaha dosáhnout přijetí rezoluce uznávající „Stát Palestina“, který ve skutečnosti neexistuje, ve Valném shromáždění OSN.

Tato kampaň uspěla také proto, že mnohé státy proti této rezoluci v OSN nehlasovaly (Česká republika byla tehdy jednou z mála čestných výjimek). Dalším krokem bylo přijetí Palestiny do shromáždění smluvních stran ICC, proti čemuž mnohé státy rovněž neprotestovaly.

Současné podání PA je jen dalším krokem této dlouhodobé strategie, jejímž cílem je vyhnout se dvoustranným jednáním a místo toho vyvíjet na Izrael tlak prostřednictvím mezinárodních institucí.

PA si tak slibuje diplomatické zisky, aniž by musela v čemkoli ustoupit. V posledních dvaceti letech souhlasil každý izraelský premiér s jednáním o vytvoření palestinského státu, bylo předloženo několik konkrétních diplomatických návrhů, ale palestinské vedení je opakovaně odmítá a namísto toho se obrací k násilí a terorismu. Palestinci nejsou ochotni přijmout žádnou dohodu, která by ukončila konflikt a uzavřela jejich požadavky vůči Izraeli.  

Rozhodnutí ICC palestinské vedení za toto chování odměňuje. Prokurátorka viní z neexistence palestinského státu Izrael, aniž by dávala jakoukoli roli Palestincům samotným. Soud svým rozhodnutím v zásadě vytvořil novou právní kategorii „státnosti pro účely Římského statutu“, která umožňuje Palestincům užívat výsad státnosti, jako je schopnost poškozovat Izrael u soudu, aniž by museli podmínky pro vznik státu splnit.

Jsme na začátku procesu, který bude velmi dlouhý. Bude nutné překonat mnoho věcných i právních překážek, než bude možné nějakého jednotlivce opravdu obžalovat, natož usvědčit ze zločinů.

Současně se dá očekávat, že rozhodnutí bude mít vážné politické dopady a ovlivní postavení ICC v rámci mezinárodního společenství. Řada smluvních stran rozhodnutí okamžitě kritizovala. Mezinárodní trestní soud, který je beztak už dnes pod palbou kritiky za chabý výkon a nedostatečné výsledky za dobu své devatenáctileté existence, tak získá o problém víc.