„Časy se mění, všechno se změnilo, kromě palestinského přístupu, který odmítá všechno a ještě víc.“ – Saúdská spisovatelka Amal Abdel Aziz al-Hazany, Asharq al-Awsat, 15. září 2020.
SHRNUTÍ:
„Palestinští vůdci jsou hlavní příčinou utrpení jejich lidu. Pro Palestince nic nedosáhli. Záleží jim jen na moci a dosažení osobních a přívrženeckých zisků na úkor palestinské otázky.“ – emirátský politický analytik Issa bin Arabi Albuflasah, Al Bayan, 12. září 2020.
„Bylo nám řečeno, že sloganem Izraele bylo [rozšířit] „Od Eufratu po Nil“. Írán se však neskrývá svým expanzivním ideologickým trendem, který již praktikuje prostřednictvím svých milicí v Libanonu, Iráku a Jemenu. Turecko se naopak snaží v Libyi chopit se nových zdrojů energie a zaměřuje se na Afriku podél Rudého moře. Tento vývoj přiměl umírněné Araby, aby začali znovu zvažovat své politické pozice.“ – Saúdský spisovatel Fahd al Degaither, Okaz, 14. září 2020.
„Palestinská otázka se týká arabských národů, které chtějí řešení, ale vůdci těží ze současného stavu. Tito vůdci těží z problémů a utrpení jejich lidí. Pod zkorumpovanými vedeními neexistuje řešení.“ – Saúdský spisovatel Osama Yamani, Okaz, 11. září 2020.
Al-Shkiran také doporučil Palestincům, aby své vůdce považovali za odpovědné na dvou úrovních: „První je politická odpovědnost: Důvody a příčiny pokračujícího odmítání všech realistických dohod, které jim byly nabídnuty od začátku problému až do současnosti. Zadruhé: Otevírání problematiky o korupci. Palestinec má právo zajímat se o miliardy dolarů, které byly zaplaceny státy Perského zálivu za palestinskou otázku. Všechny tyto peníze zmizely.“ – Saúdský spisovatel a výzkumník Fahd al-Shkiran, Asharq Al-Awsat, 16. září 2020.
Stále rostoucí počet Arabů, zejména těch, kteří žijí v Perském zálivu, tvrdí, že konečně chápou, že Izrael není nepřítelem muslimů a Arabů. Tato změna se projevila ještě předtím, než Spojené arabské emiráty a Bahrajn podepsaly mírové dohody s Izraelem během ceremonie v Bílém domě 15. září. Je přímým důsledkem expanzivních ambicí Íránu a Turecka v arabském světě a pocitu mezi Araby, že tyto dva státy představují skutečnou hrozbu pro jejich národní bezpečnost.
Až donedávna bylo nepředstavitelné vidět Araby otevřeně přiznávat, že se mýlili ve své víře, že Izrael je nepřítelem muslimů a Arabů. Nyní se zdá, že Arabové nemají problém říci, že se po celá ta léta mýlili ve svém postoji k Izraeli. Tito Arabové nyní říkají nahlas, že Írán a jeho zástupci v arabském světě, a nikoli Izrael, jsou skutečnými nepřáteli Arabů a muslimů.
Až donedávna se většina arabských spisovatelů, novinářů a politických aktivistů vyhýbala jakékoli formě kritiky Palestinců. Taková kritika byla v arabském světě považována za tabu: Palestinci byli považováni za „chudáky děti“, které utrpěly v důsledku konfliktu s Izraelem. Nyní však v arabských médiích lze najít větší kritiku Palestinců a jejich vedení než v západních médiích nebo dokonce v izraelských médiích.
Donedávna byly pro většinu Arabů pojmy mír a normalizace (s Izraelem) spojovány s extrémně negativními konotacemi: ponížení, podřízenost, porážka a stud. Už ne. Mnoho Arabů otevřeně mluví o své touze po míru s Izraelem. Tito Arabové říkají, že se těší, až sklidí plody míru s Izraelem, a že je čas, aby arabské země upřednostnily své vlastní zájmy.
Nic z toho samozřejmě neznamená, že celý arabský svět změnil směr a je připraven uznat Izrael a navázat s ním vztahy. Hlasy Arabů a muslimů, kteří odmítají jakoukoli mírovou smlouvu s Izraelem, zůstávají hlasité a vyjadřují sentiment většiny lidí v arabských a islámských zemích, zejména těch, kteří nevychovávali svou veřejnost k míru.
Přesto je pozoruhodné vidět, jak rostoucí počet Arabů vyjadřuje ve veřejné sféře své názory na Izrael a Palestince. Zpráva přicházející od těchto Arabů: „Mnoho let jsme pomáhali Palestincům; dali jsme jim peníze; dali jsme jim zbraně a někteří z nás kvůli nim dokonce vedli války s Izraelem. Nakonec jsme zjistili, že naši palestinští bratři jsou nevděční, tvrdohlaví, postrádají dobré vedení a odmítají pokračovat ve svém životě.“ Arabové říkají Palestincům: „Už nemáte právo veta proti míru s Izraelem.“
A co je nejdůležitější, Arabové v Perském zálivu otevřeně přiznávají, že to je Írán, a ne Izrael, který představuje hlavní hrozbu pro mír a stabilitu na Středním východě. Arabové v Perském zálivu říkají, že Írán a jeho palestinští a libanonští zmocněnci – jako Hamas, Islámský džihád a Hizballáh – ničí arabské země a táhnou je k dalšímu krveprolití, násilí a chaosu.
Jak nedávno poznamenal saúdský spisovatel Mohammed al-Sheikh:
„Pro nás v Perském zálivu již Izrael není nepřítelem číslo jedna, jak tomu bylo před tím, než se v roce 1979 v Iránu zmocnili perští mulláhové a začali šířit jejich revoluci, nebo než se Erdogan ujal prezidentského úřadu v Turecku a pracoval na obnově osmanské nadvlády okupace arabského světa.“
Al-Sheikh uvedl, že Arabové v Perském zálivu jsou jediní oprávněni hodnotit nebezpečí a hrozby, které je obklopují:
„Jsme to my, ne jiní Arabové, kdo hodnotí nebezpečí, která nás obklopují, a upravuje naše priority. Problém je v tom, že většina Arabů, včetně Palestinců, trvá na tom, aby nad námi hráli roli strážců a definovali pro nás naše priority. Pokračují tvrdit, že mulláhové Íránu a Erdoganova Turecka pro nás nepředstavují takovou hrozbu jako Izrael.“
Saúdský spisovatel ocenil vyhlídku na mír a normalizaci s Izraelem a poukázal na to, že:
„Izrael je vyspělou a nadřazenou zemí ve všech oblastech a vytvořením prostoru pro mírovou spolupráci s ním věříme, že z jeho pokroku a nadřazenosti budeme mít prospěch.“
Arabové, kteří jsou proti míru s Izraelem, dodal al-Šajch, „nestarají se o rozvoj a modernizaci, a proto jsou z hlediska modernosti a rozvoje na nejnižších místech v porovnání s dalšími zeměmi.“
Al-Sheikh, který se v dnešní době ve státech Perského zálivu opakuje jako společné téma, uvedl, že mír s Izraelem bude ve prospěch Arabů stejně jako Izrael. Jinými slovy říká, že Arabové mohou z uzavření míru s Izraelem hodně získat.
„Jsme si jisti, že naše spolupráce s nadřazeným Izraelem a USA určitě ovlivní naše národní zájmy a bude mít nejlepší dopad na naši národní bezpečnost, konkrétně na naše nepřátele, a pozitivně se odrazí na našem vývoji.“
Ahmad al Garni, redaktor saúdských novin Sada al Hijaz, uvedl, že dny, kdy Arabové používali Izrael k vyděšení dalších Arabů, jsou definitivně pryč. „Děsit nás Izraelem se stalo minulostí,“ napsal al-Garni.
„Nebojíme se Izraele. Nejsme zbabělci. Jednání s Izraelem neznamená, že ho milujeme. Jedna věc je milovat Izrael a druhá věc mít s ním obchodní, ekonomické a politické vztahy.“
Saúdská spisovatelka Amal Abdel Aziz al-Hazany vyjádřila rostoucí deziluzi z Palestinců v arabských zemích a uvedla, že Palestinci, kteří nyní odsuzují Spojené arabské emiráty a Bahrajn za uzavření míru s Izraelem, byli mezi prvními Araby, kteří při podpisu normalizovali své vztahy s Izraelem.
Al-Hazany poukázal na to, že vměšování Íránu do vnitřních záležitostí Palestinců vyústilo v oddělení západního břehu Jordánu od pásma Gazy a vyvolalo mocenský boj mezi dvěma hlavními palestinskými frakcemi, Fatahem a Hamásem, který trvá dodnes.
Řekla, že i přes to, že Írán podporuje Hamas a Islámský džihád, Arabové nadále podporují palestinskou věc na mezinárodních fórech a při každé příležitosti připomínají mezinárodnímu společenství, že arabská otázka je prvním zájmem Arabů. Al-Hazany také poznamenal, že k Palestincům přesto nadále plynou finanční prostředky, zejména ze států v Perském zálivu:
„Arabové, zejména Saúdská Arábie, poskytli vše možné ve prospěch palestinské otázce a miliony dolarů nepřestaly plynout do OOP bez odpovědnosti, ale s nadějí, že tyto peníze utratí za zajištění slušného života pro Palestince … Lze dnes arabským zemím vyčítat, že se starají o své zájmy navázáním otevřených vztahů s Izraelem? Časy se mění, všechno se změnilo, kromě palestinské nálady, která odmítá naprosto všechno. Není to v zájmu Palestinců zaujmout negativní postoj vůči zemím, které se rozhodnou normalizovat vztah s Izraelem, jejichž počet se s časem zvyšuje a bude se zvyšovat.“
Emirátský politický analytik Issa bin Arabi Albuflasah vyjádřil pobouření a znechucení nad opakujícími se urážkami a útoky palestinského vedení na státy Perského zálivu, protože se odváží usilovat o mír s Izraelem. „Palestinští vůdci jsou hlavní příčinou utrpení jejich lidí,“ poznamenal Albuflasah. „Pro Palestince nic nedosáhli. Záleží jim jen na moci a dosažení osobních a přívrženeckých zisků na úkor palestinské otázky.“
Emirátský analytik obvinil Palestince z nevděčnosti a řekl:
„Spojené arabské emiráty a ostatní státy Perského zálivu otevřely své brány a instituce Palestincům, kde žili jako bratři, užívali si všeho, co občana baví, a dostávali péči a pozornost. Palestinci nyní reagují tak, že nás urážejí a spojují se s Íránem, Tureckem a muslimským bratrstvem.“
Saúdský spisovatel Mohammed al-Saed také zkritizoval Palestince a obvinil je, že žijí v „mizerném filmu“.
„Lidské dějiny neuvidí zrození palestinského politika. Rád bych všem připomněl slabost a zmatek, který dominuje palestinské otázce, a zbraně a výbušniny, které byly zaměřeny hlavně na arabské a západní civilisty, aby zakryly [palestinské] stav bankrotu.“
S vědomím, že Palestinci mají dlouhou historii odmítání mírových nabídek s Izraelem, uvedl, že Palestinci se neobtěžovali informovat své arabské bratry o svém úmyslu podepsat dohody z Osla:
„Bylo to přílišné sobectví [bývalého vůdce OOP Jásira] Arafata a jeho nešťastné vyjednávací delegace, kteří se zúčastnili Osla. Během 50 let zaplatil Egypt, Sýrie, Jordánsko, Libanon, Saúdská Arábie, Irák a mnoho arabských zemí těžkou cenu a bojoval proti několika války jménem Palestinců. Arafat jim však nedal vědět o jednáních, která vedla k podpisu dohod z Osla.“
Saúdský spisovatel Fahd al Degaither vysvětlil, proč se Arabové nyní přibližují k Izraeli, a uvedl:
„Geopoliticky řečeno, v regionu se objevili noví nepřátelé Arabů s novými a velmi nebezpečnými ambicemi, které jsou deklarovány a liší se od izraelských. „Bylo nám řečeno, že sloganem Izraele bylo [rozšířit] „Od Eufratu po Nil“. Írán se však neskrývá svým expanzivním ideologickým trendem, který již praktikuje prostřednictvím svých milicí v Libanonu, Iráku a Jemenu. Turecko se naopak snaží v Libyi chopit se nových zdrojů energie a zaměřuje se na Afriku podél Rudého moře. Tento vývoj přiměl umírněné Araby, aby začali znovu zvažovat své politické pozice.“
Saúdský spisovatel Osama Yamani souhlasil:
„Naším dnešním nepřítelem je Írán a Turecko, které ve jménu palestinské otázky okupují arabské země. Co se týče nepřítele Palestinců doma, jsou to zkorumpovaní vůdci a zrádci, kteří odpočívají v lůně Íránu. Skutečným problémem nyní je rozvoj, mír a spravedlnost, které byly ukradeny arabskému světu a arabské národy zapomněly. Palestinská otázka se týká arabských národů, které chtějí řešení, ale vůdci těží ze současného stavu. Tito vůdci těží z problémů a utrpení jejich lidí. Pod zkorumpovanými vedeními neexistuje řešení. Palestinské vedení je v rukou zrádců a příjemců.“
Saúdský spisovatel Saeed al-Farha al-Ghamdi v článku zveřejněném v saúdských novinách al-Madina 4. září říká, že nechápe, proč Palestinci nečtou realitu. „Palestinská otázka je na ústupu a palestinští vůdci se ubírají opačným směrem, jako by jejich mysl byla zamrzlá. Palestinci se ztratili a ocitli se bez vedení, které by se staralo o jejich zájmy,“ uvedl al-Ghamdi a vyzval Palestince, aby udržovali odstup od Íránu, Turecka a Kataru, „které mají agendy usilující o zneužití [palestinské] otázky“
Saúdský spisovatel a výzkumník Fahd al-Shkiran doporučil Palestincům, aby „dohnali“ normalizační dohody mezi Izraelem, SAE a Bahrajnem. „Historická dohoda změní tvář regionu,“ napsal al-Shkiran.
„Znamená to obrátit stoly na ose odporu a jejích teroristických milicí. Není rozumné, aby palestinská samospráva zůstávala ve svém negativním postoji ohledně změn, které hýbou světem.“
Al-Shkiran také doporučil Palestincům, aby svěřili svým vůdcům odpovědnost na dvou úrovních:
„Prvním je politická odpovědnost: Důvody a příčiny pokračujícího odmítání všech realistických obchodů, které jim byly nabídnuty od počátku problému až do současnosti. Zadruhé: Otevření spisů o korupci. Palestinčan má právo ptát se na miliardy dolarů zaplacené státy Perského zálivu za palestinskou věc. Všechny tyto peníze zmizely. “
Soudě podle komentářů mnoha Arabů v Perském zálivu je zřejmé, že rostoucí počet Arabů si uvědomuje, že jsou o Izraeli po celá desetiletí uváděni v omyl. Vymývali jim mozky, aby věřili, že Izrael je skutečným nepřítelem všech Arabů. Je osvěžující vidět, že mnoho Arabů si uvědomovalo mylné představy a lži, kterými se po celou dobu živili. Je však nepravděpodobné, že by Palestinci viděli podobné změny, pokud je jejich vůdci budou nadále informovat, a to nejistým způsobem, že normalizace a mír s Izraelem představují vysoký zločin velezrady.
Autor: Khaled Abu Toameh, 17. září 2020
