Pokud vezmeme v úvahu, že v USA, Evropě a na Blízkém východě už existuje poměrně významné protižidovské násilí, bylo by rozumné připravit se na další.
Autor: Ira Stoll, The Algemeiner
Herečka Rosanna Arquette nepravdivě tvrdí, že Izrael pracuje na vakcíně proti koronaviru „už rok“, čímž naznačila pokročilé povědomí o viru a to, že společnost vedená Židy je připravena z něj těžit. Řečník z Republikánského národního sjezdu z roku 2016, David Clarke, viní z viru a s ním související paniky židovského miliardáře Georga Sorose.
Představitel turecké politické strany, Faitih Erbakan, prohlásil, že „tento virus slouží sionistickým cílům“, podle Blízkovýchodního mediálního výzkumného institutu.
Pokud se necháme vést historií (a není důvod, proč ne), měli bychom toho očekávat ještě víc, tím, jak se bude pandemie zhoršovat.
V knize Pale Rider: The Spanish Flu of 1918 and How It Changed the World (Bledý jezdec: Španělská chřipka z roku 1918 a jak to změnilo svět) z roku 2017 Laura Spinney píše, že v roce 1919, když „se ve Vídni otevřela mezinárodní kancelář s konkrétním cílem bojovat proti epidemii“, jednou z prvních věcí, která se stala, bylo, že „antisemitské elementy začaly lobovat za to, aby byli židovští uprchlíci umístěni do karantény do koncentračních táborů ve východní Evropě“.
Dřívější pandemie vyvolaly podobnou nenávist. V Židovské encyklopedii čteme například o „černé smrti“, která řádila v Evropě v letech 1348 – 1350 toto: „Černá smrt nejen že způsobila okamžité zničení stovek tisíců židovských životů a ztrátu židovských domovů a majetku ve stovkách komunit, ale měla mnohem rozsáhlejší důsledky. Lidová představivost propůjčila již tak odpornému obrázku Žida ještě strašlivější rysy. Byla to tato představa, která pomohla vytvořit stereotyp Žida reprezentovaný antisemitismem a rasismem v moderních dobách.“
Philip Ziegler ve své knize Černá smrt z roku 1969 uvádí, že Židé byli obviněni z toho, že způsobili mor otrávením studen.
Ziegler píše: „21. září 1348 městská rada v Curychu zvolila, že Židé nebudou nikdy znovu vpuštěni do města. V Basileji byli Židé uvězněni v dřevěných budovách a upáleni za živa. … Ve Špýru byla těla zavražděných naskládána do obrovských vinných sudů a poslána dolů po Rýnu. … Ve většině měst se masakry udály během toho, kdy černá smrt ještě řádila, ale na některých místech stačila k podnícení lidu pouhá zpráva, že se mor blíží.“
„Dohromady se předpokládá, že bylo vyhlazeno 60 velkých a 150 menších komunit a že se uskutečnilo 350 masakrů různých dimenzí,“ píše Ziegler. „Je to zvláštní a poněkud pokořující reflexe lidské povahy, že Evropan, zasažen pravděpodobně největší přírodní kalamitou, která kdy postihla jeho kontinent, reagoval tím, že se snažil soupeřit s krutostí přírody v ohavnosti svých zvěrstev způsobených člověkem.“
Od roku 1348 nebo 1919 se svět zásadně změnil. Zieglerovo připisování protižidovského násilí „lidské povaze“ zní celkem ponuře. Pokud však vezmeme v úvahu, že v USA, Evropě a na Blízkém východě už existuje poměrně významné protižidovské násilí, bylo by rozumné připravit se na další. Doufám, že se mýlím.
