Nastal čas přijmout židovský stát, říká království Arabského zálivu.
Autor: Daniel Krygier, World Israel News
„Izrael je v tomto regionu přítomný a všichni tomu rozumíme. Svět si to také uvědomuje a možná je načase, aby se s Izraelem zacházelo stejným způsobem (jako s ostatními státy) a aby také měl stejné povinnosti,“ řekl ománský ministr zahraničí Yousuf bin Alawi na regionálním summitu o bezpečnosti v Bahrajnu.
Nad těmito jednoduchými slovy by se ve většině mezinárodních vztahů nikdo nepozastavil. Ale ne tak na Blízkém východě – ten stále z velké části odmítá samotnou existenci Izraele – zde toto přímočaré poselství neznamená nic menšího než revoluci.
Netanjahuova návštěva Ománu byla první návštěvou izraelského premiéra za více než 20 let.
Shimon Peres navštívil toto království v Perském zálivu v roce 1996, v éře charakterizované předčasným optimismem z jednání z Osla. Dosud diplomaté v Izraeli a jinde tvrdili, že normalizace vztahů Izraele s arabským světem závisí na míru mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou.
Odkud se vzalo toto myšlení? Organizace palestinského osvobození na začátku trvala na tom, že má poslední slovo ve vztazích mezi arabskými státy a Izraelem. V důsledku populární a rozšířené podpory PLO v celém arabském světě se arabské režimy obecně postavily do jedné linie.
Omán, i když na poměry Středního východu poměrně umírněný, akceptoval požadavky PLO a souhlasil, že Izrael neuzná, dokud mu k tomu Ramalláh nedá zelenou. Ta nikdy nepřišla. Ani šéfa PLO Yassera Arafata, ani jeho nástupce Mahmúda Abbase to ani nenapadlo.
Právě naopak. Ramaláh si přivlastnil veškeré politické a finanční zisky mírového procesu v Oslo a dál pokračoval v démonizaci Židů a obhajobě zničení Izraele. Až do dnešního dne zůstává režim v Ramallahu zablokovaný ve svém modu operandi bránícímu míru.
Arabové mění své priority
Arabové v blízkých zemích se ovšem posunuli dál a zaměřili se na řešení svých každodenních problémů. Po desetiletí arabské režimy s lehkostí obviňovaly ze svých vlastních sociálních a ekonomických problémů Izrael. Tyto výmluvy však už dnes neobstojí. Arabské státy, jako Jordánsko a Egypt, vnímají arabsko-izraelský konflikt jako nežádoucí, neboť se snaží řešit problémy svých vlastních obyvatel.
Současně destabilizující imperiální ambice íránského šíitského muslimského režimu ohrožují vládnoucí elity převážně sunnitských muslimských arabských států. No a ti vidí, že Izrael už není jejich nepřítelem, ale cenným spojencem proti Íránu.
Se svými výkonnými vojenskými a zpravodajskými službami je Izrael jedinou regionální mocností, která dokáže potlačit agresi íránského režimu. Židovský stát nabízí, pro tradiční arabské ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou, také cenné technologie a obchodní příležitosti.
Svou výzvou k uznání s Izraele tady Omán vysílá svým arabským sousedům vzkaz: Srovnejte si své priority.
Omán tedy posiluje Netanjahuovo tvrzení, že normalizace vztahů s arabským světem by nakonec mohla vést k míru s palestinskými Araby, a nikoliv naopak.
