Autor: Dr. Qanta A. Ahmed

O Věčné město se snad nikdy nezápasilo více než dnes. Tím, jak mnozí po celém světě napadají právo Izraele mít Jeruzalém hlavním městem, přichází delikátní návštěva amerického viceprezidenta Mikea Pence na Blízkém východě v kritickou dobu.

Palestinská rétorika, spuštěná prohlášením amerického prezidenta Donalda Trumpa o přemístění  americká ambasády z Tel Avivu právě tam, byla znásobena prezidentovým nedávným rozhodnutím zastavit 65 milionovou dolarovou pomoc Palestincům. Jinde v regionu musí vůdcové Egypta a Jordánska, kteří jsou zapřísahlými spojenci USA, palestinské pobouření uznat, aniž by se tím Spojeným státům odcizili.

Ve své knize “Jerusalem: The Biography” z roku 2011 zachycuje historik Simon Sebag Montefiore teologické tajemství do kterého zůstává Jeruzalém zahalen, když ho popisuje jako “dům jednoho Boha, hlavní město dvou národů, chrám tří náboženství, a jediné město, které existuje dvakrát – v nebi a na zemi.”

Já ale, jako věřící muslimka následující Islám, jsem Koránem nucená, abych podporovala výhradní nárok Izraele na Svatou zemi; Korán to říká.

Korán, dokument o 80 000 slovech, který 1.6 miliardy muslimů přijímá za zjevené Boží slovo, se o osudu Izraele a lidu, který si může jeho vlastnictví nárokovat, se vyjadřuje velmi kategoricky.

Říká: “Mojžíš řekl svému lidu: Ó můj lide! Pamatuj na Boží hojnost, která byla s tebou, když ti dával proroky, činil z tebe krále a dával ti to, co nebylo dáváno nikomu před tebeou mezi národy. Ó můj lide! Vstupte do Zaslíbené země, kterou vám Bůh připsal a neodvracejte se od ní, jinak byste byli poraženi.”

Korán nikde nečiní zmínku o nároku muslimů na Svatou zemi. Bůh v Koránu naopak zjevuje, že Svatá země je určena pro následovníky Mojžíše. Jelikož Zaslíbená země je podle Koránu jejich, mohou tedy pouze následovníci Mojžíše určit, kde má být jejich hlavní město.

Je to tato islámská pravda, kterou političtí islamisté vehementně popírají.

Ti, kdo se převlékají za muslimy

Když se přesuneme o 1300 let do 21. století, nalezneme totalitní islamismus – hluboce odlišný od Islámu – ujišťující o tom, že muslimskou psyché koluje nový antisemitismus.

Když někdo jejich ideologii napadá, křičí dnešní islamisté: “Islamofóbie!” a hádají se o to, že její označování za politickou totalitu vede k antimuslimskému rasismu a úzkoprsosti. Představa o islamofobii sílí v sociální konstrukt natolik, že rozněcuje veřejnou debatu i o muslimech, kteří se odváží mluvit proti islamismu.

Jsou to právě tyto nepokoje, které tvoří ono globální pobouření proti osudu Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Toto pobouření není omezeno jen na muslimy, ale je rozšířeno po celém světě, kde mnozí oslavují islamisty jako pronásledovanou náboženskou menšinu, spíše než by je označovali za totalitáře, jakými jsou.

V průběhu toho všeho se ti, kteří o islamismu smýšlí naivně a (ve víře, že se zastávají Palestinců) odsuzují ustanovení Jeruzaléma za hlavní město Izraele, stali ochotnými nástroji výslovné fašistické ideologie, islamismu, který nehledá své místo nebo soustátí s Izraelem, ale je zjevnou a doslovnou genocidou.

Na palestinských územích, jako i v mnohých muslimsky majoritních společnostech, je islamismus efektivním okupantem, který brání svobodě myšlení, kritické analýze a odbornému zkoumání Islámu.

Je načase, aby muslimové tuto okupaci Islámu islamismem prozkoumali. Pod pláštíkem obhajoby palestinské věci mnozí ukrývají nebo shledávají šíření vzteklého, avšak desinfikovaného antisemitismu sociálně přijatelným.

Arci-islamistický Hamás a Hizballáh, přestrojeni za muslimy, nepřekvapivě rychle oznámili, že se jako odpověď Trumpovu uznání Jeruzaléma izraelským hlavním městem mají otevřít “pekelné brány”. Kazatelé z Hamásu v Gaze vyzvali Palestince, aby povstali a bodali Židy.

Když jeden muslimský komentátor prohlášení Koránu o Izraeli jako zaslíbené zemi pro Židy odbyl svým prohlášením, že “Korán není historickým dokumentem“ jako bezvýznamné, vyjádřil tím cítění milionů muslimů po celém světě.

Takto jsme se jako muslimové odcizili.

Muslimové v horečném antisemitismu opustili paměť všeho toho, co je nám potvrzeno jako milované a drahé – Tóru a její následovníky, Mojžíše a jeho poselství a vlastní Boží zaslíbení svatyně v Zaslíbené zemi pro jeho následovníky.

Toto zřeknutí se toho, co Korán praví muslimům, je dnes neodiskutovatelnou pravdou. Teologický osud Židů leží u kořenů blízkovýchodního konfliktu; ať už Židy následovaný, nebo muslimy popíraný.

Svatá země, kterou Bůh napsal vám

V izraelsko-palestinském konfliktu se nejedná ani o politiku, ani o Sionismus, ani o hranice, ani o území nebo vodu. Nejedná se dokonce ani o osud státnosti Palestinců. Jedná se o ústřední zapírání islámské pravdy o tom: že Židé jsou skutečně lidem Knihy, že jejich cesta k Bohu je nadpřirozená a spravedlivá, a že jsou skutečně z Božího nařízení dědici Svaté země.

Tvorba islámského učence, profesora Khaleela Mohammeda, profesora religionistiky na státní univerzitě v San Diegu a člena jejího Centra islámských a arabistických studií je zásadní četbou tohoto času. Píše o tom, že Korán stanoví Svatou zemi jako určenou pro židovský národ. Zdůrazňuje užití koránského slova “napsáno,” které vyjadřuje “definitivu, rozhodnost a neměnnost. Žádný smrtelník nemůže zvrátit to, co bylo druhému přiřknuto.

Muslimský spisovatel Tarek Fatah ve své knize “Žid není mým nepřítelem: Odhalení mýtů, které živí muslimský antisemitismus” z roku 2010 poznamenal, že užití slova “napsáno”, jako Božského a neodvolatelného prohlášení, se v Koránu objevuje 22 krát.

Málo muslimů si asi uvědomuje, že Mojžíš je nejzmiňovanější postavou v Koránu a je dokonce zmiňován častěji než sám Prorok Islámu. Korán vykresluje Mojžíše jako velkého posla, který prokázal odvahu tváří v tvář strachu, přičemž přemohl své vlastní slabosti.

Přesto však dnes miliony muslimů pěstují pod vlivem islamismu smrtonosnou nenávist k Židům, přičemž se samotnému Koránu vzdalují. Veřejný průzkum z roku 2006 potvrdil, že antižidovské cítění přetrvává zakořeněno převážně v zemích s převládající muslimskou většinou.

Genocidní nenávist

Vesmírný antsemitismus (antsemitismus pěstovaný jako nadpřirozená mise boje proti vesmírnému, nesmrtelnému nepříteli) je ústředním bodem islamistické ideologie. Islamismus – politická totalita přestrojená za Islám – dnes znáboženšťuje antisemitismus tím, že nenávist k Židům mezi islamisty převádí ve věrouku a převrácený znak oddanosti. Tím, že to činí, přidávají muslimové v antisemitismu na zuřivosti a fanatismu, a tak mu udělují nebezpečnou náboženskou legitimitu.

Bez kritického poznání a přístupu k Islámu svobodného od islamismu přijímají věroučně negramotní muslimové (včetně Blízkého východu, oblasti severní Afriky a Západní Evropy) antisemitismus za islámské vyznání víry. A zbytek světa až příliš často následuje jejich příklad.

Je to už jen malý krok k popírání Holokaustu, který je také značně přítomen ve světě s muslimskou většinou. Více než 51 procent dotázaných muslimů řeklo, že věří, že množství Židů zavražděných v Holokaustu je velmi přehnané. V regionu Blízkého východu a severní Afriky množství těchto muslimů stoupá k 63 procentům.

Islamisté používají popírání Holokaustu k tomu, aby shromáždili kořínky podpory pro delegitimizaci Izraele, a aby verbovali islamistické “pěšáky”, kteří jsou teroristickými spolupracovníky nebo operátory. Jelikož Holokaust “ve skutečnosti neexistoval”, jak argumentují islamisté, byl Izrael založen pod “falešnou záminkou”. Snaha o delegitimizaci s vyhlídkou úplného zničení Izraele rychle nabírá na legitimitě.

Je to dědictví antisemitismu 20. století pářící se s muslimskou citlivostí. Během vlády Adolfa Hitlera nad nacistickým Německem, byl nacistický antisemitismus ve snaze zmobilizovat muslimskou podporu Třetí říše na Blízkém východě a v severní Africe obratně naočkován do muslimské psychiky a potom odborně podnícen arabskými nacionalisty jako nástroj k odmítnutí evropské kolonializace v regionu.

Islamismus moderní doby – stvořený v Egyptě v roce 1928 Muslimským Bratrstvem – od té doby utvořil, jako centrální dogma víry, nový antisemitismus – smrtonosnou, genocidní nenávist ke všemu židovskému, ke všemu Židovstvu a Izraeli. Toto muslimy zaslepuje znáboženštělým antisemitismem, který nám bráni, abychom viděli, že Islám dal Izraeli a jeho hlavnímu městu mandát být židovským.

Jako muslimové už nemůžeme být slepí. Islám vyžaduje. Musíme vidět, co je psáno.

—

Lékařka Dr. Qanta A. Ahmed, je britsko-americkou muslimkou, autorkou knihy In the Land of Invisible Women, členkou Rady zahraničních věcí a členkou Rady pro další generaci při Nadaci Institutu Šoa pro visuální historii a vzdělávání Univerzity Jižní Kalifornie. @MissDiagnosis