Podle tradice je Qasr El Yehud na řece Jordán přesným místem, kde Jozue a děti Izraele vstoupili do svaté země.
Autor: Nosson Shulman, 23. listopadu 2022
Rekapitulace: Minulý týden jsme navštívili horu Nebo, kde Bůh pohřbil Mojžíše. Po jeho smrti děti Izraele, které tábořily na Moábských pláních, 30 dní truchlily, načež Bůh řekl Jozuovi, jejich novému vůdci, že za 3 dny překročí řeku Jordán.
Po dlouhých 40 letech strávených na poušti byli Židé konečně připraveni vstoupit do země, kterou Bůh slíbil dát jejich předkům. Jozue nejprve vyslal dva zvědy, aby prozkoumali Jericho. Když se vrátili, zvědové řekli: „Bůh nám dal zemi do rukou a všichni obyvatelé země se kvůli nám dokonce rozplynuli (Jozue 2,24).“ Všichni zvědové se pak vrátili do Jericha. Nyní nastal čas překročení a trajektorie dějin se měla navždy změnit.
Dnes navštívíme jedno z mých oblíbených míst: (arabsky Qasr El Yehud – průlomový bod Židů) na řece Jordán, zdaleka nejčastěji zmiňované vodní ploše v Bibli (181krát). Podle tradice je to přesně to místo, kde Jozue a děti Izraele vstoupili do svaté země. Bible uvádí, že přešli „naproti Jerichu (Joz 3, 16)“. Tento úsek řeky se skutečně nachází přesně naproti historickému městu.
Zhruba 200 km dlouhá řeka (do této délky není započítán úsek Jordánu, který začíná na hoře Hermon a končí u Kinneretu) teče od Galilejského jezera k Mrtvému moři.
Noc před zázračnými událostmi, když tábořil na jordánské straně řeky, řekl Jozue svému lidu: „Připravte se, neboť zítra Bůh učiní uprostřed vás zázraky (Joz 3,5)“. Jak se měli připravit? Podle židovských pramenů se měli připravit duchovně, protože Bůh se pro ně chystal udělat zázrak a lid toho musel být hoden.
Jozue přikáže kochanim (kněžím), aby vstoupili do řeky a nesli archu smlouvy.
Jakmile tak učinili, voda klesající z horního toku (od severu) se zastavila a vystoupila v jednom sloupci a voda, která klesala k Mrtvému moři (od jihu), dál tekla po proudu, až se objevila suchá země a všichni mohli přejít (Joz 3, 15-17).
Jakmile byli všichni bezpečně na druhé straně, Jozue přikázal dvanácti mužům, jednomu z každého kmene, aby se vrátili k vyschlému říčnímu korytu a každý z nich si z něj vzal kámen. Kameny měly být později postaveny v Gilgalu jako svědectví zázraku, který Bůh učinil. Jednou už Kohanim (kněží) v řece nebyli, voda dál přirozeně tekla směrem k Mrtvému moři.
O několik století později na tomto místě vystoupil prorok Eliáš živý do nebe v ohnivém voze (2. Královská 2).
Když sem vozíme turisty, mnozí se ptají, proč byl takový zázrak na tomto místě vůbec nutný? Když člověk stojí u Kasr el Jehud, vidí řeku, která je široká jen několik metrů. Její hloubka je dostatečně malá na to, aby ji člověk mohl přejít po vodě pěšky, aniž by se zcela ponořil.
To, co vidíme dnes, je však pouhým pozůstatkem kdysi mocné řeky. V roce 1848 učenec William Lynch, který napsal jednu z prvních map řeky Jordán (a Mrtvého moře), uvedl, že řeka byla široká 70 metrů (asi ¾ fotbalového hřiště) a hluboká až 10 stop.
Žel od 60. let 20. století Jordánsko, Sýrie a Izrael odvádějí 70-90 % vody pro naléhavé domácí potřeby, což způsobilo zmenšení řeky (ačkoli Sýrie s řekou nehraničí, jeden z hlavních přítoků Jordánu prochází Sýrií). To je také důvod, proč se Mrtvé moře každoročně zmenšuje, protože většinu vody získává z řeky Jordán, která do něj dnes téměř nevtéká. Syrské a jordánské splašky se do Jordánu dostávají přes řeku Jarmúk, což dává znečištěné vodě její současnou žlutozelenou barvu.
Přesto je toto místo stále skvostem, který musíte alespoň jednou za život navštívit. Jelikož se jedná o mezinárodní hranici, stojíte-li na břehu řeky, jste jen pár kroků od izraelských i jordánských vojáků.
Izraelští vojáci mi obvykle rádi zapózují pro fotografie s turisty a toto místo lze udělat jako rychlou zastávku v rámci většího celodenního výletu.
Nosson Shulman je novinář a licencovaný průvodce v Izraeli, který se specializuje na biblické výlety.
