Institut pro národní bezpečnostní studia vydává zprávu o bezpečnostních výzvách, kterým bude Izrael čelit v roce 2022, s důrazem na íránskou hrozbu.
Od: Israel National News 24.1.22 17:30
Delegace výzkumných pracovníků Institutu pro národní bezpečnostní studia (INSS), vedená předsedou správní rady INSS sirem Frankem Lowym a zahrnující výkonného ředitele INSS profesora Manuela Trajtenberga, výkonného ředitele INSS brigádního generála (v záloze) Udiho Dekela a vedoucího výzkumného pracovníka INSS bývalého šéfa Národní bezpečnostní rady pana J. K. Meira Ben Shabbata, bývalého vedoucího výzkumného oddělení zpravodajských služeb IDF brigádního generála v záloze Drora Shaloma, paní Simy Shine, Dr. Anat Kurzové, Dr. Shiry Efronové, brigádního generála v záloze Assafa Oriona a Dr. Meira Elrana, předali J. E. panu Isaacu Herzogovi, prezidentovi Státu Izrael, výroční strategický průzkum pro Izrael v jeho kanceláři.
Každoroční hodnocení INSS shrnuje hlavní body analýzy strategického prostředí Izraele z hlediska národní bezpečnosti s jeho potenciálními hrozbami a příležitostmi a specifikuje řadu politických doporučení pro rozhodovací orgány. Výzkumníci institutu představili prezidentovi politicko-bezpečnostní otázky v regionálním a domácím prostředí Izraele a výzvy pro jeho národní bezpečnost na počátku roku 2022. Na základě svých analýz Institut zdůraznil potřebu integrovaného strategického přístupu, který Izraeli pomůže vypořádat se s výzvami, jež před ním stojí.
Hluboká a podrobná diskuse o hlavních výzvách izraelské národní bezpečnosti se uskuteční v rámci výroční mezinárodní konference INSS ve dnech 1. a 2. února 2022 v Tel Avivu.
Níže jsou uvedeny hlavní body dokumentu:
Na počátku roku 2022 chybí státu Izrael integrovaný, konzistentní a dlouhodobý strategický přístup s ohledem na výzvy, kterým čelí.
Na počátku roku 2022 je strategická situace Izraele poznamenána tím, že Izrael nedokáže maximalizovat svůj bezpečnostní, ekonomický a technologický potenciál v reakci na politické, bezpečnostní a vnitřní výzvy, kterým čelí. Důvodem je absence integrovaného, konzistentního a dlouhodobého strategického přístupu.
V centru těchto výzev stojí Írán, který nadále usiluje o dosažení prahu jaderného odzbrojení a již nyní disponuje schopnostmi potřebnými k tomu, aby se během několika týdnů dostal k jaderné zbrani. Současně je nadále odhodlán budovat své vojenské možnosti k ohrožení Izraele v několika oblastech podél jeho hranic, a to i prostřednictvím využití zástupných sil v protiútoku a pomocí raket, bezpilotních útočných prostředků a naváděné palby.
Palestinská aréna představuje velmi vážnou výzvu pro vizi Izraele jako židovského, demokratického, bezpečného a morálního státu – zejména kvůli směřování k realitě jednoho státu. To představuje pro Izrael konkrétní rizika v podobě eskalace bezpečnostních problémů, částečně kvůli rostoucí slabosti Palestinské samosprávy, až téměř k neschopnosti fungovat a chybějícímu řízení. Současně situace v této oblasti zpochybňuje mezinárodní politické a právní postavení Izraele.
Uvnitř Izraele sílí tendence polarizace mezi různými skupinami, podněcování a slabá správa, zejména v nekontrolovaných enklávách, což umocňuje erozi důvěry ve státní instituce. To vše představuje podstatné ohrožení sociální odolnosti a národní bezpečnosti.
Na globální úrovni se Izrael musí orientovat v rostoucím mocenském boji mezi Spojenými státy a Čínou a připravit se na řadu extrémních událostí v důsledku klimatických změn, častých hospodářských krizí, změn norem v důsledku pandemie COVID-19 a rostoucích obav o odolnost liberálních demokracií. Závislost Izraele na podpoře Spojených států trvá, ale pomoc, kterou Washington může Izraeli poskytnout, je zpochybňována vnitřní polarizací USA a to i v situaci, kdy se pozornost Ameriky soustředí na její vnitřní problémy a boj s Čínou na úkor angažovanosti na Blízkém východě. Na tomto pozadí je americká administrativa méně připravena věnovat pozornost zájmům a obavám Izraele, ať už jde o Írán nebo o palestinský kontext. Spojené státy jsou navíc méně ochotny investovat do rozšíření a zintenzivnění normalizačních dohod mezi Izraelem a pragmatickými arabskými zeměmi.
Strategický průzkum pro Izrael 2022, který se těmito tématy podrobně zabývá, si klade za cíl přispět k veřejné diskusi o těchto výzvách a jejich možných řešeních a zároveň pomoci rozhodovacím orgánům formulovat rozumný a informovaný strategický přístup.
Prezident Isaac Herzog k tomuto strategickému průzkumu řekl:
„V současné době se v regionu začíná prosazovat názor, že budoucnost Blízkého východu je budoucností spolupráce. Tváří v tvář íránské hrozbě a jejím nebezpečným zástupcům v regionu musíme spolupracovat s našimi přáteli. Nejen kvůli občanům Izraele, ale kvůli všem obyvatelům Blízkého východu. To je regionální zájem nejvyššího řádu. Bezpečnost Izraele je úzce spjata s jeho národní odolností, s naší schopností řešit nejhlubší neshody, aniž bychom se vzdali víry v sebe sama. Máme sílu žít společně a jednat jako jeden národ. Překonávání rozporů, včetně těch politických, je možná nejdůležitějším krokem pro zachování bezpečnosti, stability a prosperity Izraele. Děkuji vám za profesionální práci při přípravě této zprávy, která je výsledkem skutečného zájmu o lid a stát.“
Tři hlavní hrozby, kterým bude Izrael čelit v roce 2022:
Odlišně od předchozích let identifikovali výzkumníci Institutu rozdíl v rozsahu hlavních hrozeb pro Izrael v roce 2022. Tvrdí, že následující tři hrozby jsou co do závažnosti rovnocenné a že hlavní výzvou je definovat integrovaný způsob řešení všech tří.
– Íránská jaderná aktivita: Teherán představuje nejzávažnější vnější hrozbu pro Izrael, a to především kvůli íránské snaze dosáhnout vojenského jaderného potenciálu. V pozadí je strukturální neschopnost Izraele zvládnout sám všechny výzvy, které íránské jednání představuje, a také rostoucí potřeba zvýšit koordinaci se Spojenými státy a upevnit s nimi zvláštní vztahy – bez ohledu na to, zda bude dosaženo dohody mezi Íránem a velmocemi o jeho jaderném programu, či nikoli. Írán navíc pokračuje ve svém programu regionální subverze, včetně snahy obklíčit Izrael hrozbou útoku, zejména prostřednictvím svého projektu přesných raket pro Hizballáh v Libanonu a jeho zmocněnce v Sýrii. Kromě tisíců raket a střel Írán vybavuje své zmocněnce tisíci bezpilotními leteckými útočnými prostředky (UAV) s dosahem, který jim umožňuje proniknout hluboko do izraelského nebe ze všech front.
Pokrok v jaderném programu dal Íránu nejkratší možnou dobu na to, aby pronikl k jaderným zbraním – pokud se k tomu režim v Teheránu rozhodne. Pro Írán tento pokrok posiluje pokušení nevracet se k jaderné dohodě bez značných zisků a americká administrativa možná nemá ani možnost, ani chuť je poskytnout. Rovněž se zvýšilo sebevědomí Íránu a jeho připravenost zaútočit na své nepřátele prostřednictvím svých zástupců.
Izrael se zase v otázce íránského jaderného programu nachází ve strategické slepé uličce. Různé možné scénáře dialogu mezi Íránem a velmocemi, ať už vyústí v částečnou dohodu, nebo ve zdlouhavé průtahy, či dokonce v přerušení rozhovorů, jsou pro Izrael negativní. Odpor proti dohodě mezi velmocemi a Íránem zaměřené na zmrazení jaderného programu však ponechá Izrael v izolaci a zůstane mu pouze vojenská možnost, jak zabránit Íránu v získání jaderné zbraně.
– Palestinská aréna není druhořadou oblastí, kterou lze omezit planými iluzemi o „omezeném konfliktu“. Tato skutečnost se jasně ukázala v loňském roce během operace Strážce hradeb, kola bojů mezi Izraelem a Hamásem. Absence řešení izraelsko-palestinského konfliktu představuje vážnou hrozbu pro identitu Izraele jako židovského a demokratického státu a pro jeho postavení na mezinárodní scéně. Bezpečnostní situace na Západním břehu se blíží bodu varu kvůli slabosti Palestinské samosprávy tváří v tvář sjednocené opozici různých frakcí a pouličních gangů. Je pravda, že situace je stále pod kontrolou, a to díky rozhodné činnosti IDF a Izraelské bezpečnostní agentury a díky bezpečnostní spolupráci s mechanismy Palestinské samosprávy. Palestinská samospráva je však oslabena a mohla by přestat fungovat, zatímco rostoucí frustrace mladé generace Palestinců je vede k tomu, aby uvažovali v intencích reality jednoho státu. Na mezinárodním poli sílí kritika Izraele, která ve skutečnosti působí na zmaření šancí na realizaci řešení „dva státy pro dva národy“ a zesiluje nebezpečí právních kroků proti Izraeli a jeho definici jako státu apartheidu. Pokud jde o pásmo Gazy, Izrael v současné době čelí stejnému složitému a dlouhodobému dilematu: nutnost naléhavě reagovat na humanitární situaci a zároveň se vyhnout eskalaci bezpečnostních problémů; naléhat na návrat vězňů a pohřešovaných osob zadržovaných Hamásem; a zabránit Hamásu v získání další vojenské a politické kontroly.
– Izraelská domácí scéna: Kromě oslabení důvěry ve vládní instituce se objevují známky vážného sociálního problému způsobeného polarizací, rozpory, napětím a extremismem (ať už ideologickým, verbálním nebo fyzickým). Mezitím se objevují mezery v připravenosti na válečné scénáře s více frontami a vysokým počtem obětí nebo na násilné incidenty s účastí Židů a Arabů. Tato oblast je obzvláště náročná kvůli slabosti policie a rozvoji nekontrolovaných enkláv, a především kvůli absenci národních mechanismů pro integrované řešení všech souvisejících otázek. Důsledky těchto nedostatků ovlivňují reakce na další výzvy v oblasti národní bezpečnosti.
Tato konvergence výzev vyžaduje změnu pořadí národních priorit se zaměřením na obnovení vládní kontroly uvnitř země a zacelení rozporů mezi různými skupinami ve společnosti. Vzhledem k vnějším hrozbám musí Izrael zlepšit připravenost své vojenské síly a zároveň kultivovat a využívat aktiva měkké síly – své úspěchy v oblasti technologií, vědy, odsolování mořské vody a energetiky, zejména s ohledem na změny v globální agendě, kdy je kladen zvýšený důraz na nutnost boje proti klimatickým změnám a na zdravotní, sociální a ekonomické dopady pandemie COVID-19. Izrael se musí zaměřit na řešení problémů, které se objevují v souvislosti se změnou klimatu. Relativní výhody Izraele a jeho hodnota pro regionální a mezinárodní systémy jsou obzvláště patrné v kontrastu se slabšími zeměmi Blízkého východu.
Na pozadí těchto výzev představili výzkumníci INSS deset následujících politických doporučení:
1. Připravit aktuální, inovativní a komplexní strategii vhodnou pro měnící se strategické a operační prostředí, založenou na souběžné přípravě na výzvy vznikající v Íránu, na palestinské scéně a na domácí frontě.
2. Vytvořit mechanismy pro integrované vládní plánování a opatření k obnovení veřejného pořádku a správy v nekontrolovaných enklávách Izraele; řešit kriminalitu v arabské společnosti; snížit napětí, nepřátelství a nerovnost mezi komunitami v Izraeli.
3. Íránská výzva: připravit se na jadernou dohodu mezi Íránem a mocnostmi, jakož i na absenci jakékoli dohody. Je třeba vytvořit věrohodnou vojenskou variantu, která by Íránu zabránila v získání jaderné zbraně, nejlépe v koordinaci se Spojenými státy.
4. Pokračovat a aktualizovat meziválečnou kampaň tváří v tvář íránskému posilování a vytváření jeho zástupných milicí podél izraelských hranic. Současně řešit všechny prvky íránské regionální výzvy s důrazem na zastavení projektu přesných raket v Libanonu a zmaření íránských snah o prosazení vlivu.
5. Palestinská oblast: podporovat politické a ekonomicko-infrastrukturní kroky k posílení Palestinské samosprávy a zlepšení struktury civilního života; vyhnout se krokům, které by mohly urychlit sklouznutí k situaci jednoho státu a vytvořit podmínky pro oddělení a budoucí podporu jiných možností.
6. Pásmo Gazy: pokračovat v úsilí o formulaci kroků v duchu „ekonomiky výměnou za bezpečnost“ za účasti Egypta, mezinárodních a regionálních prvků a Palestinské samosprávy. Uklidnění závisí na vyřešení otázky vězňů a pohřešovaných vojáků a na určitém zmírnění omezení v pásmu.
7. Zintenzivnění koordinace se Spojenými státy spolu se zvláštními vztahy a navázáním důvěry na bipartitní úrovni, zdůraznění hodnoty Izraele pro Spojené státy jako odpovědného aktéra a jako přínosu v oblasti technologií, vědy, podnikání a kultury.
8. Rozšířit Abrahamské dohody, jakož i vazby s Jordánskem a Egyptem – usilovat o regionální spolupráci v řadě oblastí, včetně zpravodajství, protivzdušné obrany, energetiky, zemědělství, vodohospodářství a zdravotnictví. Kromě toho musí Izrael rozšířit své hospodářské kontakty se zeměmi východního Středomoří a zmírnit napětí s Tureckem.
9. Technologická revoluce a kyberprostor urychlují „soutěž ve vzdělávání“, což znamená, že Izrael musí investovat do rozvoje vědy, techniky a technologických studií, aby si udržel a rozšířil svou relativní výhodu, která je přínosem pro jeho národní bezpečnost a globální postavení.
10. Pokračovat ve vojenském budování v souladu s víceletým programem IDF „Tnufa“ (Momentum) s cílem udržet operační a technologickou převahu Izraele ve věku informací, autonomních systémů a kybernetiky; přizpůsobit operační plány a zlepšit civilní připravenost na omezené konflikty i válku na více frontách.
