Sa’ar rovněž zopakoval svůj nesouhlas s palestinským státem a prohlásil, že takový stát „by byl státem Hamásu, který by ohrozil Izrael“.
„Trumpovo rozhodnutí uzavřít takovou dohodu s vrahem, jako je Netanjahu, a jeho hrozby považuji za velkou hrozbu pro světový mír. V tuto chvíli nikdo nemůže vzít Gazu Palestincům, Gazanům…“
Nelehký vztah mezi Erdoğanem a al-Džuláním odráží širší regionální mocenské boje. Jejich rozdílné ambice – obnovení Osmanské říše versus obnovení Umajjovského chalífátu – je staví na potenciální kolizní kurz.
Ve dnech předcházejících svátku Chanuka dala rychle sílící bitva v Samaří jasně najevo, že spíše dříve než později nahradí Samaří a Judsko jako ústřední bojiště této války na mnoha frontách Gazu, Libanon, Írán, Sýrii a Jemen.
Ruský prezident vyvracel tvrzení, že devět let trvající ruská intervence v Sýrii byla neúspěšná, a vyjádřil obavy z vojenských aktivit Izraele v regionu po svržení Asada.
„Kurdistánu musí být udělena nezávislost, zatímco Erdogan by měl být vyloučen z NATO a ponechán, aby se korunoval jako chalífa…“
Historie se opět zapsala do dějin z velké části díky Izraeli. O víkendu syrští povstalci svrhli režim Bašára Asada, který uprchl do Ruska, a ukončili tak více než půl století trvající tyranskou a krvavou vládu Asadovy rodiny.
Izrael je „nejkonkrétnější hrozbou pro regionální a globální mír“, říká Erdoğan.
Při samostatném setkání Abbás vyzval Chána, aby „urychlil vyšetřování izraelských válečných zločinů“, a naléhavě ho vyzval k přijetí kroků…“.
Turecký prezident Erdogan se na jedné straně snaží získat přízeň Izraele a USA, na druhé straně podporuje teroristické skupiny. Je to všechno podvod?
Zpráva o tom, že Izrael rozbil teroristickou buňku Hamásu operující v Judeji a Samaří již proběhla médii. Buňka byla řízena na dálku – Salehem al-Arourim, který žije v Turecku.
Není náhodou, že Erdogan nabídl, že převezme bezpečnost kábulského letiště, a že jediné velvyslanectví členské země NATO, které zůstalo v Kábulu otevřené, je turecké… Uvnitř NATO je had, který od Kábulu až po arménské kopce promítá svou islámskou hegemonii.
Ano, tím, kdo současný konflikt spustil, je Hamás, ale když se ptáte „kdo za to může“, tak odpovím, že Írán, Spojené státy a koneckonců i Evropská unie.
V aféře „sofagate“ zeje velká prázdnota – ponížení Ursuly von der Leyen způsobené Erdoganovým Tureckem, která zůstala v Ankaře bez nabídnutého místa, zůstává z líné vypočítavosti bez odezvy.
Kvůli nedostatečné podpoře Evropské unie proti Turecku a pokračující nespravedlivé hospodářské politice se Kypr a Řecko odklání od politiky Bruselu směrem k Blízkému východu.
