Válka Železné meče představuje přelomový okamžik v izraelské vojenské historii, který zásadně proměnil strategickou krajinu regionu i povahu městských válek.

K dlouhodobým důsledkům 7. října patří nepochybné uznání, že Izrael potřebuje silnou armádu, aby zajistil svou budoucí bezpečnost. S tímto poznáním přišlo i pochopení, že armáda bude potřebovat zdroje ze všech vrstev našeho obyvatelstva – včetně významného zastoupení haredim.

„Obrana musí být vždy úměrná útoku. Když je něco nepřiměřené, projevuje se panovačná tendence, která přesahuje morálku. Země, která svými silami dělá tyto věci ‚superlativním‘ způsobem, to jsou nemorální činy…“

65 % Izraelců věří, že IDF může zvítězit nad nepřáteli Izraele na jeho severní hranici – toto číslo se mezi izraelskými Židy zvyšuje na 75 %. 57 % uvedlo, že jsou optimističtí ohledně schopnosti izraelské společnosti vyléčit se z…

Generálmajor (v záloze) Geršon Hacohen upozornil, že kdyby v roce 2005 nedošlo k evakuaci měst v Guš Katifu v rámci stažení, nikdy by nedošlo k masakru ze 7. října.

„Pokračujeme vpřed k vítězství. Vím, že občané Izraele jsou znepokojeni, a proto vás žádám o jednu věc: Buďte trpěliví a vyrovnaní. Jsme připraveni jak v defenzivě, tak v ofenzivě. Zasahujeme naše nepřátele a jsme…“

„Kdokoli zmasakruje naše děti, draze za to zaplatí.“

Na videích na sociálních sítích se objevují palestinské klany bojující proti Hamásu.

V posledních týdnech izraelskou domácí politiku opět ovládly diskuse o zákonu o odvodech do IDF…

„Nikdo v mé bezprostřední blízkosti nebyl zabit ani zraněn. Přímo nad mým kamarádem vybuchla RPG. Mnohokrát na nás stříleli a já se stále divím, jak jsem z toho všeho vyvázl bez úhony. Připadá mi to jako zázrak.“

Náčelník generálního štábu IDF Herzi Halevi si připomněl šest měsíců od začátku války v Gaze a věnoval se stažení IDF z rozsáhlých oblastí pásma Gazy.

„Nejdřív jsme si mysleli, že přivezou jen mužské týmy, ale ženy tu byly po celou dobu této války. A to, že jsme dokázaly splnit rozkazy, ukazuje, že zvládneme všechno.“

Vítězíme, protože jsme překonali obavy z uvíznutí v bažině Gazy, která tak dlouho omezovala naše reakce, z teroristických tunelů, které tam na nás čekají, a ze zdánlivé nemožnosti pozemní ofenzivy…

„Byli jsme poslední četa v linii a viděl jsem, že se blíží západ slunce a ještě jsme neodříkali odpolední modlitby. Naše jednotka se zastavila a já jsem si řekl, že je to poslední příležitost…“

„Táta mi řekl: ‚Zbláznil ses?! Proč by si přijížděl teď? ‚ Ale mně to bylo jasné… není možné, aby tam byli moji kamarádi a já ne…“