Ve dnech předcházejících svátku Chanuka dala rychle sílící bitva v Samaří jasně najevo, že spíše dříve než později nahradí Samaří a Judsko jako ústřední bojiště této války na mnoha frontách Gazu, Libanon, Írán, Sýrii a Jemen.

Zdá se mi, že pokud bude Bidenovi a jeho lidem přáno, bude „den poté“ vypadat přesně tak jako den předtím. Jinými slovy, podle Bidenova plánu budou Gazu řídit ti samí teroristé, jen pod jinými jmény… Izrael musí tuto válku vybojovat a vyhrát za svých vlastních podmínek.

Mezi šest nejdůležitějších protiteroristických iniciativ, které bychom mohli realizovat, však patří zničení Džaninu a přilehlého uprchlického tábora, uzavření všech škol UNRWA pro výcvik teroristů, anexe všech židovských památek na „územích“, jako jsou Kever Josef a Har Eval…

Posedlost Západu „dvoustátním řešením“ může být spíše překážkou než cestou k míru. K dosažení situace, která uspokojí jak svrchovanost Izraele a potřebu bezpečnosti, tak potřeby Palestinců po autonomii, je zapotřebí…

Pokud vezmeme v úvahu všechny mírové iniciativy, které byly za posledních 83 let navrženy, musíme zvážit možnost, že Palestinci nechtějí založit svůj vlastní stát.. Jejich vedení tvrdí, že každý návrh je konspirací a každá iniciativa je pastí.

Ať se nám to zamlouvá nebo ne, platí jedno: Trumpův návrh „území za blahobyt“ je tím nejrealističtějším, s čím kdy západní diplomacie ve vztahu k Blízkému východu přišla, a sice během více než sta let. Přitom i tento nejnovější mírový plán charakterizují typické znaky západních pokynů…

Na Blízkém východě tato reorganizace americké politiky poskytla národům regionu – včetně Izraele a Palestinců – první šanci na dosáhnutí skutečného míru, jakou kdy měly.