Ve dnech předcházejících svátku Chanuka dala rychle sílící bitva v Samaří jasně najevo, že spíše dříve než později nahradí Samaří a Judsko jako ústřední bojiště této války na mnoha frontách Gazu, Libanon, Írán, Sýrii a Jemen.
„Hamás nám nebude diktovat. V rámci zachování statu quo chodili v posledních letech na Chrámovou horu ministři, včetně ministra…“
Ne každý den slyšíme evropského premiéra říkat, že existence Izraele je životně důležitá. Takovéto předehry však dávají naději na větší uznání země, které si tolik římskokatolických Italů váží jako kolébky své víry…
Je to snad to stejné UNESCO, které rozhodlo, že Jeskyně patriarchů v Hebronu a Ráchelina hrobka jsou „muslimské mešity“? … to stejné UNESCO, které přijalo rezoluce popírající židovskou historii Chrámové hory?!
Pokud vezmeme v úvahu všechny mírové iniciativy, které byly za posledních 83 let navrženy, musíme zvážit možnost, že Palestinci nechtějí založit svůj vlastní stát.. Jejich vedení tvrdí, že každý návrh je konspirací a každá iniciativa je pastí.
Ať se nám to zamlouvá nebo ne, platí jedno: Trumpův návrh „území za blahobyt“ je tím nejrealističtějším, s čím kdy západní diplomacie ve vztahu k Blízkému východu přišla, a sice během více než sta let. Přitom i tento nejnovější mírový plán charakterizují typické znaky západních pokynů…
Takže, pokud se zajímáte o mír na Blízkém východě, možná odpovědí není tlačit Izrael, aby Palestincům ještě jednou nabídl stát. Možná odpovědí je tlačit Palestince, aby konečně přijali existenci židovského státu.. Zdá se, že pro příliš mnoho palestinských Arabů je dvoustátní řešení nepřijatelnou nabídkou.
