Úspěšný úder Izraele na Hútíje v Jemenu ukazuje sílu Izraele a slabost Bidenovy administrativy. Názor.

Autor: Dr. Harold Rhode 22. července 2024 8:18

Harold Rhode získal doktorát z islámských dějin a později působil jako turecký referent na americkém ministerstvu obrany. Nyní je významným vedoucím pracovníkem Gatestone Institute.

(JNS) Po nedávném izraelském úderu na húthijské cíle prohlásil poradce Bílého domu pro komunikaci v oblasti národní bezpečnosti John F. Kirby: „Dnešního izraelského útoku na Jemen jsme se neúčastnili a Izraeli jsme nepomohli.“

To je skvělá zpráva. Ukazuje Íráncům, arabským státům a dalším, že Izrael je nezávislým aktérem, nikoli „klientským státem“ Ameriky. Ukazuje to také, že Izrael je ochoten jít sám proti radám či požadavkům Američanů.

Ukazuje sunnitským arabským zemím, že Izrael je spolehlivým partnerem proti íránskému režimu, protože Izrael udělá, co musí, aby se ochránil a zastavil Írán a jeho zmocněnce. Jak často říká izraelský ministr pro strategické záležitosti Ron Dermer, i když sunnité nemohou mít na obranu proti íránské agresi 800kilovou gorilu (USA), i 250kilová gorila (Izrael) se ukázala jako spolehlivá alternativa.

Co dalšího se můžeme naučit z izraelského útoku na (šíitské) Hútíje?

Zaprvé, vzdálenost mezi Izraelem a jeho cílem v jemenské Hodeidě (asi 2 000 km) je mimo dolet stíhacího letounu F-35. V tomto případě se jedná o vzdálenost, která je mimo dosah stíhacího letounu. To znamená, že Izraelci museli během cesty doplnit palivo. Jelikož jim Amerika nepomohla, Izraelci buď přišli na způsob, jak to udělat sami, nebo jim jiná země (snad Saúdská Arábie?) mohla umožnit doplnit palivo ve své zemi nebo nad ní či jinde. To je pro Íránce zdrcující zpráva.

Letová vzdálenost mezi Izraelem a Hodeidou je stejná jako mezi Izraelem a většinou Íránu. Například Teherán je od Izraele vzdálen pouhých 1 200 kilometrů. Úder je tedy pro Írán vážným varováním. Íránská vláda mluví velkohubě, ale vzhledem k íránské a arabské kultuře, když se lidé chlubí svými schopnostmi, obvykle tak činí ze strachu. Doufají, že to jejich nepřítele odradí. Takové chvástání se tedy rovná slovům: „Držte mě, protože se bojím, že mě nepřítel zničí.“.

Izraelský nálet a škody, které způsobil šíitským Hútíům, umožnily sunnitským Jemencům, kteří tvoří většinu obyvatel země a dříve zemi řídili, zvednout hlavu a vzbouřit se. Na serveru X se náhle objevilo mnohem více videí, která ukazují sunnity bouřící se proti Hútíům a Íránu.

Podaří se sunnitům svrhnout hútíovsko-íránskou kontrolu nad Jemenem? Pokud ne teď, tak dost možná v budoucnu. Na Blízkém východě platí, že když lidé cítí, že jejich nepřítel je slabý (což Izrael prokázal svým útokem), brzy následuje násilí. Kdybych byl jemenským šíitou nebo členem íránské vlády, byl bych, mírně řečeno, znepokojen. Íránce navíc jistě povzbuzuje skutečnost, že jejich vláda nedokázala izraelský úder zastavit.

Je však smutné, že to, co Kirby uvedl, signalizuje obyvatelům Blízkého východu slabost. Ti slabostí opovrhují. Úspěšný útok Izraele na Írán a Hútíje v Jemenu svědčí o síle.

Je to obrovské vítězství pro Izrael, ale velmi výrazná prohra pro Bidenovu administrativu. Obyvatelé Blízkého východu z toho nepochybně vyvodí patřičné závěry. Izrael získal nový respekt za svou ochotu decimovat své nepřátele.