Krásy života ve stínu válek (část druhá)

Izrael přežil holocaust i válku za nezávislost a naplnil tak proroctví z biblické knihy Jeremiáš. „Hospodin rozptýlil svůj lid do větru. Nyní je však znovu shromažďuje.“

 Jeremiáš 31:10

Více o zrodu izraelského státu najdete v první části článku publikovaném 11.5.2024, „Izrael mezi touhou a realitou.“

Jak dlouho mír vydrží?

Dá Izraeli svět šanci na rozvoj? Využije on svých možností?

O triumfech, úspěších a radosti ze života navzdory útokům a výhrůžkám až k události, která opět vše zpochybňuje. Až do dneška…

Doba odpočinku je krátká!

Křehký mír trvá od roku 1949 do roku 1967.   Jsou to roky plné tvrdé práce a rychlého růstu, ale také velké naděje na úspěch.   Nových lidí stále přibývá. Za deset let své existence, čítá nový stát 2 miliony občanů. Ti, kdo přicházejí nacházejí své nové domovy v opuštěných arabských vesnicích, v bývalých britských vojenských táborech anebo jen ve stanových táborech.  Nové stavby vznikají narychlo. Rychle se staví nové osady. Potraviny, palivo, oblečení i nábytek jsou na příděl. Na ekonomickou situaci má dopad také bojkot ze strany států Arabské ligy i dalších zemí. Přesto jsou tato léta poznamenána hojením vnitřních ran a bolestí minulosti a také radostí z budování nového státu.

Obrázek č.2 Stavební práce v prvních letech po založení státu.      

Šestidenní válka

Okolní arabské státy neakceptovaly existenci Izraele a nejrůznějšími způsoby mařily prostý život v zemi. Osady na severu země byly pod raketovými útoky Sýrie, opakovaly se blokády Tiránského průlivu a Suezského průplavu pro izraelské lodě.

Rýsuje se další konflikt. Syrský prezident Nureddin al-Atassi prohlašuje již v roce 1966: „Chceme totální válku bez omezení, válku, která zničí sionistickou základnu.“ Egyptský prezident Gamal Abdel Nasser souhlasí: „Naším hlavním cílem je zničení Izraele. Arabský lid chce bojovat.“

Koncem května 1967 Egypt úplně uzavřel Tiránský průliv pro izraelskou lodní dopravu a zamezil tak Izraeli dovozu oleje z Iránu.   Koalice arabských zemí je připravena k boji s téměř půl milionovou armádou mobilizovaných mužů.

Aniž by Izrael získal souhlas USA, rozhodne se pro překvapivý útok svého letectva na egyptské letecké základny. Brzy ráno pátého června létají izraelští piloti pod egyptským radarovým systémem. Bez varování a během několika hodin je zničena většina z 385 moderních egyptských letadel. Izraelské pozemní jednotky pak postupují proti egyptským pozicím se 700 tanky a 70 000 vojáky. Na východě Izrael osvobozuje Staré město Jeruzaléma od Jordánců (viz Ammunition Hill).  Poprvé za dva tisíce let mají Izraelci neomezený přístup ke své posvátné Západní zdi.

Během krátké války Izrael ovládne Sinajský poloostrov, pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu, Staré město Jeruzalém i Golanské výšiny. Dobytá území poskytují zemi strategicky důležité nárazníkové zóny, které nabízejí větší bezpečnost.

Arabové jsou ohromeni. Uvěřili propagandistickým lžím egyptského rádia, které hovořilo o jejich vlastních vítězstvích. Hledají pomstu. V srpnu 1967, dva měsíce po podepsání příměří, se koná v Chartúmu vrcholná konference všech arabských států. Chartúmská rezoluce definuje další postoj: „Žádný mír s Izraelem, žádná jednání s Izraelem, žádné uznání Izraele.“

Obrázek č.3 Šestidenní válka – přehled postupu izraelských ozbrojených sil.

Pro Izraelce je nečekaně rychlé vítězství jako zázrak, dar od Boha (viz dokumentární film Against All Odds). Je to zlom v dějinách Izraele. Jeruzalém se stává nerozděleným hlavním městem Izraele. Židé, kteří byli vyhnáni z území Západního břehu během války za nezávislost, se vracejí a začínají znovu budovat zničené osady. Izraelská ekonomika vzkvétá.

Obrázek č.4 Nová dimenze v izraelsko-palestinském konfliktu.

Hořkým důsledkem tohoto ohromného úspěchu je, že od té doby je Izrael obviňován z nezákonné okupace území určeného pro palestinský stát Organizací Spojených Národů. A to i přesto, že Liga Arabských států plán rozdělení nikdy nepřijala, a proto že Izrael získal tato území od Egypta a Jordánu. Egypt vlastně neměl na území Sinajského poloostrova a Gazy právní nárok a Jordánsko nemělo právní nárok na území Západního břehu Jordánu.  Historické názvy západního břehu jsou Samaří a Judsko.  Kromě toho v roce 1967 neexistovala žádná palestinská arabská reprezentace, ochotná sdílet život pokojně s Izraelem. Všechny pokusy o rozdělení a vytvoření dvou států od té doby selhaly, protože palestinští obyvatelé požadují „od řeky k moři“, což jednoznačně znamená nahradit izraelský stát palestinským – nikoliv dvou státní řešení!  Tento požadavek je v rozporu s usnesením OSN, o jehož základ se požadavek vzniku palestinského státu opírá.

Jomkipurská válka

Obrázek č.5 Zajaté tanky z Jomkipurské války.

Další rána následuje po šesti letech, 6. října 1973.  Izrael byl napaden na svátek Jom Kippur, kdy je všude klid, lidé se buď modlí anebo odpočívají a mnozí se postí.  Útok je obrovským překvapením. 

Egypt útočí od Suezského průplavu letadly, zatímco Sýrie postupuje s 1400 tanky ze severu. (viz Golan Heights-Valley of Tears).  Situace je zoufalá. Izrael má potíže s mobilizací svých ozbrojených sil, protože na nejvyšší židovský svátek je vše v klidu. Ani rádio a televize nevysílají.  Lidé tráví den v ve svých domovech a v synagogách.

I v této válce dochází k lidsky nevysvětlitelným událostem. Například Zvika Goldberg dokáže navzdory svým zraněním zadržet syrskou armádu téměř bez pomoci dvacet čtyři hodin.  Syrská armáda je oklamána a věří, že je obklíčena izraelskou divizí.

Nakonec se Izraelcům podaří nepřítele znovu odrazit a příměří je dosaženo 24. října 1973.  Ztráty jsou však vysoké. Dva tisíce šest set izraelských vojáků zemřelo a sedm tisíc pět set bylo zraněno.

Arabský úspěch na začátku války a pozdější vítězství Izraelců se staly předpokladem snahy obou stran konfliktu o mírová vyjednávání.  Ta trvala několik let. Velkým zlomem bylo uzavření mírové smlouvy s Egyptem v březnu 1979. Jeho součástí bylo i to, že Egypt získal znovu kontrolu nad Sinajským poloostrovem.  Tato smlouva je prvním oficiálním uznáním existence státu Izrael arabskou zemí. Za dalších patnáct let, v říjnu 1994, následovala mírová smlouva s Jordánskem.  Jsou to kroky k lepší budoucnosti – okamžiky naděje.

Teror – jiný druh boje

Obrázek č. 6 Hrozby ze strany teroristických organizací.

Od devadesátých let zažívají mnohá izraelská města teroristické útoky. Útočníci si své oběti nevybírají, a tak umírají stovky nevinných civilistů. V reakci na to, Izrael začíná stavět bariéry. Devět metrů vysoké zdi oddělují arabská města, z nichž většina útoků pochází, od izraelských měst. V důsledku toho se počet teroristických útoků skutečně snižuje.

Další hrozby přichází i zpoza hranic.

V roce 1982 útočí teroristické skupiny na Izrael z jižního Libanonu a v roce 2006 jsou dokonce dva vojáci uneseni šíitskými milicemi Hizballáh. To vede ke dvěma libanonským válkám.

Od října 2001 začínají členové Hamásu a dalších radikálních palestinských organizací opakovaně odpalovat rakety z pásma Gazy směrem k Izraeli. Situace mezi Palestinci a Izraelem je napjatá.  Vstřícným krokem k urovnání vztahů je to, že izraelská vláda přenechá v roce 2005 celé území Gazy Palestincům.  Všichni Židé se musí z Gazy odstěhovat. Zanechávají tam své domy, pole, sady a podniky. Ale ani to nepřinese klid.

V roce 2006 vítězí Hamás ve volbách. Jeho hlavním cílem je zničení Izraele. K dosažení tohoto cíle se investují miliardy. Útoků na Izrael přibývá, dochází k Infiltraci teroristů, staví se tunely, únosy a sebevražedné útoky jsou běžné, střílí se tisíce raket. Izraelské vojenské operace v Gaze v letech 2008, 2012, 2014 a 2021 na tom nic nemění.

Hamás i Hizballáh jsou posilovány a vybavovány Íránem.  Irán se netají tím, že jeho cílem je zničit Izrael.   Irán má také rakety dlouhého doletu, dohodu o zbrojní spolupráci s Ruskem a pracuje na svém jaderném programu. Hrozba přímého napadení Iránem je každým dnem akutnější.

Triumf života

 Obrázek č. 7 Životní elán Izraelců je impozantní.

Přes všechny stíny se v letech od založení státu dodnes naplnilo mnoho biblických proroctví.  Z temna koncentračních táborů vyšel národ do své země izraelské.

„Říkají, že naše kosti jsou seschlé a naše naděje ztracená. Ale takto praví Bůh: Já otevřu vaše hroby a přivedu vás zpět k životu, můj lide, a uvedu vás do izraelské země.“

Ezechiel 37,3.11-12

Národ byl vzkříšen po téměř dvou tisících letech.  V zemi, kde byla v roce 1948 jen jedna dlážděná silnice, můžete dnes najít nejen dálnice, ale i velké letiště Bena Guriona či nemocnice s nejmodernějším vybavením.  V přepočtu na jednoho obyvatele se zde staví více a rychleji než v jiných zemích světa.  Vyprahlá a neproduktivní země se rychle proměňuje na jednu z nejvyspělejších ekonomik.

V roce 1897 (30 let před prvním sionistickým kongresem) přijel do Izraele spisovatel Marc Twain.  Do svého deníku si tehdy napsal “…je to pustá země, tiché, smutné prostranství bez člověka, stromu či keře…“.

Ještě v roce 1909 se na většině území nacházely písečné duny, poušť, či bažiny.  Dnes je to země osídlená a obdělávaná, která produkuje plodiny nejen pro lokální potřeby, ale i na vývoz. Pěstuje se zde ovoce, zelenina, olivovníky i vinna réva.

„Znovu vybudují a osídlí zpustlá města, vysadí vinice a budou pít jejich víno, vysadí zahrady a budou se těšit z jejich plodů“.

Amos 9,14.

 Obrázek č.8 Tel Aviv je dnes živá metropole

Obrázek č. 9 Sady a vinice v Judské poušti

Obyvatel Izraele neustále přibývá v důsledku přistěhovalectví, vysoké porodnosti a také proto, že se mnozí lidé dožívají vysokého věku. Průměrná délka života je 81 let.  Na každou ženu připadá 2,6 narozených dětí.  

 „V ulicích Jeruzaléma budou znovu sedat starci a stařenky, každý s holí v ruce, jak budou staří. Ulice toho města budou plné chlapců a děvčat, kteří si tam budou hrát“. Zachariáš 8,4-5

Zatímco světová populace se za posledních 50 let „pouze“ zdvojnásobila, židovských občanů od založení státu před 76 lety přibylo více než desetkrát. V roce 1948 žilo v Izraeli 650 tisíc Židů a nyní 7,2 milionu.

„Rozmnožím vaše obyvatele – celý a úplný dům Izraele – aby znovu obydleli města a vystavěli, co leží v troskách.“

Ezechiel 36,10

Izrael je třetí země na světě v počtu vydaných patentů, má vysoký počet absolventů univerzit, je to druhá země na světě v počtu startup firem a má ze všech zemí na světě nejvíce muzeí a orchestrů. 

Zajímavé také je, že celkem dvacet tři procent všech Nobelových cen bylo uděleno lidem židovského původu, ačkoliv je Židé tvoří jen 0,2 % světové populace.

Izraelci jsou velmi inovativní a nacházejí řešení pro téměř nemožné. Například Izrael je jedinou zemí, kde se zmenšuje rozlohu své pouště, protože je zalévána odsolenou vodou z moře.  Také odpadní vody se pečlivě recyklují a znovu využívají v zemědělství.

Obrázek č. 10 Izrael recykluje nejvíce odpadních vod na světě. Zdroj Ministerstvo zahraničních věcí statistiky Izrael.

Obrázek č. 11 Kapkové zavlažování v poušti.

Každá kapka je řízena. Zavlažování je řízeno počítačem pomocí hadic. Detektory netěsností zajišťují rychlé zjištění a odstranění ztrát.

„Kdokoli mezi vás cestuje, řekne: Tato země byla pouští, nyní je jako zahrada Eden!“

Ezechiel 36:35

A splnilo se i další proroctví, když byla v roce 2009 objevena velká plynová pole Leviathan a Tamar. Od roku 2013 je Izrael nezávislý na dovozu a od 2016 dokonce plyn vyváží.

 „Bohatství moře se k tobě obrátí…“

Izajáš 60:5

Do roku 2023 se Izrael stal jednou z deseti nejvlivnějších zemí světa.

Obrázek č. 12 Nejvlivnější země světa, Izrael je na desátém místě.

Rozkol – ponurá předzvěst

Přes mnohé úspěchy zažívá Izrael v roce 2023 největší vnitřní rozdělení od svého založení.

 Obrázek 13 Demonstrace v Tel Avivu 2023.

Na jedné straně stojí sekulární levicově smýšlející Židé a na druhé věřící Ortodoxní a Ultraortodoxní Židé.   Jedni podporují dvou státní řešení, druzí zakládají nové osady v Judeji i  v Samaří a věří v koexistenci založené na síle. Jedni mají mezinárodní orientaci a druzí hájí hlavně národní zájmy. Jedni jsou progresivní a druzí konzervativní. Od dubna 2019 se konaly parlamentní volby čtyřikrát. Koalice se kvůli neshodě rozpadají. Protesty, zdánlivě proti plánované reformě soudnictví, ale nakonec proti samotné vládě, otřásají Izraelem a v roce 2023 částečně paralyzují polovinu země.

Nepřátelé Izraele tuto slabost pozorují a chystají se jí využít.

Al Aksa Flood – Black Shabbat – 7. října 2023

Obrázek č. 14 Be’eri, izraelský kibuc na hranici s Gazou po útoku 7. října.

Sedmého října teroristé Hamásu prolomili hranici do Izraele a zničili přes 20 izraelských měst a vesnic.  Způsobili obrovské zlo, které se ani nedá popsat.  Unesli také 230 lidí jako rukojmí.

  „Potopa Al Aksa“, jak Hamás svůj projekt nazvali, byla ve skutečnosti plánována jako „potopa“, která zaplaví celou zemi, zabije všechny Židy a osvobodí mešitu Al Aksa v Jeruzalémě. Zvěrstva spáchaná teroristy jsou nepopsatelná. Ani o tři týdny později nebyla identifikována všechna částečně rozřezaná a spálená izraelská těla.

Následují týdny války a bezpočet mrtvých v pásmu Gazy. O sedm měsíců později Hamás stále zadržuje přes 130 izraelských rukojmích, na Izrael jsou stále odpalovány rakety a vedení Hamásu se nevzdává ani není zničeno.

Podpora, kterou Izrael dostává od zbytku světa, každým dnem klesá. Země trpí traumatem z invaze a ztrátami ve válce. Ratingové agentury snižují svá hodnocení, ekonomika je ochromena, úroda se nedá sklízet, protože přes 300 000 reservistů bojuje na frontě a tisíce zahraničních pracovníků opustilo zemi kvůli válce.

Obrázek č. 15 Rezoluce OSN z října 2023.

Obrázek č. 16  Mezinárodní soudní dvůr, Palác míru, Haag

Rezoluce OSN požadují příměří a humanitární pomoc Izraele pro pásmo Gazy, aniž by odsuzovaly masakr Hamásu. V lednu je navíc Izrael obžalován Jihoafrickou republikou u Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Izraelský boj proti teroristickému Hamásu není vnímán jako sebeobrana, ale jako genocida. USA a další státy zvažují jednostranné uznání palestinského státu bez souhlasu Izraele.

Odebral najednou Bůh od Izraele své požehnání?

A kde stojíme my?

V moderní historii i v biblické historii se opakovaně setkáváme se situacemi, kdy Izrael stál sám proti zbytku světa.

„Neboť všechny národy země budou shromážděny proti Jeruzalému.“

Zachariáš 12:3

Ve dvou dílech tohoto článku jsme sledovali posledních 150 let historie Izraele a viděli mnohé boží zázraky. Mohl by tohle všechno být najednou konec?

Po dva tisíce let křesťané předpokládali, že Bůh opustil Izrael a potrestá ho (teologie náhrady). V průběhu staletí se mnozí stali nástroji tohoto trestu. Výsledkem byly perzekuce, pogromy a vyhnání. Mýlili se.

„On znovu vzkřísí Jeruzalém a učiní jej chválou na zemi“

Izajáš 62:7

Existovali však také výjimečné ženy a muži, kteří považovali za svůj úkol být požehnáním pro Židy a Izrael. Byli připraveni riskovat své životy, přispět k zázraku Izraele. Muzeum přátel Sionu v Jeruzalémě vypráví mnoho z jejich působivých příběhů v Yad Vashem Holocaust Muzeu jsou označováni jako „Spravedliví z národů světa“.

Obrázek č. 17 Památka spravedlivých, kteří Židům pomáhali, je v Muzeu Yad Vashem.

Poslání žehnat Izraeli je nadčasové a týká se i dnešní doby.

Můžeme i my být pro Izrael požehnáním?

volně převzato z původního článku“    Israel – A hope fulfilled: Joy of Life in the Shadow of Wars by Brigitte B. Nussbächer,  https://www.arc-to-israel.org/en/2-geschichte-history-israel-1950-2024