Jsme národ hrdinů a hrdinských činů, ať už jde o boj proti Hamásu v Rafáhu nebo o stavbu domů v Galileji. Op-ed.
Autor: Yoav Shlomo ben Avraham 7. května 2024 7:00
Když jsem stál v tichosti se svými spolupracovníky a poslouchal sirény na památku Jom ha-šoa, přemýšlel jsem o přeživších holocaustu, které jsem měl tu čest za svého života potkat. Myslel jsem na bolest a zkázu, kterou prošli, na naději na lepší budoucnost, kterou chtěli vidět.
Pak se mi v mysli vynořila další plánovaná zkáza, i když od holocaustu vzdálená jen světelné roky, a modlil jsem se, aby k ní nedošlo – ne zkáza ve vzdálené zemi, ale zkáza, kterou hrozí moje vlastní vláda tady v Izraeli…
Uvědomuji si, že předbíhám, a tak mi dovolte, abych se nejprve představil:
Jmenuji se Joav Šlomo ben Avraham, ale není to jméno, které mi bylo dáno při narození. Narodil jsem se ve Spojených státech, v nežidovské rodině, která žila velmi nežidovským životem – vyrůstal jsem na malé koňské farmě, kde jsem každoročně stěhoval balíky sena a sázel zeleninové zahrádky. V mém životě nastal dramatický obrat, když jsem odešel na vysokou školu v oblasti Bostonu a poprvé navštívil ortodoxní synagogu – když jsem slyšel číst (ne, zpívat!) Tóru v hebrejském originále, probudilo se ve mně něco, co nechtělo zůstat potichu.
Po letech jsme se s manželkou společně rozhodli spolupracovat s místním ortodoxním Bejt Dinem, stát se gerim – konvertity – a stát se součástí Am Jisrael. Díky našemu učení jsme pochopili, že žít jako Žid je také spojeno se zemí Izrael, a tak jsme velmi rychle začali plánovat aliju. Do krásné Galileje jsme nakonec dorazili těsně před Velkými svátky v roce 2019 a od té doby jsme vděční za každý den v Erec Jisrael!
Navzdory bláznivým výlukám v Covidu, problémům s hledáním dostatku práce a jazykovým bariérám naše láska k Dobré zemi v posledních několika letech jen vzrostla. Po událostech 7. října jsme věděli, že musíme udělat něco víc pro podporu Am Jisrael. Dozvěděli jsme se o schválení nové osady Ramat Arbel Knesetem – první nové osady po zhruba 30 letech! – a po návštěvě tohoto krásného místa (kde vám kopce jen zpívají) jsme věděli, že to je náš domov.
Vzhledem k tomu, že se arabští muslimové v této oblasti již pokusili o nelegální zábor půdy, spolupracovali jsme s izraelským hnutím Nachala a neuvěřitelným týmem dobrovolníků na stavbě dočasných domů k bydlení, abychom měli v Ramat Arbelu nepřetržitě židovské strážce. Jakmile vláda dokončí plánování tohoto nového jišuvu, který by měl zahrnovat 500 rodin, pak by začala fáze trvalé výstavby a dočasné domy by se mohly v případě potřeby přestěhovat.
Naše malá skupina osadníků však byla místní vládou Dolní Galileje informována, že navzdory tomuto schválení Ramat Arbelu naším demokraticky zvoleným Knesetem plánují přijít a zničit naše domovy ještě před 7. červnem. Jako oleh stále ještě s omezenými znalostmi hebrejštiny jsem byl schopen pochopit, že místní pozemkový úřad odmítl změnit status Ramat Arbelu ze zemědělského na obytný… a to jim stačí k tomu, aby „legálně“ zničili naše domy.
Je to však něco, k čemu místní galilejské úřady nutí výše postavení byrokraté? Nevíme to jistě, ale zajímalo by mě – je to krok, který má uklidnit EU, sousední muslimské země a/nebo Bidenovu administrativu… cizí vlády, které všechny mají stejného ducha Amáleka, jakého nacházíme v Tóře, a které nesnesou, aby se Židé usídlili v Zemi Izrael.
Pro naši rodinu s pěti dětmi, mezi nimiž jsou i malá dvojčata, která se narodila zde v Erec Jisrael, to není maličkost – Ramat Arbel je náš život. Je to náš jediný domov. Nemáme židovské rodiče, sourozence ani bratrance, ke kterým bychom mohli jít, pokud se místní vláda rozhodne provést tento morálně špatný akt zničení. Naši spoluosadníci z Ramat Arbelu a neuvěřitelní přátelé, které jsme zde v Galileji získali, jsou naší rodinou.
Obrátili jsme se na politiky a místní úřady, ale zatím se nic nezměnilo. Minulý týden přišla policie, aby nám dala „poslední varování“, že se blíží zkáza (a to v týdnu, kdy čtení haftory obsahovalo slova proroka Ámose: „Usídlím je na jejich zemi, už nebudou vykořeněni ze své země, kterou jsem jim dal, praví Ha-Šem, váš Bůh“!
Přijde si pro nás tým ničitelů brzy ráno? Přijdou bezostyšně uprostřed dne? Nebo prohlásí, že ke zkáze má dojít v noci, a budou terorizovat naše děti v jejich postelích?
Obrátí se naše rodina a uteče a nechá ty, kteří nás nenávidí, aby přišli v patách našim zničeným domovům a znovu provedli své nezákonné zábory půdy jen proto, že někdo pracující na vládním úřadě tvrdí, že náš domov je „nezákonný“ kvůli tomu, že se neřídili rozhodnutím demokraticky zvoleného Knesetu, který schválil osadu Ramat Arbel, nezměnili a nepodepsali papíry?
Příští týden při Jom ha-zikaron a Jom ha’atzmaut, kdy budeme myslet na všechny děti Izraele, se hrdě postavíme zakořeněni v naší zemi a řekneme: „NE, nebudeme utíkat, protože jsme národ hrdinů a nemáme jinou zemi!“.
-Také pro královnu Ester bylo „nezákonné“ jít před krále, ale ona statečně udělala to, co bylo morálně správné, aby bránila Am Jisrael.
-Pro Židy bylo také „nezákonné“ obřezávat své syny a studovat Tóru za vlády Seleukovců a Řeků, přesto udělali morálně správnou věc a bojovali za svou svobodu.
-Také za nacistické nadvlády bylo pro občany „nezákonné“ ukrývat a chránit Židy, a přesto to mnozí Spravedliví mezi národy za cenu velkých ztrát dělali.
-Před naší válkou za nezávislost bylo také „nezákonné“ posílat zbraně Židům do Erec Jisrael, ale mnoho statečných duší to přesto udělalo.
-Pro Araby pod palcem Palestinské samosprávy je také „nezákonné“ prodávat svůj majetek Židům, přesto se našli odvážlivci, kteří to udělali.
-Je také „nezákonné“ pro -ty, kteří vytvořili protesty Řádu 9, aby zastavili kamiony s „pomocí“, které jezdí krmit vražedný Hamás v Gaze, přesto si stojí za svým, protože životy kamarádů, které ztratili, NEJSOU levné.
Jsme národem hrdinů – který má také příznivce z národů, které stojí na naší straně – a budeme bojovat za to, co je na tomto světě Správné, Spravedlivé a Dobré, i když ostatní používají právní manipulace, aby nám řekli, že se mýlíme.
Když jsem konvertoval, zvolil jsem si jméno „Yoav“, abych nesl jméno Yoava Fogela blahé paměti. V roce 2005 vláda rozhodla, že je „nezákonné“, aby jeho rodina nadále žila v Guš Katifu. Byli vytrženi ze svého domova a nakonec se přestěhovali do komunity, kde chtěli konat dobro. Přesto si nepřátelé Izraele pro Yoava a jeho rodinu přišli. Pokaždé… pokaždé… když izraelská vláda zničí židovské domy, naši nepřátelé získají odvahu a je prolito více židovské krve.
Ale Am Jisrael, jsme národ hrdinů a vy můžete pomoci ochránit Ramat Arbel.
Vy, právě teď, můžete věnovat několik minut telefonátu a/nebo e-mailu regionální radě Dolní Galileje a sdělit jim, že podporujete rozhodnutí Knesetu schválit židovskou osadu v Ramat Arbel, která by měla být budována, a ne bourána:
Telefon (v Izraeli): 04-6628200
E-mail: liate@glt.org.il
Pokud žijete v Izraeli a máte na to prostředky, můžete nás také přijet navštívit do Ramat Arbelu a pomoci s ochranou půdy. (Jsme u stejného dálničního sjezdu jako město Ravid, přímo naproti dálnici od města Massad) Představte si, že by demoliční čety přijely a našly na svahu stovky, ne-li tisíce lidí, kteří by deklarovali podporu našim rodinám a požadovali, aby vláda napravila papírování a přestala hrozit tímto zničením.
Pokud se toto nařízení o zničení nezmění a demoliční týmy přijedou, moje rodina se postaví před ně a jejich buldozery jako David před Goliáše a budeme křičet „Šma Jisrael!“…
Jsme národ hrdinů… dokončíte s námi tento výkřik víry?
Yoav je farmář a údržbář s diplomem z biblistiky. Společně se svou ženou Sarah, certifikovanou životní koučkou, pořádá pravidelná vzdělávací setkání ZOOM pro lidi z celého světa s názvem „Everyday Israel Q & A“. Yoava můžete kontaktovat na adrese everydayisraelquestions@gmail.com.
