Izraelská armáda přijala veškerá rozumná opatření, aby dosáhla svého poslání a zároveň minimalizovala škody na civilním obyvatelstvu a maximalizovala humanitární pomoc.
Autor: Richard Kemp, 5. ledna 2024, JNS
Plukovník Richard Kemp je bývalý velitel britské armády, který sloužil v Afghánistánu, Iráku, Severním Irsku a balkánských válkách.
Kromě zatvrzelých protiizraelských fanatiků a příznivců Hamásu jen málokdo zpochybňuje nutnost Izraele podniknout vojenskou akci na obranu svých občanů po vyvraždění 7. října. Izraelské obranné síly se však staly terčem intenzivní kritiky za způsob vedení války v pásmu Gazy, přičemž se objevují obvinění z nepřiměřené síly a dokonce nevybíravých útoků. Někteří bývalí západní vojenští důstojníci se připojili k odsuzujícímu sboru a navrhli, aby IDF přijaly taktiku koaličních sil v místech, jako je Afghánistán a Irák. Vzhledem k výsledkům obou kampaní možná ani jedna z nich nepředstavuje ideální vzor, jak džihádisty porazit.
Uprostřed této rostoucí výtky z dálky jsem zatím neslyšel jediný realistický návrh alternativního způsobu operace, který by snížil škody na civilním obyvatelstvu a zároveň dosáhl potřebných cílů. To mi říká, že IDF nemá jinou možnost, než vést tento konflikt podle současných pravidel, a to navzdory strašlivým ztrátám na životech civilistů. Ale vzhledem ke špatně informovaným obviněním a rozsáhlému nepochopení toho, jak IDF v Gaze skutečně operují, stojí za to podívat se blíže na to, co IDF dělá pro zmírnění škod na civilním obyvatelstvu.
Byl jsem v Izraeli od začátku této války bezprostředně po masakru, znásilňování, mučení a únosu před třemi měsíci. Během této doby jsem byl veliteli a štábem IDF podrobně informován o průběhu operací a několikrát jsem navštívil širokou škálu leteckých a pozemních bojových jednotek IDF, a to i uvnitř pásma Gazy, kdy jsem měl možnost sledovat vojenské operace z první ruky.
Během operace „Železné meče! čelila a stále čelí IDF jednomu z nejobtížnějších a nejsložitějších bojových prostředí, s jakým se kdy musely vypořádat ozbrojené síly. Hamás a jeho teroristé v Gaze po několik let připravovali území se sklady zbraní a munice, nástražnými výbušnými systémy, minami, zónami smrti a přepadovými a odstřelovačskými pozicemi.
Disponují výzbrojí, která zahrnuje sofistikované pozemní bojové systémy včetně termobarických protipancéřových střel, výbušně tvarovaných průbojných IED, odstřelovačských pušek s dlouhým dosahem, výbušných sebevražedných vest, zařízení pro dálkové odpalování, útočných dronů, sledovacích dronů a pozemních kamer. Kromě toho rozmístili rozsáhlou řadu mobilních raketometů, které nadále útočí na civilní obyvatelstvo Izraele, přičemž raketové přepady probíhají od začátku války.
Bojovníci Hamásu a jejich infrastruktura jsou komplexně zakotveni ve všech obydlených oblastech pásma Gazy a často se přemisťují nad zemí i pod zemí podle pohybu IDF a civilního obyvatelstva. Teroristé využívají převážně městské oblasti, které jim poskytují maximální krytí a usnadňují skryté přístupové a únikové cesty.
Hamás vybudoval rozsáhlou síť podzemních tunelů, které slouží k získání ochrany pro teroristy, k přesunu bojovníků a vybavení, ke skladování zbraní, k umístění velitelských a kontrolních zařízení a také k provádění útoků a přepadů. Některé z těchto tunelů byly vybaveny těžkými dveřmi s možností výbuchu, aby poskytovaly větší ochranu a znemožňovaly postup útočícím jednotkám. Jsou nastraženy nálože a vybaveny výbušninami, zařízeními včasného varování a sledovacími kamerami. Během tohoto konfliktu jsem se do tunelů dostal a mohu potvrdit, že tato síť exponenciálně zvyšuje již tak obrovské nároky na boj v městských oblastech, které vojenští profesionálové považují za snad nejnáročnější ze všech bojových prostředí. Nejsem si totiž vědom žádného srovnatelného záměrně vybudovaného podzemního komplexu, s nímž by se ozbrojené síly musely vypořádat v jakémkoli jiném konfliktu.
Taktika Hamásu je založena na využívání civilního obyvatelstva Gazy. Jejich nadzemní infrastruktura využívá chráněná místa, včetně velkého počtu škol, nemocnic a mešit, pro skladování zbraní, bojové pozice a přístupové a únikové tunely. Podobně využívají kancelářská a obchodní zařízení, obchody a obytné budovy. Bojové jednotky na místě mě informovaly, že v některých oblastech každý dům a v jiných oblastech každý druhý dům obsahuje prvky teroristické infrastruktury; a byly mi ukázány například dětské pokoje používané ke skladování granátů, protitankových střel a další munice.
Pro teroristy Hamásu je standardní taktikou pohybovat se neozbrojeni, v civilním oblečení, mezi civilním obyvatelstvem, sbírat zbraně ukryté v civilních budovách a poté provádět útoky proti jednotkám IDF. Hamas často nutí civilisty, aby zůstávali na místech, na která IDF pravděpodobně zaútočí, a snaží se tak buď odradit od útoku, nebo využít úmrtí civilistů pro účely mezinárodní propagandy, pokud k útoku dojde. Existují příklady, kdy Hamás zabíjí civilisty, kteří neuposlechnou.
Kromě toho všeho drží Hamás v pásmu Gazy velké množství rukojmích, což značně komplikuje situaci, kdy se je IDF snaží najít a zachránit a vyhnout se jejich neúmyslnému zabití. Hamás využívá přítomnosti svých zajatců, včetně simulovaných a nahraných hlasů rukojmích a souvisejících označení, k lákání vojáků IDF do léček. Spolu s tunely to dodává tomuto konfliktu další jedinečný rozměr.
Žádné místo není bez teroristů a munice
Tato skličující kombinace souběžných a protichůdných výzev spolu se skutečností, že Hamás systematicky využívá obyvatele Gazy jako lidské štíty a operuje uvnitř a pod civilní infrastrukturou, znamená, že doslova není možné dosáhnout cílů porážky Hamásu a záchrany rukojmích bez tragických následků v podobě civilních obětí a politováníhodného ničení civilního majetku ze země i ze vzduchu. Žádná armáda na světě by toho nebyla schopna, ať už by použila jakoukoli taktiku, a vlastně žádná jiná armáda toho nikdy nebyla schopna v žádném srovnatelném konfliktu.
Forma operací Hamásu – z nichž většina přímo a záměrně porušuje zákony ozbrojeného konfliktu – navíc vysvětluje nutnost, aby IDF v případě potřeby jednala s obrovskou bojovou silou a operovala silou ve všech oblastech Gazy. Žádné místo v pásmu není zbaveno teroristů a jejich munice, dokud je IDF nevyčistí a nezajistí.
Velitelé, štábní důstojníci a právníci mě informovali o technikách a výcviku IDF pro zmírnění škod způsobených civilistům. Hovořil jsem také s velkým počtem příslušníků leteckých a pozemních bojových jednotek a všichni prokázali jasné pochopení pravidel nasazení IDF a zákonů ozbrojeného konfliktu, jakož i osobní a jednotkové odhodlání je dodržovat. Nedávno jsem byl například přítomen na konferenci operačních velitelů uvnitř pásma Gazy, na níž se velmi podrobně diskutovalo o opatřeních, která mají zabránit poškození civilistů při útoku na nepřátelské pozice v těsné blízkosti školy, která sloužila civilistům jako útočiště. Bylo mi jasné, že odhodlání chránit životy civilistů bylo v popředí zájmu těchto velitelů, při jejich plánování a řízení taktických operací.
Mezi opatření, která IDF běžně přijímá, patří výběr munice tak, aby bylo dosaženo potřebného účinku na nepřátelské cíle a zároveň se snížily vyhlídky na civilní oběti, zejména při leteckých operacích, kde je taková kalibrace praktičtější; výpočet proporcionality; rozlišování mezi bojovníky a nebojovníky; a varování a umožnění civilistům opustit oblasti, které mají být cílem útoku.
V době psaní tohoto textu bylo v rámci posledně jmenovaného opatření shozeno 6 milionů letáků, které varovaly civilisty, aby opustili určené oblasti, a označovaly místa, kde jsou ve větším bezpečí. Kromě toho IDF uskutečnila 14 milionů předem nahraných telefonátů a 72 000 osobních telefonátů varujících civilisty, aby opustili cílové oblasti. IDF pak cílové oblasti intenzivně monitoruje ze vzduchu i ze země, aby se před úderem pokud možno ujistila o odchodu civilistů.
Díky těmto a dalším opatřením udělala IDF vše, co bylo v jejich silách, aby varovala civilisty před hrozícími útoky. Dočasná evakuace civilistů z oblastí intenzivních bojů do míst relativního bezpečí je nejlepším způsobem, jak udržet civilisty co nejdále od nebezpečí při boji s nepřítelem, který nebere ohled na vlastní obyvatelstvo a ve skutečnosti se aktivně snaží způsobit jejich smrt, aby vyvinul tlak na Izrael, aby ukončil své obranné operace uvnitř Gazy. Tento druhý faktor nemusí být v tomto konfliktu ojedinělý, ale pro Hamás je nejvyšší operační prioritou, což pro IDF činí minimalizaci počtu civilních obětí mnohem náročnější. IDF si to uvědomuje a v důsledku toho vynakládá úsilí, které přesahuje úsilí jakékoli jiné armády. Techniky, které jsem popsal, a další opatření IDF na zmírnění civilních škod představují ve skutečnosti zdaleka nejrozsáhlejší a nejpropracovanější úsilí, které kdy bylo vynaloženo na zamezení civilních obětí v boji.
IDF se rovněž snaží zmírnit utrpení civilistů tím, že usnadňuje dodávky humanitární pomoci. To zahrnuje každodenní přerušení bojů a otevření humanitárních koridorů a zón humanitární pomoci. IDF umožňuje dodávky stovek tun pomoci denně a současná omezení v dodávkách pomoci nejsou způsobena omezeními nařízenými IDF, ale kapacitou humanitárních organizací OSN. IDF usiluje o to, aby byl tok pomoci efektivnější než dosud, včetně možného otevření dalšího hraničního přechodu do Gazy. Tyto snahy ukazují na závazek Izraele poskytovat humanitární pomoc, a to i přes její často negativní dopad na vojenské operace. Faktem je, že jednostranné humanitární pauzy a vytváření koridorů poskytují Hamásu vojenskou výhodu; navíc není pochyb o tom, že část pomoci dodávané do Gazy si přivlastňují teroristé.
Informační a zpravodajské nedostatky, operační chyby, lidské omyly, chybné výpočty a technické poruchy se vyskytují ve všech válkách a někdy tragicky vedou ke ztrátám na životech civilistů a skutečně k bratrovraždě („friendly fire“ nebo „blue on blue“). Byl jsem svědkem a účastníkem několika takových událostí v jiných konfliktech. K podobným strašlivým incidentům nevyhnutelně dochází i v této válce. Při podezření na chyby nebo nezákonnou činnost využívá IDF svůj mechanismus pro zjišťování skutečností (který jsem pozoroval v akci), aby se poučila, zabránila opakování a případně předala případy k dalšímu vyšetřování generálnímu vojenskému prokurátorovi.
Na základě vlastních vojenských zkušeností z podobných typů konfliktů a na základě mých přímých pozorování během prvních tří měsíců této války se domnívám, že IDF přijala veškerá přiměřená opatření k dosažení svého poslání a zároveň minimalizovaly škody na civilním obyvatelstvu a maximalizovaly humanitární pomoc. Vojenské cíle Izraele také nejsou dobrovolné nebo vyjednatelné. Aby se vyloučila možnost opakování dalšího masakru podobného masakru ze 7. října, kterým vůdci Hamásu opakovaně vyhrožovali, musí být zničeny bojové schopnosti Hamásu, musí mu být odepřena možnost pokračovat v odpalování smrtících raket na izraelské obyvatelstvo a musí být vynaloženo veškeré možné úsilí na záchranu rukojmích.
