V Izraeli rozšířené přesvědčení, že Palestinská samospráva a její vůdce Mahmúd Abbás nejsou partnery pro mír, není vůbec neopodstatněné – toto znepokojení je zcela oprávněné.
Autor: Bassam Tawil, The Gatestone Institute, 17. ledna 2023
Hlavním důvodem, proč se v nedávných parlamentních volbách v Izraeli dostaly k moci krajně pravicové strany, je přesvědčení mnoha Izraelců, že Izrael nemá na palestinské straně partnera pro mír. K tomu se přidává rostoucí pocit zděšení Izraelců v důsledku palestinského násilí a terorismu, který v roce 2022 zaznamenal výrazný nárůst.
V Izraeli rozšířené přesvědčení, že Palestinská samospráva a její vůdce Mahmúd Abbás nejsou partnery pro mír, není vůbec neopodstatněné – toto znepokojení je zcela oprávněné.
Sedmaosmdesátiletý Abbás veřejně přiznal, že v roce 2008 odmítl šanci na dohodu s Izraelem o dvou státech. Dohoda, kterou přednesl tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert, by Abbásovi poskytla téměř veškerou půdu, kterou Palestinci chtěli na Západním břehu Jordánu (Judea a Samaří), v pásmu Gazy a ve východním Jeruzalémě.
Abbásův předchůdce Jásir Arafat rovněž odmítl velkorysou nabídku, kterou dostal v roce 2000 od jiného izraelského premiéra Ehuda Baraka. Izraelský návrh zahrnoval vytvoření demilitarizovaného palestinského státu na přibližně 92 % území Západního břehu Jordánu a 100 % území pásma Gazy a také přeměnu východního Jeruzaléma na hlavní město palestinského státu.
„On (Arafat) nevyjednával v dobré víře, ve skutečnosti nevyjednával vůbec,“ nechal se později slyšet Barak.
Několik měsíců poté, co Arafat na summitu v Camp Davidu, který se konal pod záštitou tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona, nabídku odmítl, zahájili Palestinci druhou intifádu, jejíž součástí byla vlna sebevražedných atentátů a dalších teroristických útoků, při nichž bylo zavražděno více než tisíc Izraelců a mnoho dalších bylo zraněno.
Palestinská válka znamenala začátek trendu, kdy Izraelci přestali věřit, že Palestinci dostojí svým podepsaným závazkům. Mnoho Izraelců se tehdy začalo přiklánět k pravici.
Tento trend zesílil po úplném stažení Izraele – bez jakýchkoli recipročních opatření požadovaných po Palestincích – z pásma Gazy v roce 2005. Palestinci místo toho, aby izraelský krok uvítali, reagovali dalším terorem proti Izraeli.
„Izraelci se stáhli, protože jsme na ně stříleli?“ znělo z palestinské strany – tedy „Skvělé! Střílejme na ně dál!“
Pásmo Gazy, kde žijí přibližně dva miliony Palestinců, se od té doby stalo velkou základnou teroristických skupin podporovaných Íránem, jako jsou Hamás a Palestinský islámský džihád. Izraelské naděje, že „stažení“ z pásma Gazy přinese mír a bezpečnost, byly rychle zmařeny.
Abbás mezitím udělal jen málo pro to, aby získal zpět důvěru izraelské veřejnosti. Ve skutečnosti udělal téměř vše pro to, aby potvrdil pochybnosti Izraelců: že Palestinci nemají zájem na uzavření míru s Izraelem.
Abbásova neustálá glorifikace teroristů, jeho program „placení za vraždy“, kterým štědře odměňuje rodiny uvězněných a mrtvých teroristů, jeho kruté podněcování a snaha izolovat Izrael na mezinárodní scéně, stejně jako jeho neschopnost potlačit terorismus v oblastech pod jeho kontrolou, to vše utvrdilo izraelskou veřejnost v přesvědčení, že Palestinci mají větší zájem na vraždění Židů než na uzavření míru s nimi.
Abbásovy činy (a nečinnost) jsou přímým porušením „mírového procesu“ mezi Izraelem a OOP z Osla z roku 1993.
V uplynulém roce Abbás neodzbrojil ani nezatkl stovky teroristů, kteří volně operují v oblastech Západního břehu Jordánu pod kontrolou Palestinské samosprávy. V důsledku toho teroristé zintenzivnili své útoky proti izraelským vojákům a civilistům.
Vraždění Židů je vážným a nebezpečným porušením „mírového procesu“. V dohodách z Osla (článek XV) se uvádí, že Palestinci mají „přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zabránili teroristickým činům, zločinům a nepřátelství“.
Místo toho se palestinská města jako Nábulus (Šekem) a Jenin, která jsou plně pod kontrolou Abbásových bezpečnostních sil, stala v posledním roce proti středisky terorismu.
Několik teroristických skupin působících v těchto oblastech – včetně těch, které jsou napojeny na Abbásovy vlastní Brigády mučedníků Al-Aksá a Lví doupě – provádí téměř denně útoky na izraelské vojáky a civilisty. Teroristické skupiny se pod Abbásovou vládou cítí natolik bezpečně, že často pořádají polovojenská shromáždění v těchto dvou městech a také v uprchlických táborech a vesnicích na Západním břehu Jordánu, kde mají Abbásovy bezpečnostní služby prosazovat právo a pořádek, aby zabránily terorismu a nepřátelství.
Abbásova hlavní priorita
Abbás dosud nenařídil svým bezpečnostním složkám, aby omezily teroristy potulující se v ulicích palestinských měst. Buď mu k tomu chybí vůle, nebo se obává, že by se stal terčem útoku vlastních lidí jako zrádce nebo „sionistický agent“.
Dokud teroristé nepředstavují přímou hrozbu pro vedení Palestinské samosprávy, Abbás proti nim nepodnikne žádná opatření. Pokud se teroristé zaměřují pouze na Židy, zdá se, že Abbás se rád podívá jinam.
Abbás v průběhu let opakovaně prokázal, že svým bezpečnostním složkám nařizuje použít sílu pouze tehdy, když ho Palestinci kritizují za korupci nebo protestují proti represivní politice Palestinské samosprávy, zejména při nedávném zásahu proti politickým oponentům, novinářům a aktivistům za lidská práva.
Abbás 11. ledna opět ukázal, že jeho hlavní prioritou zůstává potlačit jakoukoli formu domácí opozice, a nikoli zabránit teroristovi ve vraždění Židů. K incidentu došlo během pokojného protestu stovek Palestinců v Nábulusu, kteří požadovali ukončení politiky Palestinské samosprávy spočívající ve věznění palestinských aktivistů bez soudního procesu. Příslušníci Abbásovy ochranky rozehnali protestující slzným plynem a omračujícími granáty. Palestinská samospráva rovněž fyzicky napadla několik novinářů a vyhrožovala jim, aby o akcích bezpečnostních pracovníků neinformovali.
Stejné bezpečnostní složky mohl Abbás použít k zastavení ozbrojených teroristů o několik set metrů dál ve starém městě Nábulus a v uprchlickém táboře Balata. Teroristé 11. ledna provedli řadu střeleckých útoků proti izraelským vojákům a vojenským zařízením v oblasti Nábulusu. Abbásovy bezpečnostní složky stále neučinily nic, aby teroristy zadržely.
V uplynulém roce Abbás izraelské veřejnosti demonstroval, že Palestinci jsou odhodláni vést válku proti Izraeli na dvou frontách: na zemi prostřednictvím terorismu a na mezinárodní scéně prostřednictvím OSN a Mezinárodního trestního soudu, Mezinárodního soudního dvora a dalších mezinárodních fór.
Jak palestinský terorismus, tak diplomatická válka představují porušení závazků, které Palestinci přijali v rámci „mírového procesu“.
V dopise izraelskému premiérovi Jicchaku Rabinovi ze září 1993 Jásir Arafat prohlásil, že „všechny nevyřešené otázky týkající se trvalého statusu budou vyřešeny jednáním“, nikoli jednostrannými kroky.
Podle Alana Bakera, bývalého izraelského velvyslance v Kanadě, který se podílel na vyjednávání a přípravě dohod z Osla:
„Podáním žádosti OSN, Mezinárodnímu trestnímu soudu a mezinárodním organizacím, aby je uznaly a přijaly za plnoprávný členský stát, a sjednocením s teroristickou organizací Hamás Palestinci vědomě a záměrně obešli své smluvní závazky vyplývající z dohod z Osla ve snaze předjímat hlavní otázky jednání mimo jednání.“
Když Izraelci vidí, že Abbás platí rodinám teroristů, kteří zavraždili nebo zranili Židy, proč by mělo být překvapením, že mnoho Izraelců volí „tvrdé“ kandidáty? A když Izraelci vidí, že Abbás a jeho spolupracovníci proti nim podněcují násilí nebo očerňují Izrael a stíhají jeho představitele jako „válečné zločince“ před mezinárodními tribunály, proč by se měl někdo divit, že mnoho Izraelců bude volit vládu, o které doufají, že je ochrání?
Proč by měl kterýkoli Izraelec věřit Abbásovi, když vidí, kolik ozbrojenců a teroristů řádí v oblastech, které ovládá? Pokud chtějí Palestinci získat zpět důvěru izraelské veřejnosti, mohli by začít tím, že prokáží, že to s uzavřením míru s Izraelem myslí vážně. Mohli by přestat porušovat dohody, které podepsali, a začít se chovat jako míroví, nikoli váleční partneři. Mohli by přestat s neustálými jednostrannými opatřeními a snahami o delegitimizaci Izraele na mezinárodní scéně.
Dokud se toto všechno nestane, budou zklamaní Izraelci i nadále volit ty, kteří ztratili důvěru v Palestince i jakoukoli naději, že by mohli dodržet své závazky.
Bassam Tawil je arabský muslim žijící na Blízkém východě.
