SHRNUTÍ: 23. října vydaly USA, Izrael a Súdán společné prohlášení o normalizaci vztahů mezi Chartúmem a Jeruzalémem. Tento krok navazuje na mírové dohody mezi Izraelem a SAE a Bahrajnem a pomáhá upevnit rodící se regionální osu, která představuje Izrael spíše jako vysoce ceněného spojence než jako nepřítele. Čas ukáže, do jaké míry tento krok pomůže prozatímní súdánské vládě překonat její vnitřní rozdíly a dosáhnout voleb do roku 2022 jako fungující a efektivní orgán.

Před získáním nezávislosti v roce 1956 měl Brity ovládaný Súdán dobré vztahy s židovskou komunitou v Britském mandátu Palestina a později se Státem Izrael. Chartúm se nezúčastnil války v roce 1948 a na počátku 50. let udržovaly významné osobnosti jeho vedení kontakty s izraelskými úředníky. Po získání nezávislosti, když byl Súdán pod vlivem extremistické panarabské politiky egyptského prezidenta Gamala Abdela Nassera, se Izrael zaměřil na převážně křesťanský Jižní Súdán, jehož snaha o autonomii vyvolala krvavou občanskou válku i přes britskou nadvládu.

Začátek skutečných vztahů mezi Izraelem a jihem byl v roce 1968, kdy premiérka Golda Meirová souhlasila s vysláním agentů Mossadu do regionu ve snaze oslabit podporu Súdánu pro Nasserovu panarabskou politiku, která se projevila mimo jiné v nechvalně známém summitu v Chartúmu v září 1967. Motto: Žádný mír s Izraelem, žádné uznání Izraele a žádná jednání s Izraelem.

Na svém setkání s vůdcem rebelů Josephem Lagem Meir řekla: „Pokud máte šanci dosáhnout mírového urovnání se severem, nebudeme vám stát v cestě.“ Jistě, nástup Ja’far Numeiriho k moci ve vojenském puči v roce 1969 nastartoval proces usmíření, který o tři roky později vyvrcholil mírovou smlouvou, která zachovala územní celistvost Súdánu a vyhověla požadavku jižní autonomie na regionální úrovni.

Kvůli rostoucím politickým a ekonomickým obtížím byl Numeiri nucen uplatňovat právo šaría v celém Súdánu, včetně jeho jižní části. To následně vedlo k obnovení války mezi severem a jihem v roce 1983. Jižní Súdán nakonec získal nezávislost v červenci 2011 a krátce nato podepsal mírovou dohodu s Izraelem.

Je zajímavé, že navzdory svým politickým problémům Numeiri podporoval mírovou politiku Anwara Sadata a dokonce na začátku 80. let tajně pomáhal při přepravě etiopských Židů do Izraele přes Súdán. Nástup Umara al-Bašíra k moci ve vojenském puči v roce 1989 však velmi zesílil islamizaci režimu pod vlivem Hassana Turabiho, který také přiměl Numeiriho k uplatnění práva šaría, přičemž se Chartúm stal ústředním bodem islamistického terorismu.

V letech 1991-93 poskytl Súdán sponzorství a základnu Usámovi bin Ládinovi a mnoha teroristům z Al-Káidy, kteří byli nuceni uprchnout ze Saúdské Arábie. Stal se blízkým spojencem íránského režimu a důležitým dodavatelem pro Hamas, Hizballáh a další teroristické organizace v Somálsku a Jemenu. Podle zahraničních zdrojů Izrael opakovaně přerušil dodávky zbraní teroristickým skupinám, včetně zničení konvoje nákladních automobilů přepravujících íránské rakety pro Hamas (leden 2009) a útoku na íránskou zbraňovou loď v Port Súdánu.

Poté, co Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal v červenci 2008 zatykač na Bašíra za zločiny proti lidskosti (a později za genocidu) spáchané v Dárfúru, kde bylo v letech 2003–2005 zavražděno asi 350 000–500 000 mužů a žen, řekl Bašírův poradce velvyslanci USA v Chartúmu, že „pokud půjdou záležitosti s USA dobře, můžete nám pomoci s Izraelem, vaším nejbližším spojencem.“ Bylo to poprvé, kdy bylo navázání vztahů mezi Izraelem a Súdánem nastíněno jako možnost, ačkoli to nezastavilo podporu teroristického režimu, čímž se Súdán změnil v jakousi oblast pro skrytou válku mezi Izraelem Íránem. Například v říjnu 2012 zaútočily izraelské bojové letouny na továrnu na zbraně poblíž Chartúmu, která patřila íránským revolučním gardám – továrnu, vyráběla dlouhé střely Shihab a další zbraně pašované do Gazy a Libanonu.

Poté, co se Súdán následně připojil k saúdskoarabské koalici sunnitských arabských států, byly obnoveny náznaky ohledně možného navázání vztahů s Izraelem. V lednu 2016 Ibrahim Ghandor řekl: „Záležitost normalizace vztahů s Izraelem můžeme projednat“ výměnou za zrušení amerických sankcí. V reakci na mediální bouři způsobenou těmito poznámkami Bashir vysvětlil, že mu bylo „doporučeno regulovat jeho vztahy s Izraelem“, aby zmírnil složitou ekonomickou situaci Súdánu.

Tyto narážky, které měly pravděpodobně signalizovat Západu vážnost súdánského záměru opustit dosavadní konexe, podporovaly opoziční osobnosti, které věřily, že „neexistuje žádný důvod, aby Súdán projevoval nepřátelství vůči Izraeli a platil za to politickou či ekonomickou daň.“ Opoziční duchovní Yosef Koda například tvrdil, že islámské právo umožňuje normalizaci vztahů s Izraelem a Súdán by tak tedy měl učinit, ministr zahraničních investic a vůdce strany Umma Mubarak Fadel Mahdi řekl v srpnu 2017: „S normalizací s Izraelem není problém.“ (Tím uzavřel kruh, protože je příbuzným vůdce strany Umma Sadeq Mahdi, který byl prvním súdánským vůdcem, který se v padesátých letech setkal s Izraelci.)

Po převratu v roce 2019, který svrhl Bašíra, byla zřízena prozatímní vláda, která měla zemi řídit před volbami do roku 2022, což byl kompromis mezi vůlí lidu, který chtěl konec vojenské vlády a schopností armády udržet určitou moc. Prezident Abdel Fatah Burhan a jeho zástupce Muhammad Hamdan Deklo, oba armádní generálové, jsou silnými pozůstatky starého režimu, zatímco premiér Abdullah Hamduk a předseda Nejvyššího soudu Na’mat Abdullah Muhammad Khair mají představovat vůli lidu a jako vyšší civilní představitelé podporovat reformy a změny.

Prozatímní vláda sice trpí vnitřními neshodami v různých otázkách a neustálými pokusy armády převzít vládu, ale takovéto řešení bylo jediné východisko ze slepé uličky po převratu. Jako takové získalo požehnání od egyptské, saúdské, etiopské a SAE vlády, stejně jako od USA a většiny Evropy.

Vnitřní spory v prozatímní vládě způsobily různé přístupy k normalizaci s Izraelem. Zatímco Burhan a Deklo prosazovali tento směr,proto aby zlepšili mezinárodní postavení Súdánu a dosáhli jeho odstranění z amerického seznamu sponzorů terorismu, Hamduk se postavil proti tomuto kroku hlavně ze strachu, že si znepřátelí veřejné mínění.

Setkání v Entebbe v únoru 2020 mezi premiérem Netanjahuem a prezidentem Burhanem na pozvání ugandského prezidenta a pod taktovkou amerického ministra zahraničí Pompea bylo významným průlomem v normalizaci súdánsko-izraelských vztahů a bylo doprovázeno řadou zpráv ze súdánských zdrojů o bezprostřednost normalizace. 23. října vydaly USA, Izrael a Súdán společné prohlášení o normalizaci vztahů mezi Chartúmem a Jeruzalémem. Tento krok navazuje na mírové dohody mezi Izraelem a SAE a Bahrajnem a pomáhá upevnit rodící se regionální osu, která představuje Izrael spíše jako vysoce ceněného spojence než jako nepřítele. Čas ukáže, do jaké míry tento krok pomůže prozatímní súdánské vládě překonat její vnitřní rozdíly a dosáhnout voleb do roku 2022 jako fungující a efektivní orgán.

Autor: Dr. Haim Koren, 26. října 2020