„V boji proti Asadovi padl první Izraelec,“

stálo palcovými titulky v izraelských médiích v předvečer Svátku

stánků v pozdním létě 2013. Den předtím obdržela rodina Džuma?ahových

z Muširfy, vesničky u města Um el-Fahm v izraelském Vádí Ara,

ze Sýrie zprávu a snímek rozstřílené mrtvoly. Rodina je přesvědčena,

že bezpečně poznává svého syna Mu?eída. Zabili ho zřejmě

při přestřelce.

Osmadvacetiletý Mu?eíd Zachí 

Agabaría měl teprve několik měsíců po svatbě. Manželka

ani zbytek široké rodiny pravděpodobně nevěděli, že se před

třemi týdny vypravil pomáhat syrským povstalcům. Současně zmizeli

z Vádí Ara i další dva izraelští občané.

V izraelských médiích se prozatím 

šušká o nejméně pěti izraelských Arabech, kteří se

zapojili do boje proti syrskému diktátorovi. Jeden otec ze středního

Izraele například oznámil počátkem září na policii, že pohřešuje

syna. Předtím musel zjistit, že si chlapec koupil letenku do Turecka

– ale nikoli zpáteční. Šestadvacetiletý student Abd el-Kader

Altalá se musí odpovídat před lodským okresním soudem, neboť

se prý přidal k radikálně islamistické organizaci Džabhát an-Nusrá.

Koncem července poslal jeden student medicíny, který pochází z

kraje kolem severoizraelského Karmelu a studuje v zahraničí, své

rodině zprávu, že se připojí k povstalcům v Sýrii.

V dubnu odsoudili devětadvacetiletého

Hechmata Masravu z Taibe, který v únoru odletěl přes Turecko

do Sýrie. Zatkli ho při návratu 19. března na Ben Gurionově 

letišti. V obžalovacím spise se uvádí, že se týden zdržoval

u jedné povstalecké jednotky a vyjádřil svou vůli přidat se k

bojovým akcím, že pomáhal při výstavbě výcvikového tábora

a účastnil se cvičení ve zbrani. Masrava tvrdí, že v Sýrii hledal

nezvěstného bratra.

Jak těsné jsou navzdory všemu politickému

nepřátelství vztahy mezi zeměmi Blízkého východu, to se – a

jistě nikoli naposled – ukázalo v srpnu, kdy se nazaretská rodina

Vaquedových dozvěděla o povraždění jedenadvaceti svých příbuzných

(včetně matky se šesti dětmi a manželů se čtyřmi) při masakru

na damašském předměstí, kde útočníci použili chemických zbraní.

Při tomto přepadení přišlo o život rovněž jedenáct příslušníků

rodiny Churání z palestinského Džanínu na severu Západního břehu

Jordánu ve věku od tří do pětasedmdesáti let. Strýc jednoho Izraelce,

jenž je v podezření, že se přidal k syrským džihádistům, označil

v rozhovoru s izraelským deníkem Haarec (s tím, že si nepřeje uvedení

svého jména) skutečnost, že mladí izraelští Arabové odcházejí

bojovat do Sýrie, za znepokojující jev. Apeloval na vedení izraelských

muslimů, aby se proti tomu postavilo, a to veřejně, především

v mešitách.

Nad těmito zprávami se ovšem vnucuje

otázka: kdo to vlastně bojuje v této občanské válce,

která masakruje Sýrii více než dva roky a už si

vyžádala hodně přes 120 000 lidských životů?

Pokud jde o vlastní obyvatelstvo,

podporuje režim prezidenta Bašára al-Asada menšinová koalice

alavitů, Drúzů, Kurdů, křesťanů a šíitů, avšak též

mnoho sunnitů, kteří sice nejsou Asadovou diktaturou příliš 

nadšeni, dávají však přednost jejímu sekulárnímu charakteru

před radikálně islamistickou alternativou, která se zcela zřetelně

rýsuje na obzoru. Z Libanonu podporuje Asada bojovými aktivitami ještě

šíitský Hizballáh a z Íránu příslušníci revolučních gard,

dále pak světsky orientovaná palestinská seskupení jako např.

Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Hlavní velení (PFLP-GC).

A na mezinárodní scéně stojí konečně za syrskou vládou vedle

Íránu především Rusko a Čína, které ji také vydatně zásobují

zbraněmi.

Proti syrskému režimu prezidenta Asada

stojí konglomerát volně spojených a nepříliš koordinovaných

milicí, které můžeme zhruba rozdělit do tří skupin. Patří

sem především tzv. „Svobodná syrská armáda“ 

(FSA), která spojuje milice tvořené dezertéry ze syrské

armády. Ti usilují o někdejší sjednocenou, sekulární (ovšem

neasadovskou) Sýrii. Islám rozhodně nepatří k jejich programu.

Jde o skupinu, kterou by rády podpořily západní země, především

USA a Evropa.

Vedle FSA existují lokální 

milice, které jsou zakořeněny v sunnitském obyvatelstvu. Vyznávají

ideologii sunnitského Muslimského bratrstva a snaží se vytvořit

normální stát. Za případné spojence této druhé skupiny lze považovat

řadu spíše islamistických organizací Palestinců, jako je např.

Hamás nebo Islámský džihád. U palestinských uprchlíků žijících

v Sýrii zčásti už po čtyři generace je často sporné, zda je

máme považovat za „cizince“ nebo za „domácí“. Nemají sice

žádné státní občanství, na druhé straně však nemohou Sýrii

opustit, protože o ně na celém světě nikdo nestojí.

Jako třetí seskupení – 

které má na vývoj událostí v Sýrii v mnohém směru

rozhodující vliv – lze označit „mezinárodní 

džihádisty“, mezi nimiž odborníci na boj s terorismem objevili

skupiny i jednotlivce z Afghánistánu, Austrálie, Bahrainu, Belgie,

Čečenska, Dánska, Egypta, Finska, Francie, Indonésie, Iráku, Íránu,

Irska, Izraele, Jemenu, Jordánska, Kuvajtu, Libanonu, Libye, Německa,

Norska, Pákistánu, Palestiny, Ruska, Somálska, Spojených arabských

emirátů, Tuniska, Turecka a USA. Syrské občanské války se podle

odhadu aktivně účastní občané asi padesáti států z celého

světa. V této souvislosti není tvrzení Bašára al-Asada o tom,

že válka v jeho zemi je výrazem mezinárodního úsilí o svržení

jeho režimu, tak úplně nepravdivé. Asi dvě stě tisíc vojáků

oddaných i nadále Asadovu režimu má proti sobě zhruba sto tisíc

bojovníků, složených – rovněž odhadem – z několika set milicí

nejrůznějšího ražení, vzdělání, bojové sily, ideologie i cílů.

V této třetí skupině svým

jasným ideologickým cílem, avšak i účinným způsobem postupu

a boje obzvlášť vyniká svaz Džabhát an-Nusrá il-Ahl aš-Šám.

Plný název této organizace, obvykle zkracovaný na Džabhát an-Nusrá,

v překladu znamená „Fronta na podporu lidu Velké Sýrie“. Za

jejího vůdce je považován Abú Muhammad al-Golání, o němž se

toho ovšem mnoho neví. Nezřídka se toto seskupení označuje jako

„blízké al-Káidě“. Zásadně – ostatně stejně jako mnozí

ideologové Hamásu – odmítá „státy“ jako výplod západního

kolonialismu. Jeho příslušníci nemluví o „Sýrii“, nýbrž

o „aš-Šámu“, tedy o území, které bychom mohli označit jako

„Velká Sýrie“ a které zahrnuje i Libanon, Izrael a Jordánsko.

Chtějí odstranit alavitské „uctívače model“, jako další krok

deklarují boj proti židovskému Izraeli a jejich cílem je rozšířit

islám do celého světa. Turecko „Frontu an-Nusrá“ podporuje a

v minulosti jí často dodávalo zbraně.

Izraelská vnitrostátní tajná 

služba „Šin Bet“ se obává, že by především mezinárodní 

džihádisté mohli využívat mladých izraelských Arabů 

k získávání informací o Izraeli nebo na něj dokonce

podniknout úder. Stejně nedobrý pocit mají asi příslušníci jiných

západních policejních a tajných služeb z toho, že se v Sýrii

nejen radikalizují stovky občanů jejich vlastních zemí, nýbrž

že se jim tam dostává i praktického výcviku a bojových zkušeností.