Přestože nejsem členem fanklubu Rashidy Harbi Tlaib, její překroucená logika u mě ve skutečnosti získala dva body, aniž by si toho ona všimla.
Autor: Shmuel Sackett
Rashida Harbi Tlaib se narodila v roce 1976 a je první Palestinko-Američankou, která byla zvolena do Kongresu. Je demokratka (opravdu??) a reprezentuje 13. distrikt ve státě Michigan. Její distrikt zahrnuje západní část Detroitu a velkou část oblasti Downriver.
Před tím než vstoupila do Kongresu, byla členkou michiganské Sněmovny reprezentantů. Poprvé byla zvolena v roce 2008 a znovu zvolena v letech 2010 a 2012. V roce 2014 se neúspěšně ucházela o místo v michiganském Senátu a v roce 2018 byla zvolena do Kongresu.
Kongresmanka Tlaib se ostře staví proti Státu Izrael. Obhajuje „právo návratu“ pro Palestince, podporuje hnutí BDS a nazývá Izrael „zemí apartheidu“. Nicméně jsou zde dvě věci, které řekla, na které bych vás chtěl upozornit a se kterými souhlasím… přestože důvody, proč je řekla jsou úplně zkreslené.
Tlaib je zastánkyní jednostátního řešení. Nedávno prohlásila: „Celý tento nápad o dvoustátním řešení nefunguje.“ Věřte mi, že vím přesně, co tímto komentářem myslí, přesto to bylo hudbou pro mé uši. Téměř každý politik ve Washingtonu dnes mluví o dvoustátním řešení, stejně jako AIPAC a NORPAC (nestranické skupiny propagující americko-izraelské vztahy) a dokonce i většina Knessetu. Jak sladké bylo slyšet, že Rashida Tlaib proti tomu ve skutečnosti vystoupila.
Dalším jejím postojem je fakt, že je proti americké finanční pomoci Izraeli. Myslí si, že to oslabí Izrael, když se ve skutečnosti stane pravý opak! Ale opět, koho zajímá, proč to říká? Miluji fakt, že kongresmanka Spojených států požaduje ukončení americké finanční pomoci Izraeli, protože to je přesně to, co Izrael potřebuje!
Žádná politická korektnost
Začněme s jejím prvním prohlášením ohledně jednostátního řešení. Izraelští vůdci musí začit mluvit tímto způsobem a přestat se svými iraciolnálními řečmi o „dvou státech pro dva národy“. Nejsou žádné „dva státy“ a rozhodně neexistují žádné „dva národy“. Existuje jeden židovský národ, kterému byla darována jedna Země, ve které se musíme učit jednu Tóru a sloužit jednomu Bohu. Tečka. Žádné diskuze, žádné kompromisy a žádná politická korektnost. To je pravda. Věřte tomu, žijte to, a pak to řekněte světu.
Co se týče americké finanční pomoci, jde o dlouhou a hlubokou diskuzi, ale dovolte mi super krátké shrnutí.
Finanční pomoc tvoří 1% HDP Izraele. Je to tak… pouze 1%, takže bez toho můžeme zcela určitě žít. Na druhou stranu, škoda, kterou působí, je nepopsatelná. Izrael za tuto pomoc draze zaplatil a v důsledku toho bylo ztraceno mnoho židovských životů.
Premiérka Golda Meir váhala, zda má ve válce na Jom Kippur v roce 1973 zaútočit předem, protože tehdejší ministr zahraničí USA Henry Kissinger jí důrazně řekl, že pokud to udělá, Amerika přestane dodávat zbraně. Důsledek byl tragický a Kissinger a tehdejší prezident Richard Nixon nakonec poslali zbraně, aby zachránili Izrael před katastrofou… ale byli to oni, kdo tuto katastrofu způsobili na prvním místě.
Přetočme vpřed k válce v Gaze před pouhými pěti lety, když byl Izrael donucen vystřelit tisíce raket do prázdných polí a došly mu doslova všechny rakety Hellfire – poskytnuté Amerikou. Když Izrael požádal Washington, aby okamžitě poslal další, tehdejší prezident Barack Obama nekompromisně odmítl a mnozí vojáci IDF ztratili životy kvůli tomu, že IAF (izraelské letecké síly) neměly rakety pro své vrtulníky. Kdyby si Izrael tyto rakety vyrobil a nespoléhal by na to, že jim je dodá Amerika, mnohé židovské životy by byly zachráněny.
Tato finanční pomoc stojí Izrael také ohromné množství peněz. Mohl bych dát dvacet příkladů, ale dovolte mi zmínit alespoň jeden. Polsko je denně ohrožováno Ruskem. Zoufale potřebují raketový ochranný systém, který by ochránil jejich zemi před balistickými raketami, které jsou odpalovány ze vzdálenosti několika stovek mil, zjevně v dosahu Putinových gangů. Izrael dodával Polsku špičkové protitankové střely, takže se Polsko rozhodlo, že zadá Izraeli také zakázku za 7 miliard dolarů na velmi sofistikovaný systém pro balistické pozemní střely. Věřte nebo ne, součástí dohody, kterou Izrael podepsal, když obdržel americkou pomoc bylo, že nemůže vyvážet raketové systémy tohoto typu bez amerického souhlasu.
Izraelská podřízenost?
Čtete správně, Amerika musela schválit prodej antiraketového systému mezi Izraelem a Polskem. Kdyby bylo Polsko nepřátelskou zemí Ameriky, chápal bych to, ale Polsko je přes 20 let členem NATO a je spojencem USA, tak proč se starat o to, jestli Izrael prodává Polsku obranný systém proti Rusku?
Co se stalo? Amerika obchod zamítla a Izrael přišel o zakázku v hodnotě 7 miliard dolarů. Takže co udělalo Polsko? Opravdu ten obranný systém potřebovalo. Žádný problém – americká obranná společnost, Raytheon, se do toho vložila a uzavřela obchod. Ale nebojte se. Raytheon byl velmi hodný a rozhodl se dovolit Izraeli podílet se na 10% obchodu. To znamenalo, že místo 7 miliard dolarů získal Izrael 700 milionů dolarů – stále hodně peněz, ale ne zas tak blízko tomu, co mohlo – a mělo – být. To je pouze jeden příklad toho, jak je Izrael spoutaný kvůli finanční pomoci.
O těchto tématech by se dalo říct mnohem víc, ale dovolte mi jednoduše zakončit tím, že řeknu, že přestože nejsem členem fanklubu Rashidy Harbi Tlaib, její překroucená logika u mě ve skutečnosti získala dva body, aniž by si toho ona všimla.
Izrael je jeden stát – vždycky byl a vždycky bude – a finačně jsme silní, stabilní a extrémně agresivní. Tak si sundejme řetěz a kouli a poběžme!
