V tomto strategickém rozhodujícím momentu můžeme rozeznat logiku, která stála v uplynulém desetiletí za postojem Netanjahuovy vlády ke Gaze – že je v zájmu Izraele, aby Hamás zůstal u moci, dokud nebude odmítnut svými vlastními lidmi.
Autor: Generálmajor v záloze Gershon Hacohen
Je brzy na to odhadovat potenciál nedávných demonstrací v pásmu Gazy. I když nevíme, jak se věci vyvinou, je jasné, že míra demonstrací a smělé ochoty civilistů konfrontovat Hamás naznačují hromadící se utrpení populace v Gaze.
Osm let po počátečním šoku z „arabského jara“ Hamás chápe, že potenciální hrozba se může stát skutečnou, tím, jak narůstá veřejná zuřivost.
Dokonce i když běsnění Gazanů nepovede k přímému ohrožení vlády Hamásu v Gaze, přesto donutí vedení uznat potřebu okamžitého řešení, i když by mělo být jen symbolické.
Z tohoto úhlu pohledu můžou nedávné události vrhat nové světlo na různé úvahy týkající se izraelské vojenské odpovědi na provokace z Gazy.
Během loňského roku, při rozhodování o politice týkající se Gazy se musel Izrael potýkat se základní otázkou, zda válka za účelem poražení Hamásu je v jeho vlastním zájmu.
Nedávné události k tomuto uvažování přidaly další aspekt. Když byl Avigdor Lieberman ministrem obrany, opakovaně řekl, že Izrael by měl vyčkat na svou příležitost, dokud Gazané nepovstanou proti Hamásu, který je zodpovědný za jejich utrpení.
Nyní, když vidíme první známky hromadných lidových protestů, je dilema Izraele ještě výraznější: Má se snažit zmírnit kritickou humanitární situaci v Gaze, tím, že by dále posílal Hamásu peníze, a tak by pomáhal udržet jeho vládu; a nebo má tyto převody pozastavit ve víře, že zuřivost lidu způsobí změnu ve prospěch Izraele?
V tomto strategickém rozhodujícím momentu můžeme rozeznat logiku, která stála v uplynulém desetiletí za postojem Netanjahuovy vlády ke Gaze – že je v zájmu Izraele, aby Hamás zůstal u moci, dokud nebude odmítnut svými vlastními lidmi.
Rozhodnutí nepodniknout rozhodující krok proti Hamásu, které se odehrávalo během operaci Ochranné ostří v létě 2014, a všechna významná rozhodnutí, která izraelská vláda udělala v uplynulém roce očividně pramení z úmyslného strategického postoje.
Na 40. výročí podepsání mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem je dobré si připomenout, že tehdejší egyptský prezident Anwar Sadat byl natolik politicky znalý, že nechal pásmo Gazy v rukou Izraele. Břemeno, najít řešení palestinského problému v Gaze, stejně jako na Západním břehu, tak zůstalo pouze na Izraeli.
Odříznutí Gazy a Ramalláhu, iniciované Hamásem, také pracuje ve prospěch Izraele. Prozatím to poskytuje Hamásu určitou imunitu, ale v dlouhodobém horizontu to Izraeli umožní dosáhnout lepší dohody pro celý region.
