Syn Hamásu říká: Milujte své nepřátele – recenze:
Nakladatelství Rosa vydalo knihu, kterou by si měli přečíst všichni, kdo se zajímají o Blízký východ, Izrael, islám a křesťanství. Ano, kniha může oslovit takto široký okruh čtenářů, protože její poselství je univerzální a velmi silné.
Mosab Hasan Júsuf je nejstarší syn jednoho ze zakladatelů Hamásu, islámské organizace, která figuruje na seznamu teroristických organizací a má na svědomí tisíce obětí. Měl všechny předpoklady stát se nástupcem a jedním z velitelů hnutí. Proto se mu říkalo „zelený princ“ (pod tímto názvem byl o něm před čtyřmi lety natočen film). V osmnácti se poprvé ocitl v izraelském vězení.
V tomto bodě začíná autobiografická kniha, která popisuje Mosabovu cestu: nejen cestu od mladého rozhněvaného muže k mimořádně úspěšnému agentovi izraelské tajné služby, který zachránil stovky životů, ale také osobní cestu od islámu ke křesťanství. Obě roviny se v příběhu neustále prolínají a je zřejmé, že jeho politické angažmá není možné pochopit bez toho, abychom naslouchali jeho duchovnímu hledání. Právě z těchto důvodů by měla být tato kniha povinnou četbou pro sekulární politology, kteří z ní získají podstatné vhledy do motivace aktérů působících na Blízkém východě, kde náboženství hraje docela jinou roli než ve skeptické a agnostické Evropě. Mosab to na jednom místě říká jasně: „Izraelci nechápou, že Hamás nejde zničit zatýkáním, zákazy vycházení nebo dokonce likvidací vůdců. Jeho podstatou je myšlenka, a myšlenku nemůžete zavřít do vězení.“
Kniha je ovšem užitečná také pro věřící, jimž je naopak náboženská motivace vlastní. Křesťané mohou nahlédnout do světa islámu a mnozí budou překvapeni, jak Mosab s láskou líčí svého otce, který pro něj reprezentuje to nejlepší z islámského náboženství: milosrdenství, službu potřebným, pokoru a víru. Z hlediska těchto hodnot mají prostí muslimové a křesťané společného víc, než by se možná odvážili pomyslet.
Syn Hamásu je napsán autenticky, a proto rozbíjí předsudky a narušuje černobílé vidění světa. Popisuje bez příkras drsnou realitu na obou stranách, nespravedlnost i krutost. Některé pasáže se nebudou líbit propalestinským aktivistům, jiné zase růžovými brýlemi vybaveným přátelům Izraele. Není to ale žádná politicky korektní bramboračka, která by se snažila „vyvažovat“. Autor se nebojí vyslovit jasný názor, který je podepřený osobní zkušeností. Jeden z klíčových odstavců pojednává o tom, co Mosab nazývá druhou tváří islámu. „Islámský život je jako žebřík. Modlitby a uctívání Alláha představují spodní příčku. Na dalších příčkách je pomoc chudým, zřizování škol, podpora dobročinných spolků. Horní příčkou je džihád. Žebřík je vysoký, jen málo lidí dohlédne až na jeho vrchol. A stoupání po něm je obvykle pozvolné a pomalé. Tradiční muslimové stojí u paty žebříku a pociťují vinu, že nežijí tak, jak by podle islámu žít měli. Na vrcholu žebříku jsou pak ti, kteří pro slávu Boha Koránu zabíjejí ženy a děti.“
V knize sledujeme, jak se Mosab postupně názorově rozešel se svým otcem, kterého nikdy nepřestal milovat a vážit si ho. Začaly v něm ale klíčit otázky, jak se otcovy původní humánní ideály srovnávají se sebevražednými atentáty, které schvaloval.
Ten, kdo zasel símě pochybnosti do Mosabovy mysli, byl Ježíš. Mosab dostal od křesťanských známých Nový zákon a hned v páté kapitole jeho první knihy, Matoušova evangelia, narazil na kázání na hoře. „Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“ Tato slova pronikla jako paprsek světla do temnoty nenávisti, ve které žil, a zažehla plamen vnitřní revoluce. Jakmile se mu dostala do ruky Bible, její slova začala působit jako dynamit. Konfrontace Boha Bible s Bohem Koránu, který přikazuje nepřátele zabíjet, je nekompromisní.
Čtenář se stává svědkem vnitřního zápasu autora, který se zpočátku snažil spojit to nejlepší z islámu s nově poznávaným učením. Je pozoruhodné, jak se v tom všichni bývalí muslimové shodují. Nechtějí opustit víru otců, s níž je spojena jejich identita a v níž nacházejí mnoho dobrého, a doufají, že s Ježíšovými dodatky bude jejich víra ještě lepší. Všichni ale nakonec dospěli do bodu, kdy se museli rozhodnout. „Kdo chce svůj život zachovat, ten o něj přijde,“ říká Ježíš. „Ale kdo ztratí svůj život pro mě a evangelium, ten jej nalezne.“
Mosab nalezl nový život také s přispěním důstojníka Šin Bet, izraelské tajné služby. Ten na něj zapůsobil nejprve tím, že se k němu choval mnohem lépe než jeho vlastní lidé, kápové Hamásu, jak je poznal ve vězení. Gonen Ben Jicchak v něm postupně nejen vzbudil důvěru, ale ukázal úplně nové obzory svobody a důstojnosti, a nakonec překročil všechny meze a jako člověk udělal víc, než po něm tajná služba požadovala, dokonce porušil její předpisy a osobně svědčil ve prospěch Mosaba před americkým soudem, který posuzoval jeho žádost o politický azyl.
Kniha je osobním svědectvím, a takto je nutno ji číst. Je psána z pozice člena Hamásu, který vyjadřuje svůj pohled například na konkurenční Arafatův Fatáh. Bude zajímavé porovnat ji se svědectvím bývalého Arafatova snajpra Tasse Saady (jeho kniha Sloužil jsem Arafatovi také vyšla česky). Není to učebnice dějepisu, z níž byste mohli čerpat ověřené historické informace; naopak mezi řádky vidíte, jak palestinským Arabům všichni jejich vůdci lžou například ohledně vzniku Státu Izrael.
Autentičnost je nejsilnější stránkou této knihy. Nemusíte souhlasit se vším, co autor říká, ale věříte mu to. Je to silný příběh, který napsal život v jednom z nejvýbušnějších koutů této planety. Autentická je kniha i tím, že nemá konec. Není to román, který by autor dovedl k zamýšlené pointě. Kniha končí v okamžiku, kdy Mosab získal azyl ve Spojených státech, kde žije. Od té doby dál žije a pracuje pro ideje, které změnily jeho život.
Mojmír Kallus
Mosab Hasan Júsuf: Syn Hamásu. Vydalo nakladatelství Rosa, 2018. Knihu je možné zakoupit zde.
