Praha Jeruzalém
blog post image

Maj. Fen. (res.) Gershon Hacohen

Anotace: Středoví politici varují, že izraelsko-palestinský konflikt může přerůst z národnostního konfliktu v konflikt náboženský. Pravicoví politici tvrdí, že se jedná o náboženský konflikt od samého počátku. Oba postoje ovlivnily hodnocení krize kolem Chrámové hory a oba jsou ovlivněny totalitárním vnímáním toho, jak chápou vliv náboženství.

Už mnoho let středoví politici varují, že izraelsko-palestinský konflikt může přerůst z národnostního konfliktu v konflikt náboženský. Naopak pravicoví politici tvrdí, že se jedná o náboženský konflikt od samého počátku. To se týká i dění kolem Chrámové hory: „Levice chápe tento konflikt spíše jako teritoriální problém, jelikož její politické nástroje, většinou importované odjinud, mohou obsáhnout pouze teritoriální aspekty konfliktu“ (Ofri Ilani, Ha’aretz, červenec 2017). Naproti tomu postoj náboženské pravice prezentuje týdeník Shvi’i: „Toto je náboženská válka. Pouze v Izraeli se vražedným skutkům arabských islamistů přisuzují nacionalistické motivy. Jednoduše je to přijatelnější, protože politický problém je možné řešit, zatímco náboženský boj je totální.“ (Amnom Shomron, červenec 2017).

Navrhuji poněkud odlišný pohled. Oba postoje, kdy se jeden termínu náboženský konflikt snaží vyhýbat, zatímco druhý tvrdí, že jde o náboženský střet od samotného počátku, mají společný koncepční základ: obě strany podobným způsobem chápou podstatu a logiku náboženské víry, kterou interpretují z moderního pohledu. Oba přístupy sdílejí totalitární vnímání toho, jak chápou vliv náboženství. Podle nich poslušnost božím přikázáním téměř nevyhnutelně vede člověka k extremismu. Odtud pak plyne názor společný oběma přístupům: čím více se v konfliktu uplatňuje náboženská motivace, tím méně pravděpodobné je, že ho lze pragmaticky řešit.

V tomto ohledu přináší íránský politický přístup, jako jeden z mnoha, odlišnou logiku. Před ramadánem v roce 2014, během vrcholících jednání mezi Íránem a Západem o jaderných otázkách, pronesl na náboženském summitu projev prezident Rúhání. Postoj Íránu popsal následujícími slovy: „Hrdinná flexibilita je někdy nadřazená džihádu.“

Z moderního pohledu se podle expertů Rúhání v této chvíli projevil jako pragmatický státník. Vzhledem k okolnostem racionálně odložil stranou příkazy džihádu a přistoupil na požadavky zdravého rozumu. Z náboženského pohledu se však jeho slova dají vykládat opačně. Pragmatickou flexibilitu zde diktují okolnosti, které ale rovněž vznikají z boží vůle. Rúhání neodložil stranou náboženská přikázání, ale interpretoval je s ohledem na složité překážky, které mu stály v cestě. Odkaz na situaci a okolnosti pak z jeho náboženského pohledu vyjadřuje jeho víru ve svrchovanou boží vůli.

Uri Goldberg ve své knize Thinking Shi’a zdůrazňuje rozdíl mezi tradičním šíitským myšlením (které se záměrně vyhýbá explicitnímu zjevení boží vůle) a moderním náboženským myšlení, které stojí v základech nového náboženského fundamentalismu. K obvyklému pojetí, které chápe náboženský fundamentalismus jako moderní jev, jako protiakci vůči samotné modernitě, Goldberg navíc zdůrazňuje ještě jeden aspekt. Podobně, jako moderní člověk věří, že pomocí poznání lze porozumět vesmíru, tak moderní náboženští fundamentalisté dávají na odiv svou schopnost poznat boží vůli a interpretovat ji v běžném životě.

Podobný náboženský fundamentalismus skutečně dokáže zablokovat pragmatickou flexibilitu. Radikální islámské myšlení se vyskytuje mezi šíity i sunnity – např. u Chomejního v Íránu nebo u Abdullaha Azzama v jeho duchovním pojetí boje proti Afganistánu. Oba citlivě vedou věřící k tomu, jak si v rámci každodenní reality vysvětlovat naplňování své náboženské povinnosti.

Z tohoto důvodu nemusí být náboženská motivace nutně totalitní. Je otevřená dynamické interpretaci, a právě toto tvoří průsečík, ve kterém lze nalézt rovnováhu potřebnou ke zmírnění napětí.

Současná náboženská logika ke konfliktu přistupuje dvojím způsobem. Buď chápe náboženství jako prostředek k manipulaci mas a k jejich mobilizaci, náboženská moc je zneužívána k politickým cílům a národnostnímu boji; nebo považuje náboženskou motivaci za autentickou, ale posunuje ji do oblasti emocí – a tím ji činí iracionální. Oba přístupy se snaží v maximální možné míře náboženskou motivaci z politické sféry odstranit. Racionální přístup se však náboženství vyhýbat nemusí; musí se vyvarovat modernismu.

Tento článek byl poprvé publikován v The Liberal 8. srpna 2017.

Maj. Gen. (res.) Gershom Hacohen je spolupracovníkem Begin-Sadat Center for Strategic Studies. Čtyřicet dva let sloužil v izraelské armádě. Velel jednotkám v bojích s Egyptem a Sýrií. Velel také speciálním jednotkám a byl velitelem IDF Military Colleges.

Přeložil Lumír Ptáček

 

10. 06. 2018 06:56:19 138 Lumír Ptáček Zdroj: BESA CENTER

Klíčová slova

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem