Od prof. Hillela Frische, 10. Února 2017
Noviny BESA Center Perspectives č. 410, 10. února 2017
REDAKČNÍ SHRNUTÍ: Mnoho amerických pomlouvačů Izraele začíná své pomluvy citací, že Izrael dostává lví podíl americké vojenské pomoci. Už jen tato samotná myšlenka vytváří démona všemocné izraelské loby, která si podmanila americký Kongres. Tato čísla však, jelikož vyjadřují oficiální přímou americkou vojenskou pomoc, jsou ve srovnání se skutečnými náklady a přínosy americké vojenské pomoci téměř bezvýznamná – jedná se totiž především o “americké boty na zemi”. Ve skutečnosti Izrael dostává z americké vojenské pomoci jen malý zlomek a její větší část je utracena ve Spojených Státech ve prospěch amerického hospodářství.
Bezpočet článků diskreditujících Izrael (jako i mnohé, lépe zamýšlené články) se ptá, jak je možné, že tak malá země jako Izrael dostává takové množství vojenské pomoci USA. Izrael dostává 55%, nebo-li 3.1 miliard dolarů ročně, po něm je Egypt, který dostává 23%. Tato štědrost je, jak se tvrdí, na úkor dalších stejných, nebo důležitějších spojenců jako je Německo, Japonsko a Jižní Korea. Taková stížnost vytváří přízrak všemocné izraelské loby, která si podmanila americký Kongres.
Odpověď na toto obvinění je jednoduchá: Izrael ani není tím hlavním, kdo z americké vojenské pomoci benefituje. Vyčíslená částka vyjadřuje oficiální přímou vojenskou pomoc USA, ale vůči skutečným nákladům a příjmům americké vojenské pomoci – což zahrnuje především, americké boty na územích hostujících států – je téměř bezvýznamná.
V sedmdesáti zemích kolem světa je na 150,500 amerických vojáků. Podle Davida Vinea, profesora na American University a autora knihy o tomto tématu, toto stojí americké daňové poplatníky 85-100 miliard USD ročně. Jinými slovy: 800-1,000 amerických vojáků umístěných za hranicemi, reprezentuje 565-665 milionů USD pomoci zemi, v níž jsou umístěni.
Když spočítáme skutečné náklady, ukáže se, že největším příjemcem pomoci je Japonsko, kde je umístěno 48,828 osob amerického vojenského personálu. Toto tvoří více než 27 miliard USD amerického balíčku vojenské pomoci (počítáno podle Vineova nižšího odhadu). Německo s 37,704 americkými vojáky na svém území přijímá equivalent pomoci okolo 21 miliard USD; Jižní Korea s 27,553 vojáky přes 15 mld USD a Itálie min. 6 mld USD.
Je-li Vineův odhad správný, je japonský balíček ameriské vojenské pomoci devětkrát větší než ten izraelský, německý sedmkrát a italský dvakrát. Dokonce i egyptský je větší. A i liliputské státy Perského zálivu, Kuwait a Bahrain, kde jsou americké základny domovem pro více než 5,000 osob vojenského personálu, přijímají téměř stejnou vojenskou pomoc jako Izrael.
Avšak i tato čísla celkově podhodnocují celkové náklady americké pomoci jejich spojencům. Náklady na udržování vojska v zahraničí nevyjadřují značné výdaje, které jsou pohřbeny hluboko v tajných číslech amerických vojenských výdajů bezpočetných amerických vzdušných a námořních hlídek. Nevyjadřují ani vysoké náklady spojených pozemních, vzdušných a námořních cvičení s hostujícími zeměni (akce, které jsou jen zdráhavě přiznávány na oficiálních stránkách NATO).
Americké vzdušné a námořní síly hlídkují bez přestání Severní, Baltské a Čínské moře, aby chránily americké spojence v Evropě a v Pacifiku – na americké náklady. Letmý pohled na rozsah těchto operací poskytují incidenty, jako je stínování ruské lodi v Pobaltí, blízké nájezdy mezi loděmi čínské pobřežní hlídky a loděmi amerického námořnictva, vyslanými, aby vyzývaly čínské nároky v Jihočínském moři, a téměř kolizní lety mezi letadly US Air Force a jejich čínskými protějšky ve stejné oblasti.
Zvláštním kontrastem je to, že žádný americký letoun nikdy nevyletěl proto, aby chránil izraelský vzdušný prostor. Žádná loď US Navy nehlídkuje, aby chránila izraelské pobřeží. A co je nejdůležitější, žádný americký vojenský personál není vydáván v šanc, aby zajištoval bezpečnost Izraele.
V Japonsku, Jižní Koreji, Německu, Kuwaitu, Kataru, v Pobaltských zemích, Polsku a kdekoli jinde jsou americké jednotky zranitelným nástražným drátem. Má se za to, že jejich přítomnost zabrání útoku, nikdy však neexistuje žádná jistota, že se útok nestane. Stal-li by se takový útok, bude bezpochyby stát americké životy.
Toto se nemůže stát v Izraeli, který si svou hroudu chrání svými vlastnimi jednotkami. Podle Lindy J. Bilmesové, profesorky veřejných věcí a výzkumné pracovnice na Harvard University, neexistuje nebezpečí, že by se spojené státy mohly v Izraeli dostat do takových válek, které vedly v Iráku a Afghanistánu za 4 biliony USD.
Umístění Japonska na prvním místě seznamu příjemců americké vojenské pomoci je jak pochopitelné, tak i diskutabilní. Pochopitelné, protože Japonsko je kritické k národní bezpečnosti USA s ohledem na udržení míru na mořích a kvůli zkrocení vzmáhající se Číny. Diskutabilní, protože Japonsko je bohatá země, která by měla za americké jednotky v něm umístěné platit – nebo namísto toho dostatečně posílit svoji vlastní armádu. V současné době čítá japonská armáda na 250,000, ale čelí rapidně expandující vojenské síle svého přímého nepřítele, Číny. Podobný případ je možno vidět u Německa, a to jak ohledně jeho bohatství, tak i jeho přínosu při čelení ruské hrozbě.
Co je nepochopitelné není to, proč Izrael přijímá tak mnoho americké vojenské pomoci, ale to, proč Japonsko přijímá devětkrát více pomoci než Izrael. Je to zvláštní proporce vzhledem k relativní moci, kterou má Izrael na Blízkém východě a jeho potenciálu prosazovat životně důležité bezpečnostní zájmy USA v časech krize, oproti síle, kterou má Japonsko ve vztahu k Číně.
Od té doby, co v březnu 2003 rozhodl turecký parlament nepřipojit se ke koalici vedené USA a turecká vláda odmítla povolit pohyb americkým jednotkám přes své hranice, je Izrael jedniným spojencem mezi Kyprem a Indií, který má strategickou leteckou sílu a, třebaže malou, přesto schopnost rychlého nasazení, aby se postavil významným hrozbám, které by ohrozily životně důležité zájmy USA.
Stačí malá představivost na to, abychom uviděli tyto potenciální hrozby. Írán se může rozhodnout okupovat Bahrain, který má šíitskou většinu, avšak je ovládán sunitskou monarchií. Mohl by převzít Spojené Arabské Emiráty, které hrají velkou roli ve vzdušné ofenzívě proti Hútiům, íránským zástupcům v jemenské válce. Může vzniknout společná syrsko-irácká pobídka na destabilizaci sunitského Jordánska, když by si oba státy podmanily své sunitské rebely. Jakékoli z těchto hnutí by ohrozilo životně důležité energetické dodávky Spojeným státům a jejich spojencům. Pouze na Izrael je možné se kompletně spolehnout, že by poskytl základny a zařízení pro reakci USA a v případě potřeby se jí i účastnil.
Politici, učenci a znalci mezinárodních vztahů, kteří útočí na Izrael a izraelskou loby kvůli pobírání lvího podílu vojenské pomoci USA od důvěřivého Kongresu zcela dobře vědí, že toto není pravda. Izrael dostává malý zlomek skutečných výdajů vojenské pomoci, které USA dávají nepřímou cestou svým spojencům a dalším zemím. Tito experti také vědí, že 74% vojenské pomoci Izraeli bylo utraceno za americké zbraně, vybavení a služby. V nedávno podepsaném Memorandu o porozumění bude toto procento změněno na 100%. Experti jednoduše citují špatná čísla.
Spojené státy jsou nyní vedeny prezidentem byznysmanem, který zná své dolary a centy. Ten je ohledně potřeby držet velké příjemce skutečné pomoci USA na uzdě neústupný. Doufejme, že taky uvítá bezpečnostní dohodu, kterou Spojené státy mají s Izraelem – zemí, která s nimi sdílí mnoho společných hodnot, ale může významně přispět i jejich životně důležitým zájmům, aniž by u toho měly připojené nástražné dráty.
Prof. Hillel Frisch je profesorem politických a blízkovýchodních studií na univerzitě Bar-Ilan a vedoucím výzkumným asistentem v Centru Begin-Sadat pro strategické studie.
