Praha Jeruzalém
blog post image

Od pplk.(ve výslužbě) Dr.Mordechai Kedara 18. ledna 2018

Noviny BESA Center Perspectives č.719, January 18, 2018

SHRNUTÍ: Existence žijícího židovského národa ve fungujícím židovském státě ohrožuje samotný raison d’être (důvod existence) Islámu, který vznikl, aby prokázal, že judaismus je zastaralý. Z toho důvodu Arabové a muslimové nikdy nepřijmou Izrael jako židovský stát.

Uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele Donaldem Trumpem podnítilo masové násilnosti v arabském a islámském světě. Bylo to ze dvou hlavních důvodů – jednoho náboženského a jednoho nacionalistického.

Náboženský důvod je zakořeněn v islámském pojetí sebe sama jako víry, jejímž posláním je přivést jak judaismus, tak křesťanství ke konci a zdědit vše, co bylo židovské neob křesťanské: zemi, svatá místa a lid. V islámském pojetí světa patří Palestina jako celek muslimům už jen proto, že jak Židé, tak křesťané podvedli Aláha, když se odmítli stát následovníky proroka Mohameda. Jejich trestem má být vyloučení z jejich zemí a ztráta všech práv k nim.

Po celou historii islámu, obraceli muslimové kostely v mešity včetně Velké mešity v Ramle, mešity Bani Omaya v Damašku, Hagia Sofie v Istanbulu a mnoha španělských kostelů. Důvodem pro to je jejich víra, že křesťanství, stejně jako judaismus, je islámem anulované, čímž se kostely stávají nepotřebnými.

Podle islámských zásad jsou proroci, ctění těmito zastaralými náboženstvími,  muslimové. Patří k nim Adam, Noe, Abraham, Izák, Jákob, Mojžíš a Áron. A podle islámu postavil král Šalamoun v Jeruzalémě mešitu, ne chrám. (1500- letá mezera mezi jeho vládou a zrozením islámu je pro pravé věřící nepodstatná).

Židé a křesťané mohou být ochráněni pod muslimskou vládou tím, že se stanou podřízenými islámu v tom, co je známé jako status dhimmi, což znamená, že jsou legálně zbaveni mnohých práv, včetně práva na vlastní zemi a nošení zbraně. Dhimmi jsou nuceni platit daň předem (jyzia) a mají být drženi v poníženém stavu, jako je to ustanoveno Koránem. Podle islámského pohledu nejsou Židé národem, ale souborem náboženských komunit, podle toho v jaké jsou zemi: Žid v Polsku je “Polák Možíšova náboženství” a Žid v Maroku je “marocký Arab Mojžíšova náboženství”.

Náhle, se koncem 19. Století všechno změnilo. Židé začali ve stále rostoucím počtu přicházet do Palestiny. Sionisté “vynalezli” nový  “židovský” národ a rozhodli se, že určitá část islámského domu je jejich domovem známým jako Eretz Israel. Vybudovali komunity a obrannou a ochrannou bojovou sílu, přestože jako dhimmis jim nemělo být dovoleno nosit zbraně a byli podřízeni islámské ochraně.

V roce 1948 Židé vlastně vyhlásili stát navzdory tomu, že si nezasloužili suverenitu. Potom, v roce 1967 “porazili” Západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém.

Židé se nyní pokoušejí modlit na Chrámové hoře a naznačují tak, že judaismus opět začal být aktivním, živým a dokonce dynamickým náboženstvím. To zpochybňuje samotný raison d’être islámu. Nakonec, islám přišel na svět, aby učinil judaismus zastaralým.

Muslimové loajální svému náboženství a vědomí si tohoto nebezpečí ani nemohou existenci židovského státu přijmout, a to ani maličkého na pobřeží Tel Avivu. Pro ně je Izrael, jako stát židovského národa předně teologickou a jen druhotně národní, politickou, justiční, nebo teritoriální hrozbou islámu.

Uznání existence Izraele prezidentem Trumpem tím, že uznal Jeruzalém za hlavní město, je dvojitou pohromou: Trump, křesťan, poskytl Židům uznání. Pobouřený muslimský svět si myslel, že to musí být křesťansko-judaistické spiknutí proti islámu. Trumpovo prohlášení jim připomnělo (stejně jako některým Židům) Balfourovu Deklaraci z listopadu 1917, proti které se Arabové ve světě neustále ohrazují: “Učinili jste sliby těch, kdo nejsou vlastníky, těm, kdo neměli právo tyto sliby obdržet”.

V týdnu, následujícím po Trumpově prohlášení, muslimové po celém světě vyjádřili svůj vztek ze schvalujícího potvrzení uděleného židovskému státu, když už jeho smotná existence je v protikladu vůči existeci islámu. Vůdcové i obyčejní občané, muži a ženy se vydali do ulic demonstovat svoji neschopnost žít s faktem, že nejprominentnější křesťanská hlava státu uznala hlavní město zvolené židovským národem a v širším slova smyslu jeho právo na vlastní zemi.

Rozruch ve Wadi Ara, ve středním Izraeli, kde se demonstranté snažili zablokovat hlavní silnici a poškodili veřejný autobus, byl dalším projevem muslimského vzteku. Místo není překvapující, protože oblast Wadi Ara zahrnuje město Umm al-Fahm, kde se nachází hlavní koncentrace Severní větvě islámského hnutí, vedené nechvalně známým Raedem Salahem. Severní větev byla spolu s některými menšími organizacemi, které vytvořila, prohlášena za ilegální, což vedlo k tomu, že její členové neměli žádný zákonný způsob, jak vyjádřit svůj vztek kvůli existenci státu Izrael. S trochou alternativy teď ve veřejném prostoru jednají jako jednotlivci bez organizační identity.

Nacionalistické motivy

Je obecně přijímáno, že logika podstaty palestinského národního hnutí je zcela založena na negaci práva židovského národa na vlastní zemi a stát. Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) byla založena v roce 1964, kdy jedinými “okupovanými” oblastmi byly Tel Aviv a Haifa. Jejím posláním bylo zničení státu Izrael, cíl, který Arabové otevřeně vyjádřili před a po válce roku 1948.

Navzdory tomu, co si někteří lidé myslí, OOP nikdy nezměnila svoji chartu vyzývající ke zničení izraele, jak se k tomu zavázal Yassir Arafat Yitzhaku Rabinovi. Dohody z Osla a dohody s OOP, které po nich následovaly, neměly tedy žádnou hodnotu. Ti kdo setrvávají v této falešné víře v záměry OOP navzdory hojným důkazům o proradnosti Arafata a jeho následovníka, Mahmouda Abbase, pěstují v srdcích válkou unavených Izraelců iluzi o míru a v tomto procesu je uspávají.

Cílem palestinského národního hnutí je vytvoření umělého palestinského národa  (od nuly, protože historicky takový  národ nikdy neexistoval). Má být učiněn trvalým tím, že arabský stát bude vystavěn na troskách Izraele, ne vedle něj. Proto na Západním břehu ani v Gaze nenajdete jedinou mapu Izraele. Každá palestinská mapa zobrazuje Palestinu v barvách vlajky OOP, která se rozprostírá od Středozemního moře k řece Jordánu.

Všimněte si kefíji OOP, která nese na pravé straně slova “Náš Jeruzalém” a na levé “Falestin”.

Svět, a obzvláště Evropa, jsou rozděleny na a) nevinné neználky, kteří podporují palestinský stát, aby dosáhli míru a b) na ty, kdo nenávidí Židy, záměry OOP plně chápou a bytostně je podporují. Celý arabský svět, včetně těch, kdo podepsali mírovou smlouvu s Izraelem (Egypt a Jordánsko), svévolně ignoruje skutečné plány OOP a jedná s touto organizací jako s jediným legitimním představitelem palestinského lidu. Pokud OOP v provedení svých plánů uspěje, nebude nikdo v Jordánsku ani Egyptě nad zánikem Izraele truchlit.

Následovníci Arafata věří, že pokud uspějí v odsunutí Jeruzaléma mimo hranice Izraele, mnoho Židů ztratí všechnu naději, opustí Izrael a odejdou do zemí, ze kterých oni, nebo jejich rodiče přišli. Toto by byl začátek konce Sionistické snahy, protože není Sionismu bez Sionu, neboli Jeruzaléma. Proto vynakládají na Jeruzalém tolik energie. Dokud většina zemí odmítá uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele, bude město slabým článkem v řetězu držícím Izrael pohromadě.

Arafat se pokoušel zastrašit Izraelce sloganem: “Milion mudžahedínů bude pochodovat na Jeruzalém”, čímž myslel že miliony jsou ochotné obětovat své životy, aby město osvobodili ze spárů Sionistů. Tato mantra byla vtištěna do islámské společnosti a je ji možno slyšet na antiizraelských demonstracích po celém světě.

Trumpovo uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele uštědřilo palestinské nacionalistické pohádce vážnou ránu a poskytlo Izraeli určitou pojistku. Toto uvádí Araby, kteří vzkvétali ve snu o zničení Izraele během let nesoucích se v duchu dohod z Osla, v šílenství. Vyjasnilo se, že velmi mocná mocnost – USA – sama sebe nevidí jako partnera v tomto snu a je dokonce ochotná jednat proti němu.

Arabové obecně, a Palestinci obzvláště už vidí, jak kostky domina padají. Česká Republika, Maďarsko a další důležité státy zvažují přemístění svých ambasád z Tel Avivu do Jeruzaléma, čímž dávají najevo uznání, že toto město je hlavním městem Izraele. V dubnu 2017 vyhlásil i ruský prezident Vladimir Putin své uznání západního Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Proti Putinovu prohlášení nepovstal žádný protestní hlas z jednoho prostého důvodu: Arabové se Putina k smrti bojí poté, co nad křišťál jasněji ukázal, jak daleko je ochoten během války v Syrii zajít a opatrně se zdržují jakékoli reakce na jeho prohlášení nebo rozhodnutí.

Závěr

Jak z náboženských, tak i z nacionalistických důvodů jsou Arabové a Muslimové neschopni přijmout Izrael jako židovský stát tak, jak ho známe.

Otázka, kterou jsou Izraelci, jak Židé, tak křesťané, nuceni si sami položit je, zda uznají muslimský a arabský problém, ale řeknou jim bez žádných neurčitostí, že Jeruzalém patří Židům a oni se budou muset naučit s tím žít – nebo zda se podvolí arabským a muslimským snílkům, kteří odmítají akceptovat skutečnost, že židovské náboženství je živé a daří se mu dobře.

Dr. Mordechai Kedar je starším výzkumným asistenten v Centru Begin-Sadat pro strategické studie.25 let sloužil ve spravodajské službě IDF a specializoval se na Sýrii,na arabské politické rozovory, arabská masmédia, islamistické skupiny a izraelské araby. Je také expertem na Muslimské bratrstvo a další islamistické skupiny.

 

06. 04. 2018 18:08:18 179 Tom Salamon Zdroj: BESA CENTER

Klíčová slova