Zatímco prezident Reuven Rivlin byl celoživotním příznivcem židovských práv k Judeji a Samaří, jeho deklarovaná podpora z tohoto týdne pro „anexi“ přichází s podmínkou.
Autor: Steve Leibowitz, World Israel News
Každý, kdo sledoval politickou kariéru Reuvena „Ruby“ Rivlina si je vědom, že prezident je celoživotní „Betari“, student sionistického průkopníka Zeva Jabotinského, Likudnik a skutečný věřící v židovská politická práva k celé zemi Izrael, včetně Judska a Samaří. Nicméně od doby, kdy se stal prezidentem, se Rivlin do značné míry vyhýbal „partyzánským“ politickým akcím. Proto je pro někoho překvapením, když v neděli prezident zopakoval své názory, a to v době, kdy v Knessetu povstávají hlasy volající po přijetí legislativy o připojení Judska a Samaří.
Rivlin uvedl, že se „narodil do přesvědčení, že země Izraele patří Židům“ a podporuje připojení Judska a Samaří. Ale dodal, „že všichni, kdo zde žijí, musí mít plná občanská práva.“.
„Každý musí vědět, že když rozšíříme suverenitu nad naší zemí, všichni její obyvatelé se stanou plnohodnotnými občany.“.
Připojení židovských komunit
Koaliční návrh zákona je podobný tomu, který schválil Ústřední výbor Likudu před měsícem a půl a nevztahuje se na připojení celé Judy a Samaří, ale pouze židovských komunit. Část zákona uvádí: „Zákon, pravomoc, správa a svrchovanost státu Izrael se bude vztahovat na všechny oblasti osídlení v Judeji a Samaří.“ Znění zákona neuvádí oblasti, které mají být připojeny a přenechává toto rozhodnutí na Knessetu, který bude mít za úkol připravit návrh pro první čtení.
Profesor hebrejské univerzity pro politické vědy Avrum Diskin řekl pro World Israel News (WIN): „Každý, včetně Rivlina, rozumí problémům s připojením. Účinně a navždy by změnil politickou skutečnost v Izraeli. Dokonce, i pokud bychom neřešili demografický problém, by ve společnosti působil silný arabský vliv. Budeme-li připojovat území, aniž bychom Arabům dali občanství, riskujeme, že vytvoříme systém apartheidu. Zároveň tím končí možnost urovnání dohodou a to je odklon od politiky všech dosavadních vlád Likudu. Připojení také vytváří rozkol s celým světem.“.
„Bylo by mnohem obezřetnější, pokud by Izrael připojil pouze osady s velkým zastoupením Izraelců a naopak málo Araby. Lépe je také říct, spíš než že: „Izrael anektuje“, tak „Izrael aplikuje izraelské právo“, jako tomu bylo u Golanských výšin. Pouze v Jeruzalémě jsme anektovali území vybojované ve válce v roce 1967.“.
Liberál v sociálních otázkách, ale vydaný pro věc „většího Izraele“
Pokud jde o Rivlinovu pozici, Diskin pro WIN uvedl: „Na jedné straně se chce prezident považovat za extrémně liberálního v sociálních otázkách. Na druhou stranu zůstává odhodlán zasadit se o „větší Izrael“. To vždycky byl jeho osobní názor a ten se nemění. Věří, že celá země Izraele je naše. Je otevřen myšlence poskytnout Arabům žijícím v Judsku a Samaří jordánské státní občanství, ale neexistují žádní partneři ochotní podílet se na takovémto řešení.“.
Profesor Moshe Amirav z hebrejské univerzity je zklamán, že se Rivlinovy názory časem nijak nezměnily. Armirav pro WIN uvedl: „Rivlin nemá porozumění ohledně toho, co je zapotřebí k dosažení míru. Kdybychom jednostranně realizovali tyto kroky, připojili Judeu a Samaří a dali bychom Arabům občanství, byl by to konec Izraele, jak ho dnes známe. Byla by to sebevražda. Já byl také student Jabotinského, ten ale zemřel v roce 1940 a věci se od té doby změnily.“.
Osadnický aktivista a expert na Jabotinského Yisrael Medad pro WIN naopak uvedl: „Prezident Rivlin je nositelem Jabotinského myšlenek skrz-naskrz. Jabotinské hnutí věří, že Arabům v zemi Izrael musí být v rámci židovského státu poskytnuto plné občanství se všemi právy a povinnostmi. Také Jabotinského poslední kniha, Válka a Židé, se zabývá tímto problémem. Hodně se toho od roku 1940 stalo, ale věřím, že Rivlin nadále a bez výhrad tento ideál drží. To zahrnuje také přesvědčení, že Arabové, kteří deklarují svoji loajalitu vůči Izraeli, jako židovskému státu, musí dostat občanství stejně jako Arabové, kteří v současné době žijí v Izraeli.“.
